Anna Karenina

Konečně zpracování, ve kterém je Vronskij hezčí než Karenin... (přičemž, ne že by ten na svá léta vypadal špatně.) K filmu téměř nemám výhrad, občas mě trochu iritovala Taťjana jako Anna, ale rozhodně méně něž Keira, kupodivu mi nejlépe do této role sedla v tv verzi z roku 2013 Vittoria Puccini, (již jsem málem vynesla v zubech jako Mary Vetseru v Korunním princi), ale snad až v tomto zpracování mi došla tragédie všech zúčastněných a docenila jsem nádherně vykreslené jednotlivé postavy, z nichž každá měla nějakou nosnou vlastnost (zmíním např. lehkomyslnost Vronského nebo zásadovost až upjatost Karenina) ale rozhodně k nim měli i spousty dalších, takže nevyzněly černobíle (např. Karenin se sebou nechal pěkně manipulovat a Vronskij se zase docela ve vztahu snažil), čehož si já nesmírně cením a myslím, že právě tohle odpovídalo i románu (já si ho vážně budu muset přečíst). S Levinem jsem sice také byla nejspokojenější s tím nejnovějším, v podání von Thuna ( a nečekejte, že to nějak racionálně vysvětlím, už z pohledu na něj je to totiž jasné), ale celkově může toto sovětské o nejlepší zpracování soupeřit jen s verzí Garbo, Rathbone, Marc z roku 1935. (28.02.2015)

Snímek, který si viditelně užívá svou dramatickou polohu, aniž by ji jakkoli nadužíval či dokonce zneužíval. K námětu přistupuje s pokorou, ale to mu nebrání v tvůrčím rozletu, takže je schopný utáhnout prakticky cokoli - jednotlivé postavy se v jeho podání vymaňují ze zajetí stříbrného plátna a jejich charaktery získávají třetí rozměr. Každá z nich má své dobré i méně dobré stránky a jejich příběhy jsou orámované i svázané povahou časů, v nichž se zrodily, aniž by ztratily na aktuálnosti ... 4,5* ----- !!! MOŽNÝ SPOILER !!! ----- Popravdě ... nemyslím, že nešťasný osud Anny Kareniny zpečetila jen dobová morálka, která velela "lepší" společnosti vyobcovat hříšnici ze svého středu a odsoudit ji tak k poněkud osamělému životu, probouzejícímu obyčejně trudnomyslnost a všeobecnou nespokojenost s vlastním údělem. Ocitla se v područí své nenasytné a trochu majetnické lásky, jejíž projevy by žádný chlap dlouho nevydržel ... odloučená od milovaného synka ... s malou dcerkou, k níž si patrně - zaslepena citem k Vronskému - nedokázala vytvořit bližší vztah (dítě bylo zachycené jen v letmém záběru kamery jako podružná, nepříliš důležitá rekvizita). Závěr se tudíž zdá být logický a nevyhnutelný ... přesto by vás v žádném případě neměl inspirovat, protože na můj vkus je zvolené řešení až příliš definitivní. (25.08.2017)

Taťjana Samojlova samozřejmě není Garbo, která svými dvěma vynikajícími verzemi má na Kareninu patent, ale hraje lépe, než před deseti lety v Jeřábech táhnou. Toto dvojdílné zpracování mě osobně překvapilo svojí živelností, dramatičností a požitkářstvím. Má hodně co do sebe vnímat tento barevný širokoúhlý film, který dělá sovětské kinematografii mnohem lepší jméno, než by se dnešní divák mohl nadát. DVD od Řitky ovšem nabízí hrozitánskou kopii, vybledlou a v ořezu, takže renesance se film opět nedočká. (10.02.2011)

Já věděla, že ruská verze bude nejlepší. Naprosto bez diskuse, pro mě nejlepší je. Ani v téhle verzi nejsou všechny vedlejší děje z knihy, ale jde o kosmetickou úpravu, ne o brutální amputaci. Pravda, trochu mi chybí uzavření příběhu ostatních postav, záběr na míhající se vagony usekává závěr trochu příliš náhle. Nevím, co bych měla zdůraznit nejvíc - zda scénář gramotného scenáristy (evidentně si přečetl knihu a dokázal z ní vytvořit smysluplný scénář), krásnou hlavní dvojici, dokonale vykresleného Karenina, skvěle načrtnutého Levina a Stivu Oblonského, naprosto kolem prstu si mě ale omotal malý Serjoža. To bylo tak neuvěřitelně líbezné dítě. (01.03.2011)

Pro mě jako starýho tolstojovce, kterým sem kdysi býval, to bylo sice s dvacetiletym zpožděnim (AK sem četl v roce 1997 pokud se pamatuju), ale i přesto sem si během sledování filmu vše vybavoval, tedy skoro vše, netvrdim, že znám celou knihu nazpaměť, ale ty hlavní věci sem nezapomněl. Nevím, kolik filmovejch adaptací AK existuje, ale dovolim si tvrdit, že líp než jak to natočil pan režisér Zarchi to už adaptovat nelze, jedním slovem, je to vynikajicí verze, jev ní vše podstatné z knihy, zároveň je dost osobitá, aby nešlo jen o otrockej přepis díla. Výborně byli vybráni představitelé klíčových postav, Stiva, Kitty, Dolly, Karenin - ten byl mimořádnej!, Vronskij, Levin a nakonec i sama ejkej alias Anna Karenina, i když k té bych měl výhrady. Podle knihy sem si Annu představoval jako nadpozemsky krásnou ženu, něco mezi dnešní Angelinou Jolie a Sophií Marceau z před asi tak patnácti let. Prostě jako něco nepředstavitelně úžasnýho, oproti tomu vybraná herečka byla jen obyčejnou, žádná krasavice, ale asi bylo nemožný najít krásnou ženu i dobrou herečku v jednom, tak dal Zarchi radši přednost té herečce, ale to je čistě subjektivní pocit. Já sem rád, že sem se včera na ten Art díval a že sem tudle verzi viděl. Záslužnej čin, že jí dávali, spousta těchhle adaptací sou někde zavřený v trezorech a je potřeba je občas oprášit. (04.09.2016)