Francouzská revoluce

Nádhera. Konečně něco, co přibližuje Francouzskou revoluci i naprostému laikovi v oboru, jako jsem já. A Jane Seymour v roli Marie Antoinetty je naprosto perfektní - kam se hrabou ostatní herečky, ztvárňující tuto osudovou ženu. Jane měla v sobě něco, co nám podnes ukazují obrazy s M.A. - takovou prazvláštní jiskru v oku. Takže ne dr. Quinnová, ne bondgirl, ale Marie Antoinetta je zásadní rolí v kariéře Jane Seymour. Jedinou vadou na kráse je snad přílišná komornost a televiznost snímku, který by s větší finanční podporou mohl jistě uspět i v kinech. (26.02.2015)

Tak takhle si představuji velkolepou historicky věrnou fresku. Nechybí vynikající herecké výkony, propracovaný scénář i postavy, výprava, věrnost historickým událostem. Francouzská revoluce je téma samo o sobě tak fascinující, že odbýt to nějakým nekvalitním paskvilem by byl přímo hřích proti lidu :), naštěstí toto je případ takřka dokonalého převedení dějin do filmové podoby, které je stejně kvalitní jak v masových davových scénách, tak při komorních rozhovorech a osobních střetech jednotlivých protagonistů. Málokdy se stane, aby takovýhle projekt dokázal udržet kvalitu v obou rovinách. Tu a tam je možná některý projev poněkud posunut vprospěch divákovi, ale tyhle menší nepřesnosti resp. umělecká licence nevadí, pokud nejdou proti historickým událostem jako takovým. Proč tak nedopadl Napoleon :((. "Privilegia ze světa nikdy nezmizí. Možná sem tam změní majitele, ale zůstávají." (12.10.2005)

Vzor ve zpracování historických témat, potřebná pompéznost i realističnost. Co činí z tohoto díla téměř perlu (nejen) francouzské kinematografie je velkolepé score od génia filmové hudby jménem Georges Delerue, jeho mnohotvárná a vyšperkovaná kompozice je obří třešničkou na tomto dortíku. Všichni si vybavíte určitě skladbu Hymne á la Liberté. (29.03.2009)

První věc je si říct, v jaké kategorii to celé hodnotit. Není to výpravný velkofilm jako je třeba Waterloo nebo Úsvit Zuluů, i když v rámci televizní produkce se nešetřilo. Prostě scény s desítkami tisíc komparsistů tu nejsou a třeba na bitvě u Valmy to je poznat. Druhá věc - není to romantický nebo dobrodružný příběh na pozadí revoluce. Tudíž to nemá jednoho hrdinu, kterého by člověk sledoval, a který by měl jednoznačně kladný profil. A taky tu je jen málo vyloženě vymyšlených věcí. No a právě v tom je asi největší síla tohohle seriálu. Zabývá se reálnými lidmi, kteří dělali reálné věci. V něčem jsou "dobří" (třeba Robespierre je neúplatný, Danton klidný, král snaživý a vstřícný), v něčem "zlí (prakticky všichni revolucionáři jsou bezohlední, mocichtiví a krvelační, Robespierre je fanatik, Marat magor, Danton zloděj, král totálně neschopný). Asi jediná normálnější postava je navrátilec z amerických bojů o nezávislost La Fayette (který je paradoxně fandou konstituční monarchie a ne republiky). Ten ale včas pochopí, co jsou ostatní zač a zmizí. Tohle celé je mimořádně povedená a historicky věrná freska, která nejen slepě odráží věty z učebnic, ale i správně zařazuje jednotlivé postavy i sociální vrstvy do kontextu. Fakt jsem byl spokojenej. (07.03.2021)

Historický miniseriál dle mého gusta, žádné učebnicově přefiltrované postavy, které je možno rozdělit jen na dobré a zlé. Tady je každá postava živá, má své klady, své zápory, lásky i strachy. Poprvé jsem vnímala i královskou rodinu jako lidské bytosti a bylo mi chudáka slabošského Ludvíka líto. A Danton v podání Brandauera mě přesvědčil k revolučnímu vzplanutí. Avšak ten odporný a slizký Sewerynův Robespierre mě zase vrátil na zem. Ukázal mi, že s davem bylo vždy snadné manipulovat a probudit v něm ty nejnižší pudy a touhu po krvi. Francouzskou revoluci považuji za nejživotnější historický film, díky němu jsem slyšela živého Dantona i Robespierra, potkala jsem Marii Antoinettu i Ludvíka XVI. (05.07.2011)