Válka Bohů

Immortals nemajú príbeh, ktorý by ich niekam posúval, ani postavy, ktoré by im dodali život. A na jedno zahalené ženské telo v nich pripadá tridsať polonahých mužských. Film je ale uspokojivo krvavý, pojatie Bohov a ich sídla nad oblakmi nevyzerá ako z lacného pornofilmu (viz. nový Súboj titánov), a opulentná výprava je na hranici dizajnérskej geniality. Nenudil som sa, nebol vo vytržení, nebolo mi nikoho ľúto ani som nikomu nedržal palce, no i tak som to s chuťou dopozeral do konca. Efektná pózerská prázdnota. (14.11.2011)

M. Rourke v slušnej úlohe záporáka a pochváliť treba vizuál - celkový look, ktorý pripomenie už legendárnu "300-ku". Krvou sa nešetrí, rúbe sa tu jedna radosť, ale chýbal mi hlbší rozbor, myšlienka, silnejšia väzba medzi postavami a realistickejšie podanie. Mnoho scén a kratších záberov nadchne, ale k filmu ako celku výhrady mám. Keď si spomeniem na Súboj Titanov z roku 1981..., to bola atmosféra. Jeho remake, pokračovanie i táto Vojna Bohov , to už sú dnešné plytké katovačky, ktoré sa začínajú podobať ako vajce vajcu Príbeh samotný je vedľajší a skôr tu ide o choreografiu a akčné scény, čo mne nestačí. Film na jedno pozretie. Ja radšej Braveheart...60%. (19.07.2012)

Klíč k tomuhle filmu se jmenuje Caravaggio, z něhož film čerpá co do stylu i co do postav. Jednak se tu očividně pracuje s velmi vysokým kontrastem mezi světlem a tmou, pro něhož se vžil termín šerosvit. Ten dává scénám dynamiku i určitý vznešený patos. Film jde ale místy mnohem dál, poněvadž v některých scénách žene šerosvit do extrému a nechává je docela bez osvětlení, jak je zřejmé třeba na začátku v táboře Hyperiona, kam zavítá zrádce Lysander, nebo při závěrečném rozhovoru Hyperiona a Thésea před bitvou, jimž není vidět vůbec do obličeje. Když si to srovnáme s prvním Kmotrem, kde kameraman Gordon Willis zhruba v deseti procentech času zajistil, že nevidíme Brandonovi do očí, a to tím, že eliminoval boční/doplňkové světlo, které tyto tmavá místa okolo očí vykrývá, tak je zřejmé, že Válka Bohů, kde je obraz místy ponořen do tmy úplně, představuje oproti Kmotrovi ještě radikálnější a drzejší porušení pravidel. Což samozřejmě nelze než kvitovat. Opakem tohoto přístupu nacházíme v televizi, kde je téměř povinnou normou, že každá plocha, byť zcela nevýznamná kdesi v odlehlém rohu, je zasvícená. Na druhou stranu je třeba přiznat, že u Kmotra šlo o záměrnou snahu ponoukat diváky k tomu, aby přemýšleli, co se odehrává Brandonovi zrovna v hlavě, kdežto zde máme co do činění hodně s efektem. Válka Bohů ale nenavazuje na Caravaggia jenom stylem, ale i postavami, jelikož italský mistr byl znám jako člověk, který maloval prosté lidi své doby bez jakéhokoliv přikrašlování, jednou mu třeba jako předobraz k obrazu Smrt Panny Marie posloužila děvka, a v tomhle filmu máme víceméně totéž, poněvadž ty postavy, ať bozi, polobozi či lidé, jsou nedokonalé, chybující a můžeme říct i trochu zabedněné. Třeba takový Théseus (-spoiler-) neodvrátí smrt matky, luk mu seberou přímo před nosem, nezabrání ani vypuštění titánů, a nebýt bohů, tak ho zavalí šutry. Vrcholem je pak jeho hrdinský proslov před bojem, který je spíše k smíchu a má daleko od podobných projevů z Troji nebo Třístovky, ovšem všechno to je záměr, jelikož hlavní myšlenka filmu spočívá zjevně v tom, že skutečnost za velkými legendami často velmi zaostává. Aby to Tarsem Singh patřičně ukázal a zdůraznil, naložil s antickou mytologii stejně jako Caravaggio s Biblí – po svým a dosti svévolně, ale ve výsledku o to lépe. Natočil boží film o polo/bozích, kteří nebyli tak docela božští. (21.02.2012)

První (post)moderní/eklektická interpretace řeckých mýtů, která mi přijde opravdu zajímavá - nebo si minimálně na jinou další nemůžu vzpomenout. Bohužel sice také trpí tím nešťastným móresem, že se snaží zavděčit i mainstreamovému publiku (což se jí už z principu nemůže povést), ale pořád obsahuje dost ostrůvků nádhery, které mi ke štěstí stačí. Škoda, že jsou jedna ku jedné naředěny bezradností a místy i slabomyslností. A také jsem se konečně rozhodla učinit definitivní soud o Henrym Cavillovi, který se v mé hlavě utváří už od dob Tudorovců a nyní nastal čas přestat čekat na zázrak. Není to herec na hlavní role a už vůbec ne na charakterní hrdiny, protože není v jeho silách zrcadlit charakter. Umí velmi dobře pracovat se svým tělem a nejspíš bude tvrdohlavý jako osel a pracovitý jako býk, ale jeho oči jsou prázdné, i když pláčou, i když se mají smát, i když mají zuřit. A jak se říká, divadlo je o hlase a film je o očích - bez očí toho moc nenadělá. --- A ještě k filmu samotnému, je pravda, že když se nadělalo tolik řečí kolem toho luku, tak jsem čekala, že se z něj vystřelí víc než šestkrát... Jakkoliv byla přesná replika mojí oblíbené scény z Klanu létajících dýk potěšující. (26.03.2016)

Konečně někdo podal důkaz, že Olymp a šatna homosexuálních modelů předvádějících pánské spodní prádlo mají hodně společného.. Řecká mytologie něžně znásilněna podmanivým Indem za dohledu slintajících amerických producentů. Tato skutečnost by mi nevadila, vždyť i Snyder ji ojel bez jakýchkoliv skrupulí, ale člověk měl celou dobu pocit, že už všechno někde viděl, či slyšel a působivý vizuál pak vakuum epičnosti obaluje marně. Koukám, že spousta uživatelů by ráda zbavila Freidu Pinto věšteckých schopností, ale já jim, dopíjejíc zrovinka svého kolumbijského turka, předpovídám drtivý neúspěch.. (28.12.2011)