50/50

Z princípu tieto emocionálne vydieračky o postihnutých a umierajúcich ľuďoch neznášam... ale toto je neodolateľný film vo všetkých ohľadoch. Navyše vlastne nie je o samotnej chorobe, ale o chlapskom priateľstve. Takým tým pravdivým dobrýwillhuntingovským spôsobom. Všetky postavy skvelé, vrátane Rogena, ktorého prvýkrát niekto využil v jeho tradičnej polohe funkčne pre príbeh. Scéna s nájdením knihy na záchode jasný doják roka, rumázgal som ako decko. Škoda príliš doslovného záveru, hoci následný Pearl Jam to ešte hodí do správnej polohy. 9/10 (06.12.2011)

Netradičně začnu komentář k dobrému filmu nedoporučením. Nedoporučuju se na 50/50 dívat ve vlaku. Já se na něj při cestě vlakem díval, ke konci jsem si pěkně tiše zaslzel, a měl jsem co dělat, abych se před cizími cestujícími v kupé nerozevzlykal nahlas. To by bylo potupné :-D. No ale k filmu - všechno dobré. Joseph Gordon-Levitt potvrzuje svoje herecké kvality. Tak trochu je mi líto Bryce Dallas Howard, která si letos ve dvou oscarových nadějích zahrála takové nesnesitelné krávy, že už ji s tímto typem postav budu mít nejspíš navždy spojenou. Ve filmu se míchá spousta emocí, od smutku po radost a veselí, působí to přirozeně a upřímně, žádný kalkul kvůli oceněním. Být to useklé v nejsilnějším momentě chvíli před koncem, jdu na pět hvězd. Nastavovaný závěr velmi pozitivní dojem z filmu ... nechci říct přímo zabíjí, ale snižuje. Bohužel. Nejednoznačnost by filmu s názvem 50/50 jenom prospěla. (02.12.2011)

Film o životě, o všední realitě, o problémech, které je třeba řešit a nevzdávat život jako kdejakou připosranou hru na babu. 50/50 je skvělý film, brutální citová ždímačka, ale moc hezky se na ní koukalo. Za to mohli hlavně herci, kteří byli takoví, jak je chci znát. Sví a osobití. Všechno, co šlo, v tomhle filmu sedlo a já konečně po delší době opět viděl film, kde výsledkem je obrovská chuť žít. A to zvedne náladu... (15.11.2012)

„Já jsem Adam Lerner, Schwannův neurofibrosarkom.“ Další vývojová etapa heterosexuálních mužských romancí. Apatowovská komedie prolnutá s „umíracím“ melodramatem. Romantická linie chlapec-dívka slouží zejména k bližšímu představení titulního hrdiny, jakkoli neodpovídá na otázku, zda Adama přítelkyně opouštějí, protože jsou to mrchy (jak má jasno Kyle), nebo kvůli jeho neoslnivému charakteru a chabé vůli něco změnit. Většinu skutečně dojemných momentů naopak obstarává linie chlapec-chlapec, smysluplně zužitkovávající Rogenovu osvědčenou (jedinou?) polohu „jsem nadržený imbecil a je mi to fuk“. Věrohodně doplňuje Levittova slušného „nepiju, nekouřím, nemám řidičák“ hocha (jehož jediným zlozvykem je zřejmě okusování nehtů). Nápadný kontrast povah ústředního dua je zábavný, jejich přátelství činí věrohodným a navíc nabízí dvojí možné pojetí lidského těla – k přežití/k ukojení slasti. Klidné tempo vyprávění, citlivé protlačení vážného tématu do komedie a redukování sentimentu rozhodně nejsou kvality, jimiž by se mohlo chlubit každé filmové obohacení onkologického diskurzu. 50/50 nejen obohacuje, ale také rozšiřuje, když prostřednictvím zprvu sympatické přítelkyně ukazuje falešný soucit a sobeckou neochotu míchat pozitivní s negativním. Adamova následná skličující samota zpochybňuje platnost často citovaného výroku „žij s lidmi, zemři sám“. Někteří lidi jsou svině, osamělé umírání je opruz a k životu s nádorem patří boleti, únava a zvracení. Banální, ale pravdy. Zprostředkování vědomí, že už nemusí být žádné „potom“ patřilo k těm nejsilnějším, jaká jsem kdy díky nějakému filmu zakusil. Kam se hrabou rakovinotvorná dramata. 85% Zajímavé komentáře: castor, Gimp, ScarPoul (20.11.2012)

Věta z presskitu "Nečekejte drama, ale komedii", je nesmysl. Nějaký humor tu sice je, ale velmi často má nepříjemnou příchuť nelehké situace, kolem které se všechno točí, a která má během filmu svůj vývoj. U představitele hlavního hrdiny to tak nějak považuju za samozřejmost, ale mile mě překvapilo herectví Setha Rogena. Je tu sice ve své obvyklé póze, ale má momenty, kde je vidět cosi opravdu jiného. No a co se třetí hlavní postavy týká... kdo by nechtěl Annu Kendrick, že?;) To děvče má prostě talent. Poprvé mě přimělo se zamyslet nad tím, že z nebe nepadají hotoví psychoterapeuti, ale že se to svoje "řemeslo" musí za pochodu učit. O montování se do lidských osudů něco vím, ale můj pohled je přece jen o pár levelů níž. 50/50 je plnokrevné, i v nejmenších rolích skvěle obsazené i zahrané, a vůbec celkově dobře zvládnuté nenápadné drama o chování lidí a změnách perspektiv (ovšem ne těmi tradičními okoukanými způsoby) na možném konci cesty. A upřímně doufám, že ho nebudu potřebovat jako praktickou pomůcku. Namísto toho sobě i všem ostatním popřeju, abychom se na něj mohli dívat do sytosti, když budeme mít náladu na ne úplně jednoduchý, ale taky ne krutě depresivní příběh. Ode mě 80%. (09.11.2013)