Sekretariat: Příběh šampiona

----- " Vysmívá se strachu, neboje se ničeho. Před mečem se neobrací, aniž pokojně stojí k zvuku polnice ..." ----- Nemohu nevzpomenout na snímek "Phar Lap" z roku 1983. Jenomže jeho režisér Simon Wincer se nebál a šel ve svém dramatu víc do hlouky - až na dřeň: S citem a s neobyčejným nasazením vyprávěl o lidech, kteří byli nějakým způsobem spjatí s legendárním neporazitelným koněm - a přitom se soustředil na JEHO příběh ... na dojemný příběh nádherného ušlechtilého ryzáka s velkým srdcem, který toužil po vítězství a bojoval navzdory všem protivenstvím. Randall Wallace se naproti tomu drží pravidel "rodinného" filmu - je měkčí a uhlazenější ... největší rozdíl ale spočívá v přístupu k tématu: Vypráví sice o koni, ale věnuje pozornost spíš jeho okolí - trenérovi, žokejovi ... a v první řadě vždy pečlivě upravené, tvrdohlavé majitelce, která se nevzdává, ale zoufale potřebuje, aby hřebec vyhrál ... samozřejmě poznáte i její rodinu. Teprve s odstupem mnoha koňských délek se dostává ke slovu Velký Ryzák ... ovšem když mu necháte volný prostor, je to paráda - takže tu čtvrtou * mu prostě nelze odepřít ... ;-) (01.04.2011)

Tento druh filmů, myslím tím sportovní, má z hlediska napínavosti pro diváka jeden handicap. Divák předem tuší, jak příběh skončí. Není divu, ze sportovního prostředí se totiž filmy o outsiderech netočí. Takže vítěz je předem znám. V tomto poutavě natočeném přiběhu to však není na újmu a divák si přesto přijde na své. Oceňuji u tohoto příběhu podle skutečné události, že autoři nám na konci filmu představili fotografie skutečných postav příběhu, i to, že hlavní představitelka skutečného příběhu si ve filmu dokonce zahrála malou roli. (21.03.2011)

Tak jako byl to fajn příběh, tu a tam i trochu dojemnej, ale ty 2 hodiny stopáže jsou celkem vražedný a až zase tolik zajímavý to není, v podstatě scény, který opravdu stojí za to vidět jsou jen závody a pak John Malkovich v olbečcích hodících se tak maximálně do gay cirkusu. Osobně stavim výš Black Beauty. (31.01.2011)

Některé filmy mají ten dar, že vám v závěru vženou slzy do očí. Secretariat takový vypjatý konec nemá, on je totiž dojímavý od počátku do konce. A taky nesmírně pozitivní; vždy, když se kamera detailně zaměřila na hlavního zvířecího hrdinu nebo když jsem Malkoviche viděla v jednom z těch jeho úžasných klobouků (není myšleno ironicky ani nadneseně) poskakovat a tančit kolem koně, měla jsem obrovskou chuť vlastnit svou vlastní stáj. Secretariat zkrátka asi nebude jedním z těch filmů, na který budou proudit davy, ale to nic nemění na tom, že je to jeden z těch nejpříjemnějších, nejupřímnějších a nejlepších filmů, které jsem v poslední době v kině viděla. (06.12.2010)

Možnože to vyzerá ako obyčajný film o koňovi. Lenže Diane Lane... Ona je skrátka skvelá a dodáva filmu na dojemnosti. Randall v úlohe režiséra už tiež pochytil pár funkčných grifov ako vyvolať napätie a dunivá hudba Glennie-Smitha dorobí zvyšok. Navyše film dobre funguje aj ako sedemdesiatkova štýlovka... (12.01.2017)