Anna Karenina

V carském Rusku bylo možné úplně všechno. Všichni si tam říkali celým jménem, vykali si, ale neoslovovali se "soudruhu". Což je věčná škoda. Američtí imperialisté viděli v Anně Karenině v podstatě běhnu, ale netroufli si o tom natočit film. Což je věčná škoda, protože by ji mohla hrát třeba Megan Fox. Čekali, až na britských ostrovech dostanou téže nápad převést na plátno příběh a do roli Anny Kareniny obsadí anorektickou Keiru Knightley. Marně jsem čekal na konec filmu. Byl v nedohlednu. Klady: vykání a oslovování se ve filmu celým jménem, kožichy, jež se kostyméři inspirovali u Leoše Mareše. Zápory: celý film je jedna pitomina, Keira je dál anorektička a zešeredněla. 20% (09.02.2013)

Tolstého jsem nečetl a tenhle film mě k tomu ani nepřesvědčil. Ze začátku mě bavila lehce rozjařená, nespoutaná Keira, až komediální nádech snímku a za půlkou pak dramatická zápletka. Kromě toho jsem se ale většinou nudil, zejména zpracování mě odrazovalo – režisér se snažil co nejvíc zachovat rádoby divadelní styl a vyžíval se v záběrech beze střihu. # [viděno: monitor, 5.1] # příběh 5 | hudba 6 | humor 0 | akce 0 | napětí 2 | pustil bych si znovu 4 (10.02.2013)

Asi první Wrightův film, kde je stylizace nějak motivovaná a funkčně využitá. Ocitáme se na divadle, kde se nadsázka dá přijmout bez výhrad a kde práce s několika plány vyznívá nejen zábavně, ale hlavně přirozeně – jakkoli zcizující se může zdát. Něco víc o Anně knižní i o jiných adaptacích v mé recenzi pro Femag.cz. (04.01.2013)

Já pro tyhle adaptace románů snad nikdy nenajdu pochopení.. U tohoto filmu mě potěšila (krom castingu, který se opravdu povedl) jediná věc - právě ono divadelní provedení, které se tady mnohým nezdálo. Mně naopak přišlo vhodné a hlavně strašně chytré přenést tuto hru na plátno právě takovýmto způsobem. Bohužel, jinak tento film není určen pro mě, je to hodně uspávající záležitost, ze které vás občas vytrhne nějaká nová, neokoukaná tvář (Alicia Vikander) či herci, které máte rád (Keira, Jude, Kelly). Nebýt onoho divadelního provedení, jdu s mým hodnocením níž. 50 %. (29.07.2014)

Nevyšlo to. Joe Wright se i napotřetí ponořil do vod kostýmního dramatu pomocí dokonalé kamery, strhujícího Marianelliho soundtracku a královky Keiry, ale poprvé narazil. Nekoná se čarokrása Pýchy a předsudku ani intimní osudovost Pokání. Anna u mě prohrává kvůli nezajímavým vedlejším postavám, chvílemi rušivé divadelní formě a hlavně emocím, které mě většinu času míjejí. Obdivoval jsem Vronského nebo respektoval ministra Karenina, ale veškeré lásky a trápení hlavního trojúhelníku mě spíš opatrně zajímaly než že bych jim propadl. A to je u Wrighta adaptujícího klasickou literaturu nevyhnutelné zklamání. (26.12.2012)