La Llorona: Prokletá žena

Úskalia sociálnej starostlivosti. Alebo priamočiary, s ničím sa neserúci hororový príbeh matky- kurátorky, dohliadajúcej na riadnu výchovu detí zo sociálne slabých alebo neúplných rodín, ktorá "vďaka" práci k prekliatiu príde. Prekliatiu, zamotajúcemu na plné obrátky život jej i jej dvom maloletým deťom. Už dávno som nevidel žánrový kúsok, ktorý by ma zo dvakrát spoľahlivo vydesil. Navyše na miestach, kde sa to dalo priamo očakávať. Darmo, kto vie, ten vie. (30.01.2021)

Mexické legendy a latinskoamerický folklór rozhodně nemám moc nastudovaný, ale přízrak plačící ženy La Llorony se objevil již v řadě filmů. Většinou šlo o dramata, ale dostalo se i na pár hororových kousků. Takže nebylo moc překvapující, že po něm sáhl i James Wan a jeho kolegové a natočili o něm i samostatný film (který se samozřejmě stal součástí The Conjuring Universe). Michael Chaves coby začínající režisér rozhodně ostudu neudělal a odvedl vcelku slušnou práci. Společně s filmem The Nun na mě udělali mnohem větší dojem než taková trilogie o panence Annabelle. O té tu mimochodem taky byla zmínka díky vzpomínce Otce Pereze, ale ani ten nedostal moc prostoru. Prostě posloužil jen jako propojení s celou sérií. Mnohem více se mi však líbil úvod v chudinské čtvrti a příchod La Llorony na scénu. Hispánští a mexičtí spratci mají po uslyšení jejího nářku o „zábavu“ postaráno. Zamčení ve skříni, šamanské rituály a zaříkadla vás sice na chvíli před přízrakem v bílých šatech se závojem ochrání, ale opravdu jen na chvíli. Tahle mrška si vás totiž nejdříve pěkně označí a poté svůj teror nepěkně stupňuje. Bohužel je pravda, že si film neudrží slušnou úroveň po celou dobu svého trvání. Dá se tu narazit na několik sterilních (nudnějších) pasáží, které postrádají tempo, napětí i zajímavé momenty. Na druhou stranu je ale dle mého vše vyváženo i slušnou porcí atmosférických scén, několika lekačkami a dobrými hereckými výkony většiny zúčastněných. Strachy se u toho rozhodně neposerete, ale že bych se nějak výrazněji nudil? To ne. Můžu říct, že jsem v tom našel jisté zalíbení. Zvláště pak v poslední třetině filmu, kdy vše začalo gradovat. La Llorona odložila „rukavičky“ a jde tvrdě na věc. Scéna ve vaně a na půdě patří k tomu nejlepšímu, co nám tu bylo nabídnuto. 60% (26.01.2020)

Ducharina podľa klasickej šablóny Conjuring univerza, kde si duchovia robia čo chcú, nemajú žiaden plán (Llorona topí dieťa, aby zrazu prestala) a všetko je podriadené pravidelnému dávkovaniu ľakačiek. A umiestnenie príbehu do LA sedemdesiatych rokov a do hispánskeho prostredia nedáva filmu v podstate žiadnu production value. (13.11.2020)

Totálny priemer, akých dnes už máme tucty. Klišé príbeh rodinky ohrozovanej bubulákom, ktorý poväčšinou len straší, než aby skutočne ubližoval. Ústredná rodinka je veľmi sympatická, vďaka produkčnému zázemiu má film svoje momenty. Po kine by som nahnevaný nebol, La Llorona je však ako stvorená na večer pri telke. (28.07.2019)

Co je potřeba v tomhle žánru v časech, kdy kvantita a podnikatelské záměry producentů vítězí nad kvalitou? Není to nejdůležitější, ale sebevědomé strašidlo. Mexická ektoplasmatická plačka, co ráda topí děti ve svém zármutku, zapadla do závojového CGI průměru včetně náhlých změn hlasitosti svého projevu. Alespoň pět nebo šest momentů, kdy se vám mráz jako poctivý indikátor děsu proběhne po zádech. To Chaves zvládl vcelku dovedně a udržel se ve hře. Atmosféra, která i třeba pomocí mytologie a logického jednání dovede všechno to bubákování k finále. Tady mamá, co si plete děti s koťaty, pokulhává svou sterilitou a nedostatkem vůle hledat jiná řešení. Funkční vyvrcholení. Zachmuřený šaman, semínka u prahu a čekání na použití kříže ze speciálního dřeva nejsou nic, co by tu už několikrát nebylo. A tím se dostáváme k nutnosti vyhnout se rutině. Moru, který, ač se to pro horory zdá jako vhodná cílová destinace, vede do pekel a z filmu se stává Wan of many…což La Llorona v podstatě je.. (30.07.2019)