Spartakus

TV/// Obsazení 7/10 Děj 8/10 Hudba 6/10 Akce 8/10/// +líbil se mi John Hannah, líbilo se mi gradování v každé části, ale především pak ve finále, potěšili mě souboje, které byli celkem časté, nejlepší pak byl samotný závěr -úmrtí hlavního představitele, jsem zvědav jestli si zvyknu na náhradníka, relativní rozvleklost celé první řady, krev byla opravdu umělá/// Moderní seriál si žádá několik ingrediencí, aby byl v dnešní době pro diváka atraktivní. Takže se současný Spartakus neobejde bez sexu, násilí, krve, sprostých slov a drsného chování. Ale proč vlastně ne, než se to okouká tak nám televizní stanice přinesou několik oživení dávno zapomenutých hrdinů, postav a seriálů. Jen škoda, že to občas vypadá moc uměle./// Celkem 74%/// (30.06.2012)

Hodnotím už po 6. epizodě a směle můžu říct, že seriálu těch pět dám i poté co celou první řadu dokoukám. Geniální seriál, který si vytyčil jasnou cílovou skupinu "muž 17-40 let" a přesně pro něj je ten seriál dělán. Však znáte nějáký jiný, kde by se otevřeně šoustalo, všude chodily nahé spocené kozaté otrokyně, slovo "kurva, šukám" by bylo častější než "sakra" a všude byla spousta krve a masa? Já ne a proto mě tento seriál rozsekal. Základní prvek, který mě děsil byl fakt, že nesnášim 300. Tento seriál je udělaný naprosto stejnou technikou a stylem (herci před zeleným plátnem)... strach se nepotvrdil i člověk jako já, který miluje opravdovou filmařinu, komparz, reálnost si na tento styl zvyknul a dokonce si ho oblíbil. Tento seriál má všechno, od krásný žen, po nabušené borce, skvělý výběr herců, hlášek, soubojů, prostě klukovský sen každého chlapa, kterému se zhmotnil ve 13 epizodách. 100% 26.01. 2011 (26.01.2011)

Ikdyž to zpočátku vypadá jako béčková kopie 300, v druhé polovině seriálu je opak pravdou. Intriky, které se postupně objevují, jsou rafinované a velmi dobře promyšlené. Z druholigového seriálu se stává skvost, který se nezadá s takovými díly jako Řím nebo Já, Claudius. Na své si přijde milovník hrdých braků, protože Spartakus: Krev a písek se prezentuje především brutálním násilím, nahotou a digitální krví. Vizuál je sice otřesný (prakticky pořád greenscreen), ale dá se to odpustit, jde o televizní projekt. Velké plus si zaslouží zobrazování nahoty. Souloží se tu prakticky pořád, navíc kamera ukazuje nahé lidi v celé kráse a nevyhýbá se ani intimním místům, která se v podobných projektech úzkostlivě tají. Závěrečný díl je doslova masakr, žrádlo. Tomu říkám uspokojit svého diváka. (23.01.2011)

Blood and Sand začíná jako laciné historické béčko. Zmateně se intrikuje, nechybí velká láska a kupa nespravedlnosti. S postupem času se však ukáže, že seriál nabízí více než jen možnost ukojení základních lidských pudů (nadrženost a nasranost) a rozjede několik příběhových linií, které fungují samostatně a navíc se časem protínají v pamětihodných okamžicích. Zdání tedy klame, první série je chytřejší než její cílový divák (buran od pásu posrávaný nadřízenými a bez pravidelného sexu), kterému k uspokojení stačí prvoplánové trademarky seriálu (neustálé šukání a smrt utlačovatelů). Přitom hlavní síla seriálu je úplně někde jinde. Postupné přiblížení Crixe, hlavního oponenta Spartaca, divákovi přes jeho vlastní problémy a vztah s éterickou Naevií, to je skutečná genialita tvůrců. Jejich rivalita a souboje jsou pak pro diváka neskutečnou hrou nervů, protože fandí vlastně oběma. Dalším překvapením jsou nečekaně chytré twisty, slizký Batiatus a jeho hra na všechny strany a samozřejmě souboje v aréně, které mají vždy hutnou atmosféru. Velkou slabinou je však účast Lucy Lawless, která je definitivně tou nejtragičtější seriálovou herečkou. Vengeance doplácí na dvě vynucená přeobsazení postav. V případě Spartaca sice našli typově podobného herce, bohužel má oproti původnímu tak poloviční charisma Jeho aura vůdce, který povstal v aréně z písku a krve je pryč. Whietfielda je velká škoda. Přeobsazení postavy Naevie (V dnešní době peníze? WTF!) je však větším průserem. Z jemné víly je najednou vykulené strašidlo s agresivním vystupováním a chutí po krvi, což její odvlečení od Batiata skutečně neobhájí. Od narození byla otrok. Tomu se nedá říkat vývoj, ale změna charakteru. Tím padá i síla jejího vztahu s Crixem, který vlastně rozjíždí celou sérii. Nadměrné množství záporných postav také ničemu nepomáhá. Všichni jdou po všech a na konci na to většina dojede. A co jako? Úplně největším kiksem jsou anonymní souboje v aréně dělané jen na efekt. Koho to zajímá? Útěk z Capuy do volného prostoru tomu také nepřidává, tzv. syndrom 2. série Prison Break. Stísněnost totiž dělá atmosféru. Navíc finále nesahá tomu prvnímu ani po kotníky. War of Damned přináší lehké oživení v podobě lepších soupeřů v podobě Crassa a Caesara a také konečně pořádnou nymfu v postavě Kore. Gannicus definitivně zastiňuje Spartaca a z Naevie je už úplně někdo jiný. Souboje proti desetinásobné přesile s maximálně jedním škrábnutím jsou sice hnané až na samotnou hranici uvěřitelnosti, ale co se týče emotivnosti pořád fungují. S blížícím se koncem se série vrací ke kořenům a slušně graduje v trpký konec, který paradoxně navozuje přesně ty pocity, které se mu celou dobu dařilo krotit. Otázkou zůstává, o kolik by byl seriál lepší s Whitfieldem, původní Naevií a možná důstojnějším koncem pro některé postavy. Každopádně pro současné obyvatele Říma to musí být peklo. 1. série: 75%, 2. série: 55%, 3. série: 65%. (21.10.2014)

Když si vzpomenu na naše nejdiskutovanější seriály ze základky, přední příčky krom Top Gearu, The Walking Dead a Kdo přežije si vždy uzmula tahle opulentní gladiátorská oslava goru. Spartakus je jednoduše nostalgický guilty pleasure, jemuž odpustíte hektolitrový cákance krve, papundeklový interiéry, schématicky šablonovitý příběh, a patrnou emocionální vypjatost. Andy Whitfield navždy zůstane v našich srdcích 💔 (a Liam McIntyre jeho památce určitě nedělá ostudu).... První série je sice nepřekonatelná, ale i tak jde o spektakulární a přitom nenáročný výplach - ačkoliv béčkovej, ale náramně zábavnej. Kdo neviděl, nepochopí. (29.01.2017)