Mandalorian

1. SÉRIE: Jakmile do něčeho investujete 4 miliardy dolarů, pokusíte se to logicky vydojit co to jde. Logicky mluvím o studiu Disney a jeho odkoupení Lucasfilmu a tím pádem především ságy Star Wars. Nejslavnější filmová sága všech dob se prostě po odkoupení studiem Disney dočkala znovuzrození a poté co jsme se v posledních 5 letech dočkali 5 filmů bylo jasné, že to je krom všech těch dalších knih, komiksů a videoher (parádní Star Wars Jedi: Fallen Order!) jen začátek. A v tu samou chvíli došlo oznámení, že nově začnou vznikat i seriály, které budou umístěné na nově vznikající streamovací službu Disney+. A už v tu chvíli jsem si já říkal jestli jsou zrovna Star Wars značka, která si zaslouží seriálovou formu a jestli nepůjde o věc, která spíš Star Wars zlomí vaz. Jenomže najmutí Jona Favreaua jako showrunnera mě uklidnilo a ve finále je výsledek po celé té kampani díkybohu úspěšným výsledkem díky kterému je Mandalorian jednou z nejpozitivnějších věcí na roce 2019 díky které nebudu moc dospat následujících sérií. Mandalorian je totiž skutečná paráda, která Star Wars rozhodně nedělá ostudu, spíše právě naopak! Projekt Jona Favreaua díkybohu představuje pro svět Star Wars dosud víceméně nepředstavené období a prostředí. Konkrétně se příběh odehrává právě mezi Epizodami VI a VII a Mandalorian se tak dá brát jako jakási výplň mezi těmito dvěma výrazně rozdělenými období. Stojí ale za zmínku, že i když nás Mandalorian v jedné epizodě seznámí s Novou Republikou (Konkrétně v Chapter 6), spíše se odehrává na koutě kde Nová Republika neexistuje a díky tomu může dostat svůj prostor i Imperiální pozůstatek. Mandalorian nesleduje rytíře Jedi ani pokus o vystavění Nové Republiky, spíše se tu ukazuje obyvatelé Galaxie, kteří si pouze chtějí vydělat a osud galaxie je spíše nezajímá. Právě takový by se na první pohled mohl zdát i náš hlavní hrdina Mando, jak se ale ukáže tak má Mando uvnitř srdce dobráka a pro dobrou věc se ve finále nebojí zajít hodně daleko. Mandalorian se nesmí zapomenout ocenit bez výkonu Pedra Pascala. Ten sice Mandaloriana hraje pouze pod maskou (ve finále dokonce vyšlo najevo, že minimálně v Chapter 4 postavu jen namluvil a postavu pod zbroji hrál nikdo jiný), jeho vokální výkon je ale skutečně parádní i přesto, že je pravda, že Manda toho namluví co nejméně. Mando i po 1. sérii zahaluje svůj charakter spíše tajemstvími, přesto je ale nutné zmínit, že za prvních osm kapitol víme o Mandovi dost nato abychom s ním soucítili, litovali ho, chápali ho a přáli mu co nejlepší konec. Ještě více proto, že mezi ním a naším milovaným ´´Baby Yodou´´ skutečně proběhne jakási forma vztahu otce a syna, která by se dalšími díly mohla jen a jen prohlubobat. Baby Yoda nebo prostě jen Child se hodně snadno brát jen jako snaha vydělat na následném merchandesingu co nejvíce peněz, spíše ale sázím na to, že má Favreau Yodu opravdu rád a pokusil se nám v Mandalorianovi ukázat něco více o jeho druhu a vypadá, že bychom se v další sérii o tomhle druhu mohli dozvědět více informací. I kdyby ale ne, pořád máme tohohle jednoho člena, který je roztomilý, krade si každou scénu pro sebe a mohl by jednoho dne dokázat v rámci Star Wars univerza ještě velké věci. Favreau si ale krom vztahu Pascalova Mandaloriana a Baby Yody ovládaného různými loutkáři (Werner Herzog je odstrašil od nápadu CGI tím, že tvůrce Manda označil za zbabělce) postaral i casting všech vedlejších roliček. Je tu cool Werner Herzog i cool Nick Nolte, kteří se sice nedrží kdovíjak dlouho, rozhodně ale zanechají solidní dojem. Je tu Carl Weathers, který tu má po dlouhé době výraznější roli a je na něm vidět, že si návrat pod světla reflektorů užívá. Je tu fajn Gina Carano, je tu strašně cool zlej Giancarlo Esposito, Natalia Tena, Mark Boone Junior, Ming-Na Wen, Taika Waititi jako hlas IG-11 nebo Jason Sudeikis ve zbroji stormtroopera. Mandalorian ve finále není o tom jak moc velkou roli tu libovolný herec má ale spíše o tom jak si svojí účast v Mandalorianovi užívá. A je hodně vidět, že je každý rád, že je oficiálně součástí světa Star Wars! Za celou 1. sérii se u Mandaloriana prostřídá 5 režisérů- Dave Filoni (Chapter One a Chapter Five), Rick Famuyiva (Chapter Two a Chapter Six), Deborah Chow (Chapter Three a Chapter Seven), Bryce Dallas Howard (Chapter Four) a Taika Waititi (Chapter Eight). A je strašně fajn, že každá epizoda (za předpokladu, že jí režíruje nový režisér) má svůj specifický styl. Chapter Eight má třeba klasickou dávku humoru Taiky Waititiho a tím pádem větší dávku humoru obecně, Chapter One a Chapter Five jako by skutečně vypadli ze seriálu Klonové války nebo Povstalci (za kterými seděl právě Filoni), Chapter Three a Chapter Seven mají svůj skvělý komorní styl a vždy obě vygradují v parádní akční závěr (potěší, že právě Chow bude dělat celou minisérii s Obi-Wanem Kenobim) a Rick Famuyiwa u svých obou epizod zařídil aby ani jedna z nich nesešlapovala z plynu. Chapter Four Bryce Dallas Howard je poté solidním režijním debutem, který svou zápletkou vzdává holt Sedmi statečným a tím jak je každá epizoda jiná se ve finále nedá vyčítat, že by seriál opakoval stejné postupy a byl v rámci osmi dílů tím samým pořád dokola. Je nutné zmínit fakt, že hlavní dějovou linií seriál stráví první tři epizody a pak se dá říct, že se k hlavní vrátí až v posledních dvou. Epizody 4, 5 a 6 tudíž plní takzvané vedlejší mise, které ale ve finále plní větší smysl než se zdá. Především v jedné z nich Mando potká jednu osobu, která bude důležitá právě v posledních dvou epizodách, zároveň ale Mando putuje napříč galaxií a celá zápletka o tom, že je vlastně aktuálně vyvrhelem a snaží se přežít i přes fakt, že mu jde teď po krku celý cech nájemných lovců funguje. Zároveň Mando více ukazuje divákovi svůj charakter, jednou to dokonce vypadá, že nemá daleko od toho aby se usadil a jednou to zase vypadá, že by mohl fungovat jako funkční mentor. Vždy se to ale zvrtne a ukazuje se, že je vlastně Mando tragická postava, která se svého klidu v předaleké galaxii jen tak nedočká. A bůh ví jestli vůbec. I při rozpočtu 120 milionů dolarů na celou sérii jinak vypadá Mando parádně a rozhodně je vidět, že se seriálu dopřála plná péče. Akční scény nepůsobí minimalisticky a i přes nízký rozpočet prostě Mandalorian vypadá skvěle. Všechna brnění, lodě, zvířata působí co nejrealističtěji a akční scény vypadají opravdu draze. Nejvíc o sobě mluví dvě akční scény v Chapter Two, tedy naháněčka s Jawy a souboj s Mudhornem. Mandalorian vypadá fakt skvěle a jsem rád, že i přes relativně nízký rozpočet může něco vypadat tak velkolepě. A především se musí zmínit parádní soundtrack Ludwiga Göranssona díky kterému si budete chtít pouštět hlavní znělku pořád dokola. Do toho parádní kamera Grega Fraisera (můžeme jen doufat, že u 2. sérii Matthew Jensen neklesne), skvěle pracování s rozšířenou mytologii Star Wars, do očí nebijící odkazy, parádní budování atmosféry napříč všemi kapitolami a ve finální epizodě i parádnímu odkázání na věci budoucí. Poslední dvě epizody Mandaloriana navíc dokážou i skutečně dojmout a můžu o Mandovi říct, že ve mně vzbudil všechny možné způsoby. Favreau jako kreativní showrunner nezklamal a na 2. sérii se skutečně těším. Tak uvidíme co nám předvede na podzim 2020. I Have Spoken! 2. SÉRIE: Star Wars pro mě znamenají opravdu hodně. Společně s Harrym Potterem, Pánem prstenů, původním Spider-Manem Sama Raimiho nebo Piráty z Karibiku mi tyhle snímky ukázali, že lidská kreativita nezná mezí a film tak může představit fiktivní světy, které jsou naprosto fenomenálně vymyšlené a jeho hrdinové zároveň můžou zažívat zážitky o kterých se nám může pouze zdát. Star Wars George Lucase jsou v tomhle ohledu dost možná pro mě osobně nejzásadnější, protože byste těžce jinde hledali svět, který má promýšlený svůj svět tak dokonale, že obsahuje stovky ras, stovky planet a má též rozpracované příběhy pro nejrůznější vedlejší charaktery(jediný svět, který v tomto může konkurovat je jenom Svět Středozemě J. R. R. Tolkiena). Když Disney koupil Star Wars za 4 miliardy dolarů tak jsem pískal nadšením, protože šance, že někdy uvidím nové Star Wars na velkém plátně prostě ještě v roce 2012 nebyli kdovíjak vysoké a sám George Lucas dlouhou dobu jakoukoliv touto variantu zavrhoval. Osobně mám filmy z Disney éry ohromně rád, bráním je kde můžu a nehodlám s tím přestat dokud lidé nepřestanou prohlašovat nové filmy za jasný odpad. Přece jen jsem se ale bál, když jsem zjistil, že by se Star Wars měli dočkat hraného seriálu na streamovací platformě Disney+. Osobně jsem neměl problém s existencí animovaných seriálů Star Wars: Klonové války a Star Wars: Povstalci a dokonce jsem si tyto seriály hodně užil (Clone Wars je od druhé půlky 2. série čirá lahůdka), ovšem hraného seriálu ze Světa Star Wars jsem se bál. A jak se před rokem ukázalo tak jsem se bál zbytečně. 1. série Mandaloriana totiž byla fenomenální a dokázala, že Star Wars na malé obrazovce automaticky neznamenají sprosté slovo. 1. série Mandaloriana měla vyloženě esenci toho všeho co dělá Star Wars Star Wars a pamatuju si jak moc mě čekání na 2. sérii bolelo. A nejenom, že nemůžu po konci celé 2. série říct, že jsem byl zklamaný..... ale 2 série na těsno 1. sérii překonává! Základní kladný faktor zůstává- Seriál dělají tvůrci, kteří mají rádi Star Wars a vědí co Star Wars dělá tím co je. I v 2. sérii se daří dávkovat fanouškům tohohle úžasného světa to co chtějí a přitom pořád neplatí, že je to fan service tlačený na sílu. Prostě jen platí, že showrunner Jon Favreau a spolupracovníci kolem něj vědí co dělají, pracují s pokračováním Mandalorianovy poutě elegantně a především ještě emocionálně silněji budují vztah otce se synem. Z Mandaloriana a Dítěte se definitivně stávají parťáci, kteří se navzájem mají rádi a Mando začíná čím dál tím více chápat, že pokud se mu nějakého toho Jedie podaří najít, bude to znamenat, že přijde o tu malou zelenou potvůrku na kterou si zvykl a zamiloval si jí. Pořád zde platí, že Pedro Pascal je pro tuhle roli výborná volba, protože díky faktu, že si Mando nadále většinu času nechává helmu na sobě musí představitel této role vsadit čistě na řeč těla a hlasový výkon. To Pascal zvládá a díky tomu poznáte, když má Mando strach, když má vztek nebo když brečí. Klasické mudrování nad tím, že tuhle roli mohl hrát kdokoliv je tak trochu hloupé, protože jde o těžší úlohu než se může zdát. A právě Pascal z Dina Djarina udělal něco víc než chodícího rytíře. Pořád o něm nevíme tolik (to si tvůrci nechávají pro 3. sérii), protagonista seriálu se zde ale čím dál tím více rozvíjí a během hledání po Jediích dojde na i na řešení toho co je vlastně ideální představa Mandaloriana a zda je opravdu nutné mít tu helmu celou dobu na sobě. 2. série je jako celek sevřenější a celá dohromady působí ještě více filmověji- Konce jednotlivých epizod na tu následující navazující výrazněji než tomu bylo u 1. série a především to celé i díky vyššímu rozpočtu vypadá nákladněji. 2. série Mandaloriana tak působí skutečně jako blockbuster, který by se neztratil ani v klasické letní sezóně v kině. Tvůrci Mandaloriana netočí Občana Kanea a uvědomují si to. Mají především natočit seriál, který má mít esenci Star Wars, náboj Star Wars a buněčnou stavbu Star Wars. Daří se jim to a především se pořád daří přijít s novými nápady, které chvílemi navíc těží z bohatého světa legend, které před odkoupením Star Wars studiem Disney byli kánonické. Právě tohle čerpání z legend ukazuje, že kreativita ještě ve Star Wars mrtvá není a tohle čerpání je vlastně skutečně elegantní řešení. U 2. série se vystřídalo celkem 7 režisérů- Jon Favreau (Chapter 9), Peyton Reed (Chapter 10, 16), Bryce Dallas Howard (Chapter 11), Carl Weathers (Chapter 12), Dave Filoni (Chapter 13), Robert Rodriguez (Chapter 14) a Rick Famuyiwa (Chapter 15). Někteří z nich ( Howard, Filoni, Famuyiwa) už zkušenost s natáčením epizod Mandaloriana mají, druzí (Reed, Rodriguez) nikoliv. Přesto ale stejně jako u 1. série platí, že si každý tvůrce zanechá ve své epizodě každý styl a nejede se tak pořád ve vyloženě stejných vodách. Jon Favreau například natočil úvodní díl 2. série, kde se závěrečná akční sekvence odehrává v rozměrech 22×16 m a je skutečně vystřižená jako z IMAXU, Favreau zde tak dokáže předvést velkolepé sekvence se kterými má už nějaké té zkušenosti. Rodriguez zase do Chapter 14 zvládl zapojit některé své klasicky šílené kreativní nápady (především brutální úmrtí) a něco mi říká, že kdyby ochrannou ruku nedržel Disney, Rodriguez by mohl v pohodě natočit R-kové Star Wars, které by se mu ale mohli rozpadnout pod rukama stejně jako takový Mačeta. Takový Peyton Reed zase zvládl do Chapter 10 prosadit více humoru a je překvapivé, že finále dokáže natočit skutečně velkolepě a epicky. Prostě co díl, to pevná filmařská ruka a tak to má být. Tenhle seriál jinak dělá dobře ještě jednu zásadní věc- Na první pohled zcela nepotřebné a zbytečné postavy vrací do popředí a prokresluje je. Nenáviděli jste Mayfelda z Chapter 7? Zde se vrátí a vyloženě si ho zamilujete. Chtěli jste více prokreslit Caru Dune? Tady to máte. Bylo vám líto Mythrola? Neklesejte na mysli. Zároveň 2. série Mandaloriana představí postavy nové, které jsou neskutečně super a budete doufat, že je nevidíte naposledy- Hned v Chapter 9 je to například Timothy Olyphant jako neskutečně cool Cobb Vanth, v Chapter 14 Rosario Dawson jako Ahsoka Tano (která si svůj spin-off po svém hraném debutu definitivně zaslouží) a pak je tu samo sebou Boba Fett, který se po 37 letech od Návratu Jediho vrací v plné formě a dokazuje, že pověst největšího zabijáka galaxie nemá pro srandu králíkům. Staré postavy se tu prostě prokreslují, nové ideálně představují a zároveň se to celé pomalu uvádí do širšího kontextu historie světa Star Wars. Díky obrovským production values ten seriál vypadá prostě narámně. Kameramani Matthew Jensen, Barry Idoine a David Klein jsou zodpovědní za mnoho krásných záběrů, které už tak vizuálně krásnou 1. sérii strkají do kapsy. Skladatel Ludwig Göransson se též vrátil a vytvořil zcela nové pamětihodné melodie (Death Troopers!). I stylem lineárního vyprávění 2. série skutečně působí více filmově a především dokáže skutečně překvapovat na běžícím páse. S akcí tu pomáhal Sam Hargrave, kaskadér a režisér akčňáku Vyproštění. 2. série tak má více promakanou choreografii akčních scén a celkově je po akční stránce mnohem lákavější. A dojde tu i na šermířské souboje, přičemž jejich choreografie je záživná a v takové Chapter 13 se vyloženě bravurně buduje napětí. Zároveň se celá série navíc vydá některými nečekanými směry a dá se říct jediné- To co přijde nemůže čekat vůbec nikdo! Giancarlo Esposito si svým charizmatem jako Moff Gideon opět krade většinu momentů pro sebe a ve finále se navíc ukáže, že to celé budování skutečně někam spělo. Opravdu se pomalu ale jistě budoval ten dojemný vztah, který nám v této sezóně nadělí jednu smutnou tečku. Je to dojemné a zároveň vskutku nečekané. Seriál se možná na první pohled může točit v kruhu, jenomže ve skutečnosti tomu tak není. Stejně jako v klasických Star Wars filmech se cestuje z místa na místo za nějakým účelem, postřílí se přitom mnoho nepřátel a vše má poté své následky. 2. série celý příběh nečekaně chytře uváže a zároveň nechá pootevřená vrátka pro nový směr. Bude zajímavé sledovat jakým směrem přesně se 3. série Mandaloriana vydá a jak na tom budou i nadcházející seriálové spin-offy jako Ahsoka nebo The Book of Boba Fett. Jenomže pořád platí, že tyto seriály dělají lidi, kteří mají Star Wars rádi a rozumí jim. Star Wars tak díky ním nejsou mrtvé a díky těmto seriálům aktuálně žijí. I díky faktu, že se tyto seriály (minimálně zatím co se týče Mandaloriana) vyrovnají filmům tu Lucasfilmu zatím roste kvalitní pšenka. Tak to chce aktuálně jen doufat, že se neklesne na mysli a i další série Mandaloriana (+ další seriály) budou stát za to. O tom se ostatně přesvědčíme už příští Vánoce...... 3. SÉRIE: Star Wars se na stříbrná plátna ještě nějakou dobu nevrátí (po minulých zkušenostech se plánům na tři nové filmy dá věřit poměrně těžce), minimální jistou by ovšem v blízkých letech měl být film, který by měl sloužit jako vyvrcholení seriálů z období, které odstartoval Mandalorian. První hraný seriál ze světa Star Wars si své fanoušky získal velmi snadno. I přes zdánlivě minimální produkční hodnoty vypadá seriál na streamovací poměry velkolepě, nepostrádá nádech Star Wars, citlivěji pracuje s výraznějším a výraznějším tématem rodičovství a otcovství, kterému přispívá především přítomnost milovaného Grogua/Baby Yody a také se ukazuje, že tvůrce seriálu Jon Favreau se nějak pomalu pokouší i skrze další chystané seriály a oznámený film v režii Davea Filoniho vyplnit 30 let velkou časovou díru mezi Návratem Jediho a Sílou se probouzí. 3. série Mandaloriana poté dokazuje, že jde o běh na dlouhou trať, který úmyslně ponechává výrazně otevřená vrátka na několik dalších let. Na druhou stranu zvládá nadále vyvolávat dojem, že jsou Star Wars v tomto tvůrčím kruhu a časové ose nadále v dobrých rukou. Ostřílené Star Wars režijní tvůrce Ricka Famuyiwu, Carla Weaherse (also Greeg Karga) a Bryce Dallas Howard doplňují nováčci v podobě Rachel Morrison, Lee Isaaca Chunga a Petera Ramseyho, ty poté prakticky po celou dobu zvládají vyvolávat nádech toho pravého Star Wars dobrodružství. Přispívá tomu i fakt, že v porovnání s předchozími dvěma sériemi působí třetí série velkolepěji a omezený rozpočet čerpá na maximum. Virtuální studio Volume bude i v nejbližších letech terčem mnoha debat a úvah nad tím, zda kinematografii jako takové pomalu nešponuje oprátku, minimálně v rámci 3. sérii Mandaloriana ovšem budoucnost Volume vůbec netkví tak černě, minimálně kulisy rozhodně nepůsobí laciněji. I samotná výprava a přítomnost různých mimozemšťanů zvládá ostatně vyvolávat dojem výraznějších produkčních hodnot, především poslední dvě epizody poté působí skutečně velkolepým dojmem, který by zvládl obstát i na velkém plátně. I když to na konci 2. série vypadalo, že Grogu našel nového nejlepšího kamaráda v podobě farmářského chlapce z Tatooineu, seriál Boba Fett: Zákon podsvětí jasně naznačil, že Mandalorian o svého maskota nepřijde. Už nyní se v tamtamech šeptá, že návrat Grogua byl výrazným rozkazem z vedení a muselo dojít k nějaké dodatečné formě jeho zakomponování, prakticky vůbec to ovšem nevadí. V jistých případech sice může Grogu působit jako křoví, které v jistých epizodách má v podstatě nulový vliv na samotnou zápletku, tvůrci ovšem alespoň nezapomněli na to hlavní a tak nadále budují otco/synovské pouto mezi titulním Mandalorianem a jeho nalezencem. Minimálně finále dodává jejich vztahu dočasnou sladkou tečku, která sice nezvládá emocionálně rozpůlit jako takové finále 2. série, přesto ovšem tyto emoce správně fungují, především i proto, že k finále 3. série tak nějak směřoval dosavadní děj celého seriálu. Grogu se navíc stává i v akci užitečnější a tak svého tatínka někdy nehodlává jen tak nechat na holičkách. Jejich vztah je prozatím radost sledovat, dá se očekávat, že i do budoucna bude jejich vztah jedním z hlavních pilířů tohoto seriálového Star Wars univerza.  Din Djarin ovšem není jediný Mandalorian přítomný v seriálu, stejně prominentní roli má ostatně Bo-Katan Kryze v podání Katee Sackhoff. U té se více vykresluje její dilema se slavným Darksaberem, i díky odhalení pozadí jí finále zvládá nadělit dostatečnou satisfakci, především se navíc nějak buduje pouto mezi ní a Jarinem, i zde se ukazuje, že se s touto postavou dá nějak zajímavě pracovat. Především i proto, že i když je stejně jako Djarin Kryze Mandalorian, oba pochází k prakticky jiných světů. Dochází tak ke konfrontaci dvou typů mandaloriánských kultur, které ovšem v zájmu o obnovení zlatého věku Mandalore musí nějak spolupracovat. I to se nakonec zužitkuje ve velkolepém finále, které naznačuje, že se nový Zlatý věk Mandaloru možná skutečně blíží. Zároveň Favreau jako tvůrce a scenárista většiny epizod plní sliby o tom, že seriál nějak vyplní nastavenou díru. Odhalují se tak nové informace o fungování Nové Republiky, kdy je jasné, že nový systém možná od počátku nevyhnutelně směřuje ke svému zániku. Většina 3. epizody v tomto ohledu připomene až seriál Andor, kdy se ukazuje, že nic není úplně černobílé a že zlo nikdy nespí. I zde jsou jistě zasetá semínka, které se teprve dočkají řádného vypěstování, stačí ovšem už představení jedné imperiální rady, lákání na návrat jednoho známého velkoadmirála a především návrat fantastického Giancarla Esposita do role Moffa Gideona, aby bylo jasné, že i když se Impérium již zdánlivě nenachází na vrcholu potravního řetěze, stále umí vystrčit drápky.  Přitom všem se pořád ukazuje, že za seriálem stojí tvůrci Star Wars, kteří se nebojí sem tam udělat fanouškům tohoto světa radost. Ahmed Best, který je dodnes nadále terčem posměchů díky ztvárňování Jar Jar Binkse, se dočkal částečného vykoupení v podobě stylové role rytíře Jedi jménem Kelleran Beq. Christopher Lloyd se tu objevuje v roli bývalého Separatisty, který uctívá odkaz známého hraběte Dooku. Vykoukne nějaká ta postava ze Star Wars: Povstalci, objeví se jedno mýtické stvoření, které se nejspíš šetří na později a nebo se otevírají zajímavá vrátka skrze nová potencionálně zajímavá pravidla ohledně klonování. Opět platí, že Mandalorian v tomto ohledu spíše rozevírá různé linky do budoucna a různé motivy se uzavření dočkají až časem. Přesto je vidět, že za seriálem skutečně stojí tvůrci, kteří vědí, co chtějí, zároveň zhruba vědí, v jaké formě zvládají fanouškům Star Wars udělat radost a částečně se možná i pokusí o vykoupení u těch, kteří nadále nepřenesli fakt, že odkoupením Disney většina příběhů nově spadajících do sekce legendy není kánon.  Přitom všem je tam pořád cítit westernová atmosféra, prozkoumávání planety Mandalore v 2. epizodě zvládá mít chvílemi až hororový nádech, většina 3. epizody či úvod 7. epizody zvládá vyvolávat nádech Blade Runnera, dorazí dokonce i JablinskiGames a dokonce i Star Wars verze pana Smee z Petera Pana. Jakkoli navíc může každá epizoda Mandaloriana působit až epizodně a volně, ve finále po vzoru 1. a 2. série vše do sebe fantasticky zapadne ve finále, které dodává maximální satisfakci a vyvolává chuť po další várce. Mandalorian pochopitelně nemůže dělat radost všem a snaha o dodržování kánonu mu pořád bude podrážet nohy, při přistoupení na pravidla je pořád ovšem mnoho důvodu k nadšení. 3. série Mandaloriana tak ukazuje, že seriál ještě vyčerpaný není, události kolem konfliktů Nové Republiky a Imperiálního pozůstatku naopak svádějí k zajímavým událostem, které již brzy představí nejen seriál Ahsoka, ale také 4. série Mandaloriana, na kterou též bude výrazně bolet čekat + se R5-D4 konečně dočkal spravedlnosti! (27.12.2019) (méně) (více)

This is (almost) the Way. Mandalorian je jako bonboniéra, nikdy nevíš, co ochutnáš. Může to být ta nejluxusnější pralinka od velmistra všech čokolatierů stejně jako zcela zaměnitelný "meh" čokoládový bonbon z Lidlu až po otřesnou polskou "jakože" čokoládovou pochoutku z vietnamské večerky. Ono je to vůbec celé takové podivné. Základní premisa "špinavý dospělácký spaghetti western ve světě Star Wars dle vzoru "Lone Wolfa" a bez všech těch Skywalkerů, světelných mečů apod." je vynikající a nosná. Jenže to je premisa a skutek při realizaci tak nějak utekl čili ve výsledku je z toho sotva pár propriet a není to ani dostatečně vyspělé ani plně rodinné. Je to takový pokus o koncept novodobého Doctora Who, ale není dotažený. Pak tu máme výstavbu celé série, která je přežitá. A to o několik dekád. V době, kdy již i soap opery (o quality tv a žánrovkách ani nemluvě) jedou serializaci a staví na charakterech a jejich vývoji, přijde Disney s vlajkovým seriálem, jehož jediná spojovací linie je Star Wars universum; a samozřejmě fenomenální Göranssonův soundtrack. Duo ústředních postav tvoří týpek bez ksichtu a jakéhokoli progresu, kterého může hrát kdokoli (kdo ví, zda Pascal vůbec kdy na place u některých epizod byl a nenamluvil jen pár vět přes telefon) a plyšák, jehož jedinou rolí je prodat co nejvíce merchandisingu. A jak je prvních deset vteřin roztomilý, tak záhy se otravností a nadužíváním může směle popasovat i s Jar Jar Binksem. Čert vem, že je to přežité, že spíše než z 21. století to vypadá jak Herkules/Xena s blockbusterovým rozpočtem, že si mnohdy autoři myslí "úslužný fanservis postačí", že je to nedotažené. Ve finále tomu totiž nejvíce podráží nohy již zmíněná nevyrovnanost; nechápu přes jakého dramaturga/schvalovatele může projít něco tak otřesného jako je čtvrtá či pátá epizoda a zároveň něco tak strhujícího jako je třeba ta finální, která je zcela přesně tím, čím to chtělo (a mělo!) být po celou dobu a ne jen v jedné či dvou epizodách. Působí to jako že někdo přišel s dobrým nápadem na dospělé (ne)Hvězdné války, popsal začátek a konec, Disney řekl "jo, ale více lošťomilošti do té špíny a kosení vyvrhelů", následně najali partu režisérů a scenáristů na vatózní výplň mezi úvodem a finále, ale nikoho z nich neseznámili s konceptem a na výsledek také nikdo nedohlížel "protože jsou to přeci Star Wars, to potáhne samo o sobě, stačí že to bude tak nějak poslepované". A nutno říci, že ano, právě Star Wars zasazení podepřené nemalými (jakože fakticky nemalými) produkčními hodnotami, působivou velkoformátovou akcí, neuvěřitelně dobrou hudbou, která je originální a výtečná sama o sobě a nikoli pouze s přihlédnutím k Williamsovi, a trojicí zdařilých epizod vzbuzujících naději, že při jistějším uchopení s jasnější a lépe komunikovanou vizí by to v dalších řadách mohlo využít nezměrný potenciál, který i navzdory rozporuplné úvodní řadě v Mandalorianovi nepopiratelně dříme. I když dříme... V té finální epizodě již prokoukl v plné síle; jen houšť a větší kapky téhož. Druhá řada napravuje neduh v podobě nevyrovnanosti, jelikož každá z epizod je přinejhorším alespoň dobrá. I s tou "merchandisingovou lošťomilouští" Baby Yody to tentokrát není tak hrozné. Ostatní výtky trvají; nulový vývoj postav i děje, mezi většinou (škarohlíd by řekl všemi) epizod je jedno, zda by je propojovalo deset dílů či žádný. Všechny jsou dle shodného nepropojeného velkorozpočtového popcornového syžetu videoherních levelů, který se sice na týdenní bázi neokouká, ale ani nenadchne. Přibyla naopak nová výtka. Nejlacinější možný fanservis v předaleké galaxii. Do každé epizody je na sílu naroubované cameo některé z kultovních postav universa. Většinou to nemá žádný význam nad rámec "slavná postava A pošle hrdiny za slavnou postavou B, fanoušci onanujte". Což se přejí velmi záhy. Třetí je pak po šest epizod tu více tu méně nudná a zhola zbytečná vata a v posledních dvou epizodách velice solidní samostatný film. | S1: 3/5 | S2: 4/5 | S3: 3/5 | (28.12.2019) (méně) (více)