Dobrá Voda

Sentimentální cholerickej koňofil Hovora nedokáže vychovat ze syna řádného nástupce a navíc sabotuje přísun valut do socialistického hospodářství. Jeho banda podřízených outsiderů (kapitán paroháč, kokta, alkáč, panic - latentní homosexuál a somnabulní důchodce) mu v jeho plemenném snažení zdárně sekundují. (11.01.2020)

Né že by mě seriály o zvířatech až tak brali ,ale tohle je pěkně natočené. Haničinec jako ten pravý końák co brání svoje koně za každou cenu i proti předsedovi ,který chov krátí. Jenže jeho syn se nepotatí a jde radši dělat pingla. Což sice špatně nese ,ale nic jinýho proti tomu nezmůže. Nakonec brigádník nastoupí na jeho místo. Za zmínku stojí děda v podání M.Nedbala a I.Janžurová jako starostlivá máma ,která vše urovnává. J.Kemr je tu taky v pěkné postavě otce jehož syn žije na Novém Zélandu a sem tam si volají či píšou. Na co si vždy vzpomenu 1.Rival 2.Jasná 3 .Oliver pořadí v průběhu Velké Pardubické. (24.12.2007)

Na seriálu jsou nejlepší koně - ač se ty tři předtočené záběry starokladrubských vraníků, které jsou pouštěny na začátku, na konci a vždy, když se někdo pohybuje v okolí výběhů, trochu bijí se skutečností, že Dobrá voda chová a trénuje dostiháky. Jinak je opravdu mimořádné, že soudruzi dokázali natočit takhle pomalý a depresivní seriál, který se točí pořád kolem jedné dramatické zápletky (zrušení chovu) a při kterém vám cuchá nervy přítomnost krajně nesympatických postav (bezpáteřní syn, rozmazlená dcera běhna). (04.06.2017)

Čekala jsem nějakou komunistickou ptákovinu, ale byl to fajn seriál, na který se pěkně kouká. Pan Haničinec exceluje, ostatní herci působí ale trochu rozpačitě. Příběh je sice poměrně zdlouhavě vyprávěný, to je pravda, jenže to co je v něm schované, mě oslovilo. A navíc je dost aktuální pro dnešní dobu, kdy se všichni honí jen za ziskem a na ideály se kašle. (19.07.2014)

Hodně dobře napsaný seriál o sociopatickém milovníkovi koní Hovorovi (skvěle protivný a neústupný Haničinec). Zajímavá je postava jeho syna (tradičně výborný Vladimír Dlouhý), jenž šel v otcových stopách, aby se mu zavděčil, a dostal se pod takový tlak specifického prostředí i sousedovic štětky, že začal kupit chybu za chybou, až nakonec místo bot o hnoje skončil u hrbení se před kdejakým ožralou, jak trefně poznamenal děda v podání tradičně jedovatého MIloše Nedbala. Postavu kapitána Šenbery jsem moc nepochopil, s tím by každý šéf vyrazil dveře i za všeobjímajícího socialismu. Dále tady byl koňům oddaný prosťáček v podání Jaromíra Hanzlíka, dědek hledající vlastní důležitost v podání Josefa Kemra a v neposlední řadě žokej Janýr, kterého jsem Ladislavu Mrkvičkovi věřil natolik, že bych přísahal, že ty koně tam skutečně hřebelcoval on. Asi nejsem jediný, kdo nedokáže inženýra Hovoru vnímat jako čistokrevně kladnou postavu, ale tady jsou všechny dialogy a scény napsané tak dobře, že jsou spletité jako sám život. (01.07.2012)