Nenávist

Po druhém Kruhu se bude člověku zdát strašidelné asi skoro všechno...pravdou ovšem zůstává, že Nenávist se mi líbila třeba míň než Oko II. V Nenávisti máme všechny potřebné atributy orientálního strašení - atmosféru jak tajemna, tak Tokia, náboženské duchovno, temnou rodinnou historii z minulosti, vodu, mouchy, vlasy, oko skrz vlasy, hrozivé zvuky a osoby, jež se pohybují velice trhaně. A zajímavý konec. Obšlehnutý Kruh to sice není, ale možná jsme už přišli na to, jak to ti Japonci vlastně vařej. Nebudu psát o jednoduché formě, která se skrývá za složitým řazením scén, dodám jen tolik, že nad nelogičnostmi nepřemýšlím při sledování nikdy, takže až se mi to rozleží v hlavě, případně něco doplním. PS "Gellarka" mě nikdy o svém hereckém umění nepřesvědčila a zůstane u toho i po zhlédnutí tohoto snímku. (25.05.2005)

Horor, nad ktorým neradno premýšľať, ktorý treba iba poriadne precítiť. Potme, osamote, na kvalitných slúchadlách zážitok, na ktorý dlho nezabudnem. Dejovo ani zďaleka tak prepracovaný ako Kruh (postavy nula bodov, odhalenie zrodu kliatby druhoradé), no skvelo fungujúcim napätím narvaný do prasknutia. Až si medzi jednotlivými sekvenciami nestíhate vydýchnuť. Polovicu atraktivity filmu robí zvuk, druhú polovicu kamera a strih. Pri väčšine filmov aj tohto žánru by mi to nestačilo, no tentoraz som spokojný. Brilantný audiovizuálny nonsens. (19.02.2005)

Horor, u kterého jsem se málem pos#al strachy! Jeden šok za druhým... Nic tak děsivého jsem snad ještě neviděl - už po hodině sledování jsem si říkal, že tohle ve zdraví nedokoukám. Jako plnohodnotný film to sice selhává ve spoustě aspektů (charakterizace postav, výstavba děje, jasnější vysvětlení na konci), ale tady jde hlavně o to, co nejhrůzněji odrovnat co nejvíc lidí - a v tomto ohledu americká Nenávist funguje perfektně. Atmosférický masakr bez zbytečných litrů krve - to já rád. (21.03.2005)

Dle mého je NENÁVIST další snímek z ranku výborně zpracovaných remaků, kdy originál zůstává zastíněn překopanou verzí. Oproti japonským verzím (aspoň těm, které jsem viděl) je toto zpracování svižnější a celkově propracovanější. Pokud je přizpůsobeno euro-americkému publiku, tak bych to neviděl jako extra velký problém. Toto zpracování totiž není úlitbou "pasivním divákům". Stále jde o snímek, u kterého musí být divák dostatečně vnímavý, aby mu neunikly souvislosti a neztratit se v kaleidoskopu nesynchronně poskládaného příběhu. Nemám co dodat; snad jen: výborně vypointované lekačky, oproti japonským verzím imho lepší zpracování a forma. Snad jen Toshio - jehož zamňoukání se nadobro stalo mou noční můrou ;o) - není tak extrémně děsivý jako v předchozích verzích; je "jen" hodně děsivý. Shrnuto a podtrženo: Remake KRUHu pro mě zůstává i nadále nepřekonán, ale i tak se NENÁVIST nemá za co stydět. (02.12.2005)

Horší než kterýkoliv z původních japonských Ju-On dílů. Na tento remake prvního celovečeráku Ju-On: The Grudge (bere samozřejmě i z jiných dílů, ale z tohoto čerpá nejvíce a je annoncován jako jeho remake) jsem se hodně těšil. Proč by se mi stejně, jako v případě The Ring, nemohl líbit remake více než originál? Důvodů, proč se tak nestalo, je několik. Zkrácené lekačky a upravené stěžejní scény. To mně několikrát pěkně nakrklo. Ženská jede výtahem, pak se lekne, zaleze do postele a hned je pod peřinou Kayako atd. Žádné dlouhé napínání, mrazivé čekání na úder paní domácí. Navíc je většina napodobovaných scén horších než u originálu. Vyjímkou je možná jen utržená čelist. Ta scéna se mi líbila více než u prvního TV dílu. Prkenní američtí herci. Gellarka mě zase nepřesvědčila, že je více než podprůměrnou herečkou. Nemluvě o tom, že neumí moc hrát vyděšenou k smrti. Korunu tomu nasazuje pan Raimi, jenž tu roli dostal zřejmě jen z protekce od tatínka. Jak on se tváří, když se k němu plazí Kayako, to je opravdu "hrůza". V házení vyděšených obličejů jsou Asiati jasně nedostižní. Atmosféra. Nemůžu si pomoci, ale film nemá tak nechutně děsivou, depresivní a bezvýchodnou atmosféru jako japonské díly. Po celý film jsem se snad ani jednou nelekl, o husí kůži ani nemluvě. Možná tomu napomohlo i přehnané trhání pohybů Kayako. Nepřišla mi prostě tak děsivá. Na druhou stranu je film mrazivější než většina současné americké produkce. Přílišné vysvětlování a polopatičnost. To je u každého individuální, ale mně více sedí, když film spíše naznačuje a nechává mi prostor pro vlastní představivost. Tak to by snad bylo vše, co bych filmu vytknul. Z mých předešlých slov to vypadá, že se mi The Grudge nelíbil. Líbil, ale japonské díly mi připadají lepší a atmosféričtější. Rozhodně však The Grudge patří mezi to nejlepší, co v rámci horrorového žánru přišlo poslední rok z USA do našich kin. Kdybych film srovnával s japonskými díly, tak by ode mně měl 6/10. Ve srovnání s americkým standardem 8/10. Takže mi vychází 7/10. Ale jelikož první TV Ju-On a Ju-On: The Grudge 2 u mně mají 4 hvězdy a považuji je za podařenější, tak remaku musím dát hvězdy tři. (07.09.2005)