Naruto

Tolik nedostatků, jako je v Narutovi, nenajdete ani v deseti jiných seriálech dohromady. Ať už jde o neustálé opakování toho, co se stalo dříve, množství fillerů, které roztrhávají děj nebo zvolnění ve chvíli, kdy má dojít k zuřivé akci a podobně. Z Naruta se stalo jedno z nejoblíbenějších světových anime a není se čemu divit. Narozdíl od všech nekonečných sérií, které časem zabřednou do stereotypu, Naruto se neustále vyvíjí jak příběhově, tak čím dál detailnějším rozebíráním fungování jeho světa. Vzhledem k posledním dílům mangy věřím, že jednou bude i ukončen, a to ohromě. Jen aby to tak fungovalo i v anime. Naruto sice nepatří k nejchytřejším seriálům, ale množstvím zábavných, emotivních a akčních pasáží vše příjemně kompenzuje. Doporučil bych pouze prvních 135,5 dílu a pak se rovnou přesunout na pokračování: Naruto Shippuuden. Není to tak, že by byly všechny díly mezi 135. až 220. hodné zavržení, ale najde se mezi nimi jen několik málo těch, které by odpovídaly atmosféře dílů, postavených na předloze. (20.10.2007)

S rukou na srdci musím říct, že tohle je seriál, na který já nedám prostě dopustit. Už ani nevím, kolikrát přesně jsem celé anime zhlédla, ale určitě to bylo mockrát, a i nyní po tolika letech jsem schopná si to pustit a stále si to naplno užít a nad řadama scén i pobrečet. S Narutem jsem prakticky vyrůstala a již odmalička to byl můj dětský hrdina, který byl pro mě, jakožto vrozeného pesimistu, obrovskou berličkou v životě. Ve zkratce se jedná o příběh malého klučiny bez rodiny a přátel, který je navíc již odmala všemi lidmi ve vesnici opovrhován a přehlížen. Důvodem je fakt, že v Narutovi byl krátce po narození zapečetěn devítiocasý démon, který napadl vesnici a měl na svědomí nespočet životů včetně čtvrtého Hokageho (tj. nejsilnější ninja ve vesnici), který za zapečetění démona zaplatil svým životem. Lidé se tak Narutovi přirozeně vyhýbali, avšak Naruto dlouho nevěděl, proč tomu tak je. Často tropil lumpárny především kvůli tomu, aby si ho lidé všimli. I přes nepěkný osud si však Naruto vytyčil jasný cíl – a to stát se Hokagem, aby ho všichni lidé začali uznávat jako lidskou bytost. A tak začíná Narutova cesta ninji, který si postupně získává přátelé, avšak zároveň se setkává s řadou strastí, bolesti a ztrát. Celé je to doprovázeno úžasným dějem, napínavými souboji s luxusními schopnostmi a zajímavými strategiemi bojů, nespočtem výborně napsaných záporných a kladných charakterů (Kakashi, Itachi či samotný Naruto) a řadou dojemných momentů na zamyšlení. Nicméně je pravda, že první série může působit docela utahaně (hodně se tam mluví) a budit trochu dětinštější dojem, to však zcela kompenzuje série Shippuden, která je dospělejší a propracovanější. Další věc, kterou na Narutovi miluju je hudba. Nachází se zde obrovské množství krásných instrumentálních soundtracků, které poslouchám doteď. Jako příklad uvedu My Mother and My Father, Tragic či Sadness and Sorrow. Jedinou výtkou je poměrně velké množství fillerů, avšak spousta z nich se dá bez problému přeskočit (sama to tak dělám). Nejoblíbenějšími momenty z první série za mě bude hned ze začátku boj se Zabuzou a pak Chuninské zkoušky. Mnohem lepší momenty jsou pak v již zmiňovaném Shippudenu. Pozorování je sice běh na dlouhou trať, ale určitě to za to stojí… EDIT: ještě bych ke svému komentáři přidala odkaz na video Proč miluju Naruta? slovy člověka, který na anime nekouká. S každičkým slovem ve videu se naprosto ztotožňuji. Pokud si na zkouknutí najdete chvilku času, máte u mě bezvýznamný plusík a kdo ví, třeba si seriál zamilujete stejně jako já... (01.01.2023)

Pokud nebudu brát v potaz celosvětově známý seriál Pokemon, který většina lidí mojí generace vlastnící TV prostě miloval, byl Naruto první větší Japonské anime se kterým jsem se setkal. Člověk se do toho rychle dostane, sympatické postavy, poutavý příběh a nádherná hudba, to všechno zabalené do světa ninjů. Jediná škoda, že studio bylo tak strašně nenažrané a celý seriál v podstatě potopilo neustálými vsuvkami a brakovými epizodami odlišujícími se od původního komixu ( mangy ). Ve výsledku kvalitní kousek ale ani zdaleka ne nejlepší, za který je často neprávem považován. (17.05.2013)

Chytlavá věc tenhle blonďák s kočičími vousy.. Soundtrack je tady obzvlášť vydařený, není prvoplánový a v různých situacích pomáhá navodit atmosféru. Nejraději mám určitě Orochimaru theme, zlověstný až beznadějný varhanní nástup se sakrálním tématem je opravdu děsivý. Obecně se tvůrcům daří budit emoce vhodnou kombinací hudby a emotivními monology postav, které ve výsledku nepůsobí směšně. O atmosféru se starají taky zajímavě volené pohledy, např. když je schválně pokřivena perspektiva, efekt rybí oko. Na scéně se objeví záporák s předimenzovanou hlavou, divák je okamžitě deptán skličující pocitem. Příběh pozornost udrží, pořád se něco děje ikdyž jde o vedlejší 'mise', co skrývá Kakashi pod maskou atd... Jediná věc co mi vadí jsou zbytečně protáhované souboje, dlouhé minuty vyplněné flashbacky a neustále se opakujícími hláškami. Například souboj Orochimaru se Sarutobim, kde v patové situaci, kde se nikdo ani nehne, vydrželi snad šest dílů. Vím bude to horší ale klady tohle čekání spolehlivě vyváží. Navíc, kam se to hrabe na statičnost takového Shigurui. Mí oblíbenci: Jiraiya, Neji, Temari. (cca 162 Bílý Noroimusha) (16.07.2013)

Po 136 epizodách jsem se na to na po doporučení místních komentářu vybodl. Pokémoni se nekonají, humbuk (kultovnost) kolem toho chápu (propracovanost světa se dá srovnat s Harry Potterem). Nicméně zdlouhavost, nekonečnost a natahování děje, přemíru flashbacků a (ob)časnou nelogičnost tomu může odpustit jen zapálený fanoušek, což já nejsem. PS: Souboj Lee vs. Kimimaro (někdy kolem 123, 124. epizody) si užijete. - 70 % (26.01.2011)