Střepy v hlavě

Zručne natočený a zahraný thriller. Dokonca sa tu našli aj dve krátke scénky, ktoré zaváňali pomerne pôsobivým, hororovým dojmom. Aj atmosfericky bol snímok slušne zvládnutý, ticho s peknou kamerou urobia svoje. Dejová linka ma však moc nezaujala. Celý čas sledujeme príbeh Giny, ktorú prenasleduje tajomná žena, výzorom na nerozoznanie od nej samotnej. Začne trpieť predstavami, že všetci okolo nej, vrátane jej priateľa, nie sú tými istými osobami ako predtým..... Námet celkom zaujímavý, ale jeho rozvoj bol nudný. Chýbal mu nápad (napríklad niečo, čo by príbeh urobilo viac tajomným), aj keď na druhú stranu sa aspoň koniec snažil priniesť prekvapivé rozuzlenie. Žiaľ, ostalo len pri tom snažení. U mňa silnejší priemer, hlavne vďaka technickej a hereckej stránke. 65/100 (21.08.2014)

Ponurá zimomriavková jazda v kulisách zamračeného Londýna, ktorá je o to zaujímavejšia, že celý čas neviete, čo sa vlastne deje. Tajuplná, strašidelná, pocitová, vsádzajúca na výborné kamerovo-strihačské fígle, zvukové ruchy a lakačky, ktoré prichádzajú skôr a odinakiaľ, než by ste čakali. Byť zmysluplného záveru, ktorý by z filmu spravil smutnú drámu o skrytom, temnom rodinnom tajomstve (miesto nevysvetliteľnej, mysterióznej "haluze" v štýle Aktov X), dám plný počet. Mimochodom, presne takto som si onehdy predstavoval Ajove Mirrors. (01.09.2011)

Najvýstižnejším komentárom ku tomuto anglicko-francúzskemu psycho horrorovému thrilleru je krátky citát z diela amerického spisovateľa Edgara Allana Poea, ktorý si tvorcovia tohto snímku zvolili ako úvodné motto: "Zvíťazil si a ja som sa vzdal. Napriek tomu si od tejto chvíle tiež mŕtvy. Mŕtvy pre svet, pre nebo, pre nádej. Existoval si prostredníctvom mňa a v mojej smrti vidíš tvár, ktorá je tvoja vlastná. Ako dokonale si zavraždil sám seba." ** (18.06.2016)

Budování atmosféry od nečekaného rozbití zrcadla je slušné. Takřka neustálé napětí, docela dost mrazivá atmosféra, fungující lekačky…a také soustavné odpírání vodítek divákovi, tvůrci s ním rozhodně nehrají fér hru (vždyť třeba i takový „hloupý“ rozhovor doktora s rodinou po nehodě publikum neslyší). Jenže největší podraz je závěrečná pointa…a musím bohužel konstatovat, že tak hloupé, nedomyšlené a neuspokojivé „vysvětlení“ už jsem dlouho neviděl. Velmi dobrý dojem ze zbytku filmu totiž konec opravdu hodně kazí. A když si k tomu člověk přičte „některé“ postavy, co v divákovi vyvolávají spíš zklamání/výsměch než děs a nezvládnuté detaily (kupříkladu do očí bijící figuríny v autech, ty snad ani nebyly potřeba, ne?), hodnocení padá strmě dolů, a to až na průměr (žádnému žánru neodpouštím zpackaný konec, ale u hororů/thrillerů to platí v mém případě dvojnásob). (20.07.2014)

Sean Ellis mě zaujal už v momentě, kdy si začal hrát s jednou banální romanticko-insomnickou báchorkou z prostředí obchoďáku a tím pádem jsem byl zvědav, jak dopadne jeho krok do zcela odlišného žánru. Nutno podotknout, že zatímco v Cashbacku byla ona jinak nevýrazná dějová linka dokonale vybarvena neotřelou, zábavnou a zároveň melancholickou formou, ve Střepech už si Ellis hraje přímo s divákem, aniž by mu konkrétnější příběh vůbec nabídl. Všechno stojí na jisté, ehm, duplicitě (kdo uvidí, pochopí), která vlastně nemá opodstatnění a jejíž pozvolné odhalování je ještě méně příjemné, než důsledky její existence. Nejvíce strachu máme z nepoznaného a tentokrát je takový fakt zabudován přímo v základech filmu. Jednoduše řečeno, Ellis vytvořil sugestivní audiovizuální teror mysli a upřel nám racionální vysvětlení. Nebo jinak - na otázku "proč se to děje?" vám nikdo uspokojivě neodpoví. Prostě se "to" děje a poper se s "tím" jak chceš. Střepy v hlavě utlučou diváka tím, že mu nedají jistotu. Můžeme pátrat v jistých metaforách a parafrázích, které film rovněž nabízí, ale náš bubák i přesto zůstane neurčitým. Jednu velikou výhodu to má - pokud na vás zdejší chemie děsu zapůsobí, díky daným podmínkám bude působit ještě po skončení filmu. Možná ve snaze najít si vlastní interpretaci, možná při pohledu do zrcadla. Na konci sice přijde jedno předvídatelné odhalení, avšak to na klidu vůbec nepřidá; maximálně zanechá další neklidnou otázku. Bál jsem se. (10.12.2010)