Hvězdy nám nepřály

Snímek má docela dobré dialogy. Mladý pár se spolu normálně baví, bez falešných tónů nějaké nadnesené romantiky, která by nebyla u puberťáků uvěřitelná. Příběh se dá předvídat po prvních minutách filmu. Je tam jeden zbytečný zájezd do Amsterdamu a setkání se spisovatelem, které pouze natahuje děj, aniž by bylo jakkoliv důležité. A konec měl skončit asi tak o půl hodiny dřív. Jenomže to by si tvůrci museli odpustit přímo krvežíznivé dojení slz z mladých divaček a asi i diváků. (09.11.2015)

Tak to, že se točí spousta filmů o rakovině a podobných nemocích jsem psal už před týdnem v komentáři k filmu Pořád jsem to já. A je zajímavé, že i když se to pořád dokola točí, tak pořád některé ty filmy dokáží zaujmout. Tenhle film zaujmul tím, že pojednává o přátelství a lásce nemocné Hazel a nemocného Gusa. A aby toho nebylo málo, i jejich kamarád je nemocný. Tudíž máme možnost vidět život z pohledu dvou nemocných osob, kdy vlastně netuší, kdo z nich umře jako první. Musím říci, že to bylo velice zajímavé a hezké sledovat Hazel a Guse, jak spolu tráví čas, jak se do sebe zamilují, že i takto nemocní lidé zažijí lásku. Ono totiž jim nezbývá moc let života a většinou tito lidé už nic moc nezažijí a většinou sedí doma a trápí se. Ale tito dva lidé nám ukázali, že i oni dokáží žít, dokáží se zamilovat a i přes svou nemoc být šťastní. Víte ono někdy je daleko lepší mít krátký, ale šťastný život, než mít dlouhý a nudný, bezvýznamný život. Velice se mi líbila Shailene Woodley, která ve všech filmech hraje skvěle. Tady jsem si teda musel chvilku zvykat na to, že má krátké vlasy :-) A mile mě překvapil Ansel Elgort, ten mi totiž v Divergenci nepřišel nějak zajímavý, ale tady hrál opravdu dobře. (09.12.2015)

Dámy a pánové, připravte si kapesníčky! Hazel je sympatická holka, která svoji slabost a budoucnost bere statečně, a Gus splněný sen pubertálních slečen. Jejich romanci na rozdíl od párů z komedií o teenagerech může divák upřímně fandit. Ačkoliv zhruba dvě třetiny filmu jedou v jiném tónu, než jaký prvoplánově očekáváte od příběhu dvou mladých lidí bojujících s rakovinou, poslední třetina přesně taková je. Velké city, velká slova, příval slz... a kupodivu to už zdaleka nepůsobí tak upřímně jako předchozí sladké úsměvy a hry se slovy ústřední dvojice. (03.06.2014)

Obecně nemá rád filmy o nemocných, smrtelně nemocných apod. V životě toho člověk má dost, do kina se člověk chodí spíše bavit nebo nějak esteticky naladit. Neexistují možnosti a kombinace, jak z tohoto tématu udělat něco víc. Vždycky někdo musí umřít, pokud tedy nedojde na zázračné uzdravení, nebo pokud se nenechá otevřený konec. A co tam chcete nacpat? Nicholas Sparks si na tom udělal živnost - tragicky zamilovaní a smrtelně nemocní, divačky nenechají kapesníčky vyschnout. Jeden film na toto téma byl objevný - Love Story. Protože byl první. Vše ostatní jsou jen kopie, slabé kopie bez většího nápadu. Podobně tento film. Celou dobu jsem čekal „něco navíc“. Vše, co se ve filmu děje, jsem už znal, věděl, tušil, nic mne nezaujalo. Dobrá byla kamera. Divné bylo, že takto nemocní vypadají jinak - chudokrevně, hubeně, někteří nemají ani vlasy, kurnik. A tady holka krev a mlíko až do konce, jen furt v nosu hadičky. Nevěřil jsem tomu. (03.10.2014)

Môže byť, ale prečítať knihu ma to neláka. Inak, Shailene má veľmi zvláštne oči, celkovo je taká netypická. (Lumiere - 11.06.2014) (12.10.2014)

Jeden z těch dospělejších a uvědomělejších teen filmů posledních let, docela jednoznačně. Zatimco třeba (excelentní) Now Is Good řeší převážně dožívání, Fault in Our Stars se zabývá primárně přežívánim - a to pro jistotu v obou slova smyslech. Určitě velký sousto, ale pořád v zásadě velmi snadno poživatelný. Leckdy (humorem) správně přislazený, jindy zase (vzletnými knižními citáty) poněkud přeslazený, a ve finále bohužel nepěkně natahovaný, protože si obě hrdličky jednoduše musely stihnout všecko povědět a vzkázat. Třebaže dokonce i taková stará násoska jako Van Houten moc dobře věděla, že to takhle nechodí a chodit nemá. Já nicméně tu samou chybu dělat nehodlám, takže... pokud život i knížky mohou končit náhle a bez varování, proč by nemohl taky tenhle kome... (02.06.2014)

A sakra, jak já se těšil, že to setřu. Plakáty, trailery, celý námět (dva sotva ochlupení vyhráli raka a hromadu lásky) a povinnost tenhle film vidět mi znělo jako kdyby ve zprávách oznámili, že se z hlubin země vynořil kakodémon a zemi čeká tisíc let agonické tyranie. Leč peklo se nekoná. Falus in Our Stars sice mixuje předměstské teen melodrama se závažností terminální choroby a v poměrně nelítostné stopáži dokáže vydřít z tohoto tématu snad všechno, nicméně druhá strana filmu je poměrně osvěžující Raitmanovská komedie, která díky bohu umožňuje postavám podstatně více mluvit a konat než se nechat vláčet kapačkou a čumět do zdi v očekávání nevyhnutelného. Protagonisté nejsou jen snesitelní, naopak sympatičtí, inteligentní a sebeshazovační. Slzavé údolí poslední půlhodiny se dá přežít právě díky vztahu, který jsme si vůči nim udělali během první hodiny a půl, kde ona rakovina byla ještě tak nějak v pohodě a cool. Nehledě na to, že díky tomu funguje i iminentní presence smrti, která je místy příjemně za hranicí pohodlnosti. Nepřející hvězdy mají hodně problematických scén (celá sekvence u Anny Frank, pohřební proslov, letter ex machina) a hodně velmi příjemně atypických (nesentimentální otec Hazel, diskuze se spisovatelem v Amsterdamu) a dá se nenávidět poměrně stejně dobře jako milovat. Mně přijde ideální na romantické rovině zejména jako protipól Meyerovským opusům, kde všichni čumí a vzdychaj do dáli s roztříštěnou duší nad tím prokletím věčnosti, zatímco zde se mluví a vtipkuje v blízkém setkání s neexistencí posmrtného života. Být mi šestnáct, tak jsem z tohohle filmu úplně vyřízenej. (25.09.2014)

Procítěný film, který si jednoduše získal mé sympatie. Láska, nemoc, bolest, překážky a přesto nám to děj drasticky vůbec nevnucuje. Neodbytný Gus zahrál v životě Hazel Grace dost velkou roli. Chlapec milující metafory si zamiluje další věc; dívku, která na vás celý průběh filmu působí jen mile a sympaticky. Samozřejmě, že film některé situace přikrášluje a jiné zase zkresluje, ale ten morální apel, který to mělo mít, ten to má. Jsem spokojená s tématem a vcelku i s hereckým obsazením. Oceňuji i to, jakým způsobem bylo toto těžké téma divákům předloženo; s pokorou, s lehkou nadsázkou i umírněným vtipem. Film jsem hodně dlouho očekávala a když už jsem se konečně dočkala, do kina jsem na něj stejně nešla. Moc dobře jsem totiž věděla, že bych to emočně nejspíš nezvládla. A nakonec jsem byla ráda že jsem do toho kina fakt nešla. Protože i samotná hudba ve mě dokázala vyvolat silné emoce. Každopádně krásný emotivní film, podle stejnojmenné knihy, který rozhodně stojí za povšimnutí. - "You don't get to choose if you get hurt in this world, but you do have a say in who hurts you. And I like my choices. I hope she likes hers." (31.03.2017)

Pro mě start jiného pohledu na tyhle typy filmu. Příběh je velice smutně natočený a ne jen to po celou dobu filmu se můžete seznámit s dalším jiným příběhem nemoci, i když film je zaměřený na ten hlavní příběh. Na danou dvojici se kouká velice pěkně, nenudíte se totiž, protože i tady někdy musí být legrace a samozřejmě nesmí chybět ani láska. Je tady spousta skvělých ale i smutných momentu které se vám dostanou pod kůži. (05.09.2018)

Nemám slov...Knihu jsem přečetla jedním dechem a ano, sice je jí všude plno, ale tak nějak si vás stejně dostane. Z připravovaného filmu jsem měla strach, jelikož vím, jak většinou dopadá natáčení knižního bestselleru. Ale díky bohu, že si John Green usmyslel, že se bude na tvorbě scénáře podílet. Je to vidět, jelikož zpracování knihy dopadlo na jedničku, jak výběr hlavních představitelů, tak i hudba! Ta snímku přidala tu správnou atmosféru. Nečekala jsem, že si mě film až takhle podmaní a už vůbec bych nečekala, že i přes to, když jsem věděla, jak to skončí, budu brečet. "Okay? Okay." (22.08.2014)

Jakkoliv to zní jako protimluv, tak první polovina byla pohodový film o mládeži trpící rakovinou. Působilo sympaticky, jak nemocní brali život takový, jaký je a žili kouzlem okamžiku. Ale už během první hodiny režie diváka připravuje na doják, který zákonitě musel nastoupit a během druhé půlky udeřil v plné síle. A byl to doják účelový, vypočítaný a obsahoval všechno, co u filmových cest slzavým údolím tak strašně nesnáším. Kromě toho to na mě zatraceně dobře fungovalo a líbilo se mi to, ačkoliv si nejsem tak úplně jist, jestli je slovo "líbilo" tím správně zvoleným výrazem. Obří podíl na tom měli samozřejmě oba hlavní protagonisté. Už dlouho jsem neviděl, že by takhle mladí herci zvládli s takovým přehledem takhle vážné role a dokázali levou zadní přejít z lehké teenagerské roviny do té dramatické. Oba, jak s Shailene Woodley, tak Ansel Elgort, si celým film pro sebe ukradli a osvědčené firmy, jakými jsou Willem Daofe či Laura Dern, obsadili do rolí komparzistů. Do Hvězd jsem šel s despektem, ale dá říct, že jsem do určité míry nadšen. 80% (17.01.2015)

Tak jsem se konečně dostala zase po roce do kina a jsem zklamaná. Nějáký hlubší zážitek se nekonal. Když celou dobu vnímáte okolí kina a ty lidi tam, tak je na filmu něco špatně. Celou dobu mě to vůbec nedokázalo vtáhnout do děje. Do kina jsem šla s velkým očekáváním, což byla možná ta chyba. Film se nedal brát moc vážně, i když se o vážné téma jednalo. Herecké obsazení bylo sympatické. Hlavně Shailene se mi moc líbila. Naopak Ansel mi ve své roli přišel až moc křečovitý a nevěřila jsem mu ani slovo. Hudbu jsem taky čekala lepší. Mráz po zádech mi šel akorát na začátku filmu, ale potom mě to tak po půlhodině přestalo bavit. Ještě v půlce filmu se daly najít fajn okamžiky, ale když to všechno shrnu, tak bohužel víc jak 60% dát nemůžu. A taky mě docela zaráží, že do všech nových filmů musí filmaři cpát ty macbooky a iphony ... To už se vážně nedá natočit film bez tupého chatování a psaní emailů? (09.06.2014)

Nejspíš je problém, že jsem od snímku čekal vyloženou pecku a určitou výjimečnost v daném žánru. Hvězdy nám nepřály takovým filmem bohužel nejsou, ale přesto je to pěkný nadprůměr. Mně osobně vadila jen ta občasná přeslazenost (potlesk v knihovně) a také se mi nelíbila zápletka se spisovatelem (ale to je asi dost subjektivní). Celkově jsem však očekával více emocí - zas takový doják, jako jsem předpokládal, to nebyl. Naopak se mi především v první polovině filmu líbil humor a nadsázka, no ale největším plusem je rozhodně Shailene a Ansel, kteří hrají suprově a vytvořili opravdu charismatický pár. (11.06.2014)

Může obsahovat spoiler. - Téměř do dvou třetin působil film až příliš idylicky a optimisticky. Teprve poté nastává lehký zvrat ve vyprávění (který divák musel tušit, že nastane) a rozčarování z toho, že se hlavní cíl celé cesty do Amsterdamu (setkání s oblíbeným spisovatelem) vůbec nevydařil podle představ. Přesto však tato cesta nakonec přinesla něco pozitivního. - Willem Dafoe, v roli podivínského, nevrlého a alkoholu holdujícího spisovatele Petera Van Houtena, opět dokázal, že mu tento typ postav vyloženě sedí (stejně jako např. Jopling v „Grandhotelu Budapešť“). Nevím zda to byl záměr, ale dost mi vizáží i chováním připomínal H. Laurieho v roli Dr. House. - Na scénáři se podílela úspěšná dvojice Scott Neustadter (1977) a Michael H. Weber (1978) (obdrželi několik významných amerických cen v kategorii nejlepší scénář k filmu „500 dní se Summer“) a také samotný autor knižní předlohy John Michael Green (1977). - I když nejsem zrovna moc velký fanoušek „písničkových soundtracků“, musím uznat, že zde se výběr skladeb i interpretů povedl a o zbytek se mistrně postarali kolegové z kapely Bright Eyes - Nate Walcott (1978) a Mike Mogis (1974), kteří spolupracovali s režisérem J. Boonem již na filmu „Stuck in Love“ (2012). - Filmů na podobné téma jsem měl možnost vidět hodně, ale „Hvězdy nám nepřály“ bude patřit mezi ty nezapomenutelné. Místy to sice až balancovalo na hraně sentimentu (což při tomto tématu nebývá nic zvláštního), ale režisér to pokaždé mistrně ustál. Nezasvěcenému by se mohlo zdát (kdo dobře nezná naturel američanů), že například líbající scéna v domě Anny Frankové už opravdu hraničí s klasickým hollywoodský happy endem, ale musím uznat, že i tam to režisér „utnul“ ve správný čas a zakončil roztomile. - Možná to bylo právě tou nenuceností a přirozeností, možná i díky komediálnímu ladění (přesně tak akorát), ale rozhodně jsem odcházel z projekce silně citově „otřesen“ a zároveň naplněn silným optimismem. - Viděno: 02.06.2014 (kino); - Mé hodnocení: 90%. (03.06.2014)

http://www.caelos.estranky.cz/clanky/film/hvezdy-nam-nepraly-the-fault-in-our-stars--2014-.html (08.12.2014)

Pekne napísaná, kvalitne natočená a dobre zahraná melodráma o páre nad ktorým si brúsi zuby zubatá. Ani na sekundu to nenudí. Ale proste ma to nedojalo. Možno je to hercami, ktorí nepatria medzi mojich obľúbencov, alebo tam možno niečo chýba. Neviem. Za mňa ok film na jedno pozretie. Najviac ma tam bavil Dafoe, ktorý sa zázračne nezmenil a až do konca ostal kokotom. 6/10. (06.09.2023)

příliš růžové, a tedy nereálné - všechno související s nemocí je tu neskrývaně podřízeno skutečnosti, že film zkrátka musí vypadat jako love story dvou mladých krásných lidí.. na druhou stranu nejsou Hvězdy ani přehnaně sladké, ani ubrečené a jako celek jde vlastně o dosti příjemnou podívanou na nepříjemné téma, která má sice i pár scén či rozhovorů, kdy jsem obracel oči v sloup, ale dojem je u mě přes to všechno spíš pozitivní.. slabé 4* ... P.S.: nic tě po dojemném konci nepřeladí na jinou vlnu tak rychle jako hystericky brečící sedmnáctky upalující ze sálu rovnou na toaletu :) (24.06.2014)

To může bejt třeba geniálně natočený, ale já prostě nejsem schopen ustát tuhle odporně prvoplánovou hru na city. A že je navíc přes dvě hodiny dlouhá!!? Nasrat! (15.09.2014)

Jak tenhle film může zůstat bez prestižního ocenění mi nejde pochopit. Jednoznačně špička v oboru teen romanťáků ale i v oboru kvalitního dramatu na vážné téma. Perfektní herecké výkony, úžasný scénář, a excelentní zpracování, které celému příběhu ještě přidáva skvěle načasovanou gradaci. Dokonalost. 100% (04.06.2016)

"Některá nekonečna jsou zkrátka jen větší než jiná nekonečna.." (11.12.2016)