Strážci Galaxie Vol. 2

„Dohodnime sa, že o tomto sa nikdy baviť nebudeme.“ Príjemne osviežujúce (úvodnú mega-bombastickú akciu v podstate vôbec nevidíme) a drzé (penis, prst). Postavy, vzťahy a dialógy sú natoľko super, že sa vôbec netešíte na moment, kedy to skončí a začne sa akcia plná trikov. Miestami to pripomína skôr vydarený sitkom (lepiaca páska!!!), než komiksovú space operu. Akcie je prekvapivo málo a keď sa dostaví, je (až na Younduov skvelý šíp) rušivo bombastická, pričom na konci je digi-bordelu tak veľa, až to pripomína DC konkurencie Batman vs. Superman a Jednotka samovrahov. Niektoré nápady sú len na efekt (Sylvester Stallone, Káčer Howard), potitulkové scény slabé, „zlatá rasa“ je ďalší priemerný marvelácky gauner, našli by sa i logické kiksy (Ego žil milióny rokov, ale za posledných 30 rokov zostarol ako bežný človek?) a sklamalo ma, že v druhej polovici sú upozadené postavy Draxa a Mantis, čo je u urehotaného Draxa a free Mantis obrovská škoda. A ku koncu je prehajdákaná postava Kurta Russella – toľko možností James Gunn mal a on si nerozumne nakoniec vybral túto? Hodinu a pol starostlivo budoval kvalitnú postavu a potom ju blbým twistom v podstate vyšmaril na smetisko? Inak ale prevláda spokojnosť. Má to vtipné, aj dojemné momenty, super soundtrack, samozrejme Davida Hasselhoffa, Mary Poppins, geniálne hlášky ("Skromnosť, to sa mi páči, aj ja som výnimočne skromný."; "Tak dobre, keď to hovoríš..."; "Je teraz táto konverzácia dôležitá?"), vizuálne podmanivo spracované svety, niekoľko výnimočných scén a postavy, ktoré sú do tímu začlenené ako nové, sa nečakane rýchlo ujali (najmä Michael Rooker mal veľké šťastie, že sa mu podarilo primotať sa k tejto sérii). „Možno bol tvoj otec. Ale nebol tvoj tato.“ Kino Považan NMNV 2017 (08.05.2017)

"Možná to byl tvůj otec, ale nikdy ne tvůj táta." ___________ James Gunn to opět dokázal, opět na to šel od lesa, opět šel proti proudu, a natočil třeskutě zábavnou fantazijní hudební komedii o jedný nesourodý bandě bláznivých vesmírných outsiderů – a je jedno, že mezi ně patří šmoula s červeným čírem který si myslí že je Mary Poppins, týpek jehož životním vzorem je David Hasselhoff, egoistický mýval s obsesivní zálibou v střelných zbraních, malý mluvící strom který sotva vylezl z květináče, dvě vražedný kyborgský sestřičky, potetovaný wrestler který nechápe metafory, anebo hmyzí holka s anténama – zamilujete si je všechny. Strážci Galaxie Vol. 2 tak nejenom excelentně fungují jako feel-good space-opera o daddy issues, nebo vizuálně krásný barvičkovitý spektákl [který je natolik pestrobarevný až připomíná dětské omalovánky] s okouzlující osmdesátkovou retro estetikou, ale i jako ukrutně zábavná a neskutečně dojemná galaktická pohádka o strastech a radostech kamarádství, jinakosti a důležitosti rodiny s víc než inspirativním poselstvím: že i ten nejhnusnější grázl může mít srdce ze zlata. Je však nutno vše brát s patřičným nadhledem a komediální nadsázkou, protože ten smysl pro absurdno kterej z tohohle over-the-top vodvazu srší na několik parseků daleko nemusí sednout zrovna každýmu – jenže tenhle biják se mi takřka ze všech hledisek trefil do vkusu, že to ani neni možný. No a finální katarze je taková emocionální ždímačka, že je i pro největšího alfasamce obtížný zatlačit slzu – protože fakt pečlivě kulminuje všechny příběhové (pod)zápletky a motivy.... Tenhle film má prostě svoje specifický charisma a čaro, a hlavně má něco, co ostatním komiksovým blockbusterům tak akutně chybí: srdíčko – protože je na něm znát ta láska a péče, kterou do něj tvůrci vložili. James Gunn je fakt mistr svýho řemesla, kterej si doslova vycucal z prstu jeden z nejlepších blockbusterových spektáklů, co jsem za poslední roky viděl, a já mu za to nohy líbám.... Zcela bez debat moje nejoblíbenější komiksovka s mým nejmilovanějším soundtrackem co jsem kdy slyšel. Zkrátka, tohle je jeden z mála filmů, co mě vždycky pěkně zahřeje u srdíčka, a který jsem viděl už tolikrát, že to ani zdrávo není.... Yondu FTW. Co dodat? I'm Mary Poppins y'all! 💙 (07.09.2017)

// Pro jedničku hrál moment překvapení, tehdy pořád čerstvé pojetí a taky překvapivě citlivá práce s postavami, především tedy tou hlavní, díky čemuž na mě finále s maminkou působilo zatraceně dojemně. Oproti tomu dvojka oprašuje staré křivdy, láká na vidinu světlejších zítřků a vytahuje jedno z nejepičtějších komiksových finále vůbec. Musíte si na něj ovšem nějakou dobu počkat a zatímco mně osobně jednotlivé scénky vedoucí k onomu vrcholu filmu nijak nevadily, někdo by se klidně mohl nudit. Závěr jako takový už nefungoval tolik, jako v jedničce, pořád je to ale lepší než 90% zbylé marvelovské tvorby. Včetně obou vychvalovaných Kapitánů nebo třeba prvních Avengers. Trochu zamrzí, že tu hlavní hrozba opět nepůsobí moc hrozivě a že nikde nejsou vidět žádné skutečně dopady, protože pak by se to muselo brát alespoň trochu vážně a na to si v tomhle univerzu nikdo zjevně troufat nehodlá. Kolem a kolem ale spokojenost a byť je to o kousíček slabší, jak první díl, pořád jsem se v kině obrovitánsky bavil, takže určitě zajít, vidět, vyhnout se 3D a užít si. 7/10 (05.05.2017)

Otec neotec, Bůh nebůh, byly časy, kdy rozbití walkmana bylo něco, co se zkrátka neodpouští.. Mezihvězdná, lehce namydlená opera, která s prstem v nose plní svůj jediný účel pobavit a ještě k tomu připojí trochu falšovaných emocí. Kurt jako egomaniakální galaktický inseminátor potěšil, ale stejně jsem se nejvíc zlakol, když se na pár sekund objevil ten mačkač tlačítka Turbo Boost. Fuj, ještě teď se třepu.. Od Jamese Gunna taková milá sázka na jistotu a dřevěné batole bylo její vlajkovou lodí.. (11.05.2017)

Šlape to jako každá Marvelovka, uteče to a člověk se zabaví. Problém spočívá v tom, že chybí protagonista, hlavní postava, která by aktivně něco dělala a jejíž příběh by tomu šílenému mechanismu dodal smysl. Chris Pratt tu roli plnit nedokáže, na to má jeho hrdina tu vůbec nejvíc pasivní pozici ze všech přítomných. Jeho charisma navíc začíná být poněkud ohrané, rozhodně po tragických Pasažérech. Navíc jsem měl velký problém s tím, že nechápu fyzické limity hrdinů, kterým se, zdá se, může dít cokoliv, aniž by je to ohrožovalo, a to i za hranou třeba Rychle a zběsile. Nejde o to, že jsou "nesmrtelní", ale že nevím, čeho jsou fyzicky schopní. (02.05.2017)