Svět pod hlavou

Takže vážení, nakupte okurčičky, večer bude sledovačka Back to the future! Návrat do budoucnosti ve stejně komediálním duchu jako tehdy, v roce mého narození. Téma omšelé jako zvonáče, ale s tak sympatickými herci a bravurně zvládnutou chemií mezi nimi, že jsem nijak výrazně netrpěl při sledování (řekněme že reálie doby opravdu nedokážu posoudit, jsem o tři roky mladší než filmový Filip). Václav Neužil neurazil, ale ani nijak nepotěšil, pak tu ale byl skvostně tragikomický Kopta, neodolatelní hajzlíci typu Budař a Hanuš (radost podívat), parádně odporný psychiatr Malý (toho chlapa taky žeru), ležérní blázen nejtvrdšího flegmatického jádra Pospíchal, velmi sympatická sestřička Judit, vyrovnávající tu šeď bělobou orchideje na smetišti, případně standardně hláškující Trojan, aspirující na svatozář reakčních živlů z Vatikánu. K tomu závadová mládež s vlasy mastnějšími než omega 3 a rozbité obkladačky ze západního diverzantského prostředí. Tohle si lze vychutnat i za střízliva. Ano, spoustu věcí bylo nedotažených, resp. nevěrohodných, ale nebudu hnidopišsky kazit tomuto seriálu kádrový posudek, ne? Pár hlášek mi v paměti určitě zůstane: "Maj neprůstřelný alibi." "Však ty už to, Klémo, nějak prostřelíš." Pro mě osobně jeden z nejsympatičtějších seriálků porevolučních dob o dobách předrevolučních. (28.10.2018)

V prvom rade veľmi zábavný seriál, ktorý miesi tajomnú mysterióznosť s vtipnými situáciami. Nedá sa nevšimnúť ako si tvorcovia robia srandu s komunistických karikatúr ( veliteľ VB ) a všetkých vlastností, ktoré "zdobili" vtedajšie pomery. Okrem prvého a posledného dielu, bez všetkých flashbackov a iných súvislostí k základnému motívu, by príbeh vydal za samostatný odľahčený seriál. Potešil Ivan Trojan, ten si svoju postavu náramne užil. Svet pod hlavou patrí k tomu lepšiemu, spolupráca ČT s komerčnou JOJ sa evidentne vydarila. (09.03.2017)

Nečekal jsem, že zápletka nabere po první epizodě takové grády a směskou všehochutí připomene menší Návrat do budoucnosti. Rozpačitý začátek spíše připomíná epizodní detektivky, než rozhání dramatu hlavního hrdiny, který může ovlivňovat osud svých blízkých. Naštěstí se tvůrcům daří ukočírovat scénář, vše do sebe spojovat a dostatečně gradovat příběh plný intrik. Herci předvádí perfektní práci, 80tkový feeling nemá chybu, včetně skvělé výpravy a vtipné zachycení tehdejšího bolševismu. Určitě mě mrzí, jak dopadl samotný závěr, vyústění finále a nemůžu se zbavit pachuti promarněné šance udělat něco výjimečného. Tvůrci si zkrátka nedokázali poradit s grácií a tápali ve vlastním scénáři. Přesto se jedná o vyčnívající počin na české seriálové scéně.......7/10 (19.04.2018)

Kdybych to srovnával s originálem (Life on Mars), vyšel by z toho Svět pod hlavou... no asi takhle- srovnávat britskou verzi s českou je jako srovnávat Audi Quattro (kterým se vozí Angláni) se Škodou Garde (ve které jezdí naši). Nebo jako srovnávat Bowieho s Uriel. Chápeme se, ne? Ale! Ale když se na srovnávání vykašlu, vyjde mi z toho, že se s tím soudruzi z ČT vypořádali víc než se ctí. Vyloženě kvituju, že se nesnažili kopírovat originál scénu od scény, ale naopak si to, v rámci možností, natočili po svém. Dobová atmosféra v pořádku, Václav Neužil se stává čím dál tím zajímavějším, Trojan klasicky výborný a Budař... jo, Budař si toho svýho dementa, teda Klementa vyloženě užíval. (31.03.2018)

Svět pod hlavou jsem zaznamenal čirou náhodou, když jsem si omylem nahrál druhou epizodu. Jsem tady v pozici kolemjdoucího, který pochytí část náhodně odposlouchaného hovoru a na jeho základě si otipuje diskutující. Takový "assessment" může být pochopitelně zavádějící a nespravedlivý, nicméně uplatňujeme ho v životě často a pomáhá nám vystříhat se zbytečných zklamání a ztrát času. Zajímalo by mě, jestli podíl Ondřeje Štindla na scénáři je dominantní, protože jinak si s ním, resp. s jeho publicistikou, velice dobře rozumím a jeho filmové kritiky mě oslovují. Tady jsem byl ale víc než na rozpacích. Vlastně mám i zásadní problém s tím, jaký žánr seriálu přiřadit. Nejvíc ze všeho mi to totiž přišlo jako parodie nikoliv snad života v Československu 80. let, ale spíš zkreslených představ, které dnešní generace o životě v něm a fungování jeho systému má. Jenže záměr byl evidentně jiný. Zkrátka se to nějak tvůrcům vymklo z rukou. Postavy na mě působily jako karikatury, vůbec jsem měl pocit, že se nepohybuju na půdě psychologického dramatu, ale nějaké sofistikované komedie. Ovšem zahrané jenom velmi nedbale a navíc - jakkoliv mysteriózní žánr jsem jasně identifikoval, právě mysteriózní linie mi přišla absolutně nezvládnutá. On totiž mysteriózní žánr je jeden z nejtěžších a chce to vážit na lékárnických vahách, kde ubrat a naopak přibrat, aby do sebe kolečka zapadla a výsledek stál za to. (04.02.2017)