Seabiscuit

"Lodní suchar" se mi opravdu netrefil do vkusu. Ale i kdybych byl hodně naladěn, tak na víc jak 3 * by to nebylo. Je to jeden z těch filmů u nichž máte pocit, že jsou vyrobeny v nějakém generátoru. Generátoru situací, herců, scénáře a zejména hudby. No byl tam jednou Moby nebo co to bylo, ale jinak klasický motivy ke klasickým situacím, které jste už slyšeli (a viděli) milionkrát. Další kapitolou je kamera, nerozumím tomu technicky, ale je to ten typ, kdy je vše nasnímáno tak, že máte pocit, že jste si dali PCP. Vše je takové narůžovělé, teplé barvy, oblé hrany. Naprostá ztráta jakékoliv autentičnosti a syrovosti. Hrdinu opouští rodiče či mu kůň valchuje nohu a vy máte pocit, že se tomu tak dějě v domečku pro panenky. Ne fakt né. (26.01.2008)

Keď chcete vidieť ozajstných superhrdinov a obdivovať tie ozajstné hrdinstvá, nepúšťajte si comicsové adaptácie, nech sú akékoľvek dobré. Pustite si tento úžasne krásny, srdečne hrejivý, duši imponujúci, očiam lahodiaci a spokojnosti dominujúci film o koníkoch. Ale nie len o tých nádherných koníkoch. Je o čom si viac. O nádeji, druhej šanci a iných veľkých veciach, ktoré si občas jednoducho treba pripomenúť. Gary Ross môže byť na svoj výtvor (réžia, scenár, produkcia) právom hrdý, hrdí nemôžu byť akademici. Je zvláštne ako si film získava diváka. Celý film pôsobí vlažným tempom, odľahčeným od akýchkoľvek krutostí, zvratov, či životných nástrah, atmosféru dokonca uvoľňujú aj postavy. Veď William H. Macy a jeho švihnutý reportér bol úplne trefný. Ale tam, kde je treba udrieť, tak tam sa Ross trafí úplne do čierneho a mňa to teda zobalo poriadne. 95%. (22.03.2008)

Zbytečně dlouhý úvod kompenzuje napínavá druhá polovina filmu, která je mi velice blízká. Na světě jsou totiž jen dva sporty, které mě zajímají, a to je hokej a koňské dostihy. Nádherné záběry, kdy i lajk může vidět přechody v rychlostech v závodu. Opravdu by mě zajímala historie koníka, co "hraje" Seabiscuita v prvním závodě pod taktovkou Toma Smitha. Takovéhle zrychlení se jen tak nevidí. Na druhou stranu poněkud nepovedené záběry na žokeje jezdící na koních (jelikož to koně v close-up záběrech moc nebyly). Ale jinak hezké. Naštěstí to není typický film o koních, kde je na herce zanevřeno a stále sledujeme jen záběry vzpínajících se hřebců. Příjemné osvěžení. 70% (27.04.2011)

"Niekedy sú kôň a muž zranení - vtedy si rozumejú EŠTE viac." Niekedy je pre muža horšie zlomiť si srdce, ako kosť a niekedy stačí iba VERIŤ, že to má zmysel. Strhujúci príbeh o nádeji, príliš veľkom žokejovi, príliš malom koňovi, príliš starom trénerovi, príliš excentrickom majiteľovi a dobe, ktorá si žiadala hrdinov. (26.10.2004)

Velmi povedený film z prostředí, které mě osobně není nijak blízké (znám ho pouze z knížek Dicka Francise), ale přesto mě příběh zaujal, možná i tím, že to není opravdový "sportovní" film. Hlavní linii vyplňuje spíš vztah všech zůčastněných - zejména majitele, trenéra, žokeje a v neposlední řadě i koně a to, jak jsou si navzájemn prospěšní a jak úspěch, nebo třeba jen malinký pokrok se odráží na všech ostatních. (09.07.2005)