Spartakus

Zhlédnuto za týden díky neuvěřitelné zábavnosti a touze vidět víc a víc!!! Tohle je první skutečné zpracování horrorového subžánru exploitaition do seriálové podoby. Digitální krev a efekty můžou vadit, ale když si uvědomím, že jde "jen a pouze o levný seriál", v klidu to přehlédnu. Herecké výkony jsou v podstatě nevýrazné a pokud si vezmu třeba hlavní postavu Spartaka, je to tragédie větší, než snad jeho úděl sám... Ten chlap hrát neumí a myslím, že nechal někde v toi-toice scénář a odehrál to bez něj... Ale ani to mi nevadilo. Protože hlavní a nejdůležitější, k čemu vždy jednotlivý díl vyplynul, byla akce, souboje, sex, nahota a absolutně bezbřehé násilí... Každým dílem stále více tlačil na pilu a když už jsem si myslel, že tento seriál nemůže být krvavější, dostal jsem další a další ránu a chvílemi fakt kroutil hlavou nad tím, co všechno jsou filmaři schopni divákovi ukázat a co všechno byli cenzoři ochotni pustit... opravdu klobouk dolů. Pohled na poprsí krásných žen, a to snad všech, které si zde zahrály, je častější a detailnější než na sebelepší nudapláži, stejně tak bohužel jako pohled na pánská přirození (která mě přirozeně zas tolik nezajímala...) Spartakus je něco, co zde ještě nebylo a i když vykrádá, digitalizuje a herci neumí hrát, je to tak strašlivá řežba, že vidět to za týden je jako vykoupat se v jezeře plném krve... Rozhodně to není pro slabé povahy, ale kdo má rád násilí a akci ve filmech, bude chrochtat blahem... /100% + TOP 10/ (10.06.2023)

Blood and Sand začíná jako laciné historické béčko. Zmateně se intrikuje, nechybí velká láska a kupa nespravedlnosti. S postupem času se však ukáže, že seriál nabízí více než jen možnost ukojení základních lidských pudů (nadrženost a nasranost) a rozjede několik příběhových linií, které fungují samostatně a navíc se časem protínají v pamětihodných okamžicích. Zdání tedy klame, první série je chytřejší než její cílový divák (buran od pásu posrávaný nadřízenými a bez pravidelného sexu), kterému k uspokojení stačí prvoplánové trademarky seriálu (neustálé šukání a smrt utlačovatelů). Přitom hlavní síla seriálu je úplně někde jinde. Postupné přiblížení Crixe, hlavního oponenta Spartaca, divákovi přes jeho vlastní problémy a vztah s éterickou Naevií, to je skutečná genialita tvůrců. Jejich rivalita a souboje jsou pak pro diváka neskutečnou hrou nervů, protože fandí vlastně oběma. Dalším překvapením jsou nečekaně chytré twisty, slizký Batiatus a jeho hra na všechny strany a samozřejmě souboje v aréně, které mají vždy hutnou atmosféru. Velkou slabinou je však účast Lucy Lawless, která je definitivně tou nejtragičtější seriálovou herečkou. Vengeance doplácí na dvě vynucená přeobsazení postav. V případě Spartaca sice našli typově podobného herce, bohužel má oproti původnímu tak poloviční charisma Jeho aura vůdce, který povstal v aréně z písku a krve je pryč. Whietfielda je velká škoda. Přeobsazení postavy Naevie (V dnešní době peníze? WTF!) je však větším průserem. Z jemné víly je najednou vykulené strašidlo s agresivním vystupováním a chutí po krvi, což její odvlečení od Batiata skutečně neobhájí. Od narození byla otrok. Tomu se nedá říkat vývoj, ale změna charakteru. Tím padá i síla jejího vztahu s Crixem, který vlastně rozjíždí celou sérii. Nadměrné množství záporných postav také ničemu nepomáhá. Všichni jdou po všech a na konci na to většina dojede. A co jako? Úplně největším kiksem jsou anonymní souboje v aréně dělané jen na efekt. Koho to zajímá? Útěk z Capuy do volného prostoru tomu také nepřidává, tzv. syndrom 2. série Prison Break. Stísněnost totiž dělá atmosféru. Navíc finále nesahá tomu prvnímu ani po kotníky. War of Damned přináší lehké oživení v podobě lepších soupeřů v podobě Crassa a Caesara a také konečně pořádnou nymfu v postavě Kore. Gannicus definitivně zastiňuje Spartaca a z Naevie je už úplně někdo jiný. Souboje proti desetinásobné přesile s maximálně jedním škrábnutím jsou sice hnané až na samotnou hranici uvěřitelnosti, ale co se týče emotivnosti pořád fungují. S blížícím se koncem se série vrací ke kořenům a slušně graduje v trpký konec, který paradoxně navozuje přesně ty pocity, které se mu celou dobu dařilo krotit. Otázkou zůstává, o kolik by byl seriál lepší s Whitfieldem, původní Naevií a možná důstojnějším koncem pro některé postavy. Každopádně pro současné obyvatele Říma to musí být peklo. 1. série: 75%, 2. série: 55%, 3. série: 65%. (21.10.2014)

Úvodní epizoda ve mně budila mírné rozpaky (vizuální stránka, krev, nahota, explicitní sex), k aklimatizaci však došlo až nečekaně rychle a po zbytek seriálu jsem se královsky bavila. 1. série (Krev a písek): 90%. Poutavý příběh o pomstě plný intrik, sexu, brutality a hektolitrů digitální krve, který vyústí v grandiózní finále skrývající se pod názvem "Kill Them All". Děj odehrávající se celý de facto na jednom místě vůbec nenudí, třístovkový vizuál funguje snad ještě lépe než ve "Třístovce", a když pominu lehce rozporuplný první díl a (na mě) možná až příliš heterosexuální erotiky (XD), tak tu mám dalšího adepta do své seriálové "Top 10".;-) Oblíbené postavy: Ilithyia, Lucretia, Crixus, Spartacus, Ashur, Varro, Batiatus. 2. série (Pomsta): 80%. S nadšením pokračuji ve sledování, neboť ani v následující sérii nedochází k žádnému výraznějšímu poklesu kvality. Ubývá sexu, přibývá intrik, souboje se ještě více zpomalují (až jsou pomalé až příliš), u některých stěžejních postav (Crixus, Naevia) dochází k překopání původních charakterů a Andyho Whitfielda (R.I.P., Spartacus...) nahrazuje Liam McIntyre, který sice nedosahuje Andyho charismatu, ale těžkou pozici "náhradníka" zvládá asi nejlépe, jak může. A ještě jedné věci jsem si všimla; zatímco v první sérii jsem zbožňovala především dokonale napsané "zmetky", ve druhé se pomalu, ale jistě, přesouvám na stranu "hrdinů", kde už nejspíš zůstanu až do hořkého konce. Oblíbené postavy: Agron, Nasir, Glaber, Spartacus, Mira. 3. série (Válka zatracených): 90%. Od první řady (odehrávající se de facto na jednom místě) ušel seriál opravdu úctyhodný kus cesty. "Válka zatracených" je nejen epickým a vizuálně vypiplaným zakončením Spartacovy výpravy za pomstou, na jejímž počátku byla jen krev a písek, je zároveň až překvapivě věrnou historickou rekonstrukcí dochovaných análů. Posledním z dlouhé řady superlativů budiž závěr - dramatický a přesto decentní. Oblíbené postavy: Caesar, Nagron (Agron & Nasir), Crassus, Tiberius. Nejlepší epizoda seriálu: No samozřejmě Kill Them All (1x13). Co říci závěrem? Snad jen to, že se jednalo o úžasný seriál, který mi bude neskutečně chybět. Ale což, odcházet se má v nejlepším a "Spartacus" to - jako jeden z mála - skutečně dokázal. Za spin-off s fantastickým Caesarem bych se ale (tak jako většina fanoušků) určitě nezlobila.;-) P.S.: Ti, kteří by snad ještě neviděli stejně zdařilý šestidílný prequel "Bohové arény", nechť tak co nejdříve učiní.;-) (10.05.2012)

Nový počin seriálového všeuměla Ricka Jacobsona patří asi k tomu nejlepšímu, co jsme z jeho produkce mohli spatřit. Nedosahuje zdaleka kvalit Gladiátora ani 300, na druhou stranu je to hodně dobrý akční masakr, který si na nic nehraje, s ničím se nepáře, kotel cákanců krve, nadávky, nahé ženy, zaujme hlavně vizuální stránka v některých pasážích. Ke konci série se nám to dokonce pěkně zamotá a rozjede po příběhové lince. Výborné, extra krvavé a nelítosné zakončení první řady, už se nemůžu dočkat na další. Další řada začacala opět nášupem brutality, krve a sexu ^^ Druhá série žačala hodně slabě, hlavně absence Andyho Whitfielda nejvíce mrzí. (01.02.2010)

"Your lives are your own. Forge your own path, or join with us, and together we shall see Rome tremble." Drsné a krvavé s množstvom explicitných scén, zároveň však chytré s množstvom nečakaných zvratov a kvalitných dejových línií. A napriek tomu, že je to v prvom rade len televízna zábava, ktorá sa na nič viac nehrá, ostávajú tvorcovia v ramci možností dostatočne verní aj známej histórii. Škoda len, že mnoho divákov kvôli naturálnejšiemu poňatiu nevidí respektíve nechce vidieť. (01.02.2013)