Žár

Rok 81´ byl pro slasher velice plodný. Kromě druhého Friday the 13th a taktéž druhého Halloweenu přišel na svět i Antropophagus, Vrah Rosemary a v neposlední řadě taky tenhle neprávem zapomenutý klenot. Když se řekne The Burning, automaticky si vzpomenu na brutální scénu s vorem, kde šílený Cropsy vykydlí hned 5 táborníků. Bohužel je to i jediná scéna, kde gore Toma Saviniho dostane tolik prostoru. Je tu ale naštěstí parádní atmosféra lesů, ve kterém je dostatek strachu i přes den. Logika jde stranou, ale je více než jasné, kdo je jeho divákem: hororový maniak hltající Pátek třináctého či Sleepaway Camp, a ne žádný pseudointelektuál. Pro tuhle sortu diváků to bude jen další tupá vyvražďovačka, ale pro fanoušky tábornických slasherů je Žár doslova povinností. (16.06.2010)

Naprostá klasika "slasher-tématu", která je příznivci opěvována, ale mnoha dalšími diváky kritizována. Film je tak jedním z nekontroverznějších slasherů v dějinách vůbec. Já se rozhodně po shlédnutí řadím do první skupiny. Tvůrci využili v té době již nastavených klišé, která má každá "správná" vyvražďovačka mít. Vypůjčili si řadu "obsahů" z již vzniklých filmů tohoto druhu, ale nejedná se o bohapustou vykrádačku, nýbrž velice kvalitní horror, který ovšem divák musí posuzovat v rámci žánru. Při sledování filmu je třeba vypnout mozek a nepřemýšlet nad nelogičnostmi a detaily. Pak divák dostane jednak docela značnou porci vykreslení toho, jak to na takových "skautských táborech" vypadá a chodí (zde mi to připomínalo spíše jakýsi polodokument o mládeži na letních táborech), a jednak dinamický vyvražďovací nářez. První část filmu je sice zdánlivě o ničem, ale faktem na druhou stranu je, že ani jeden Pátek 13 (ze kterého si film bere rozhodně nejvíce) nevykreslil atmosféru letních táborů tak dokonale. Od první vraždy v táboře se pak již odvíjí v celku brutální napínavá jízda, kde můžeme obdivovat Savinyho na svoji dobu skvělé gore-efekty ( i když často krátce střižené a ne tak dlouze "mučivé" jako v perfektním Prowlerovi (1981)), napětí, děs, skvělé využití temnoty, temných zvuků a hudby, pár lekaček, gradující bezvýchodnost situace a napětí, atd. Pro mne osobně opravdu perfektní, kvalitní a velice zábavný slasher, kterého je mi upřímně líto, že tak beznadějně v dějinách horroru zapadl ... (ženskou postavu vedoucí tábora si zahrála krásná Leah Ayres, která později hrála po boku Van Damma ve filmu Krvavý sport (1988)). (28.04.2008)

Film, kde se vraždí zahradnickými nůžkami... Snímek je klasickým klonem Pátku 13. a má všechny ingredience, které k táborovým vyvražďovačkám patří - otloukánka (Brian Backer), frajera, blbou bloncku, starostlivou vedoucí a šíleného zabijáka, který měl zřejmě křídla, nebo v zadku vrtuli, jelikož nechápu, jak rychle dokázal být na několika místech najednou. Jde sice o béčkový film, vznikl ale v produkci MGM. Asi nejdůležitější pro tenhle horror je přítomnost Toma Saviniho - kvalitní masky a gore efekty. Zabodnutí nůžek do břicha vyděšené šlapky či přišpendlení svalovce skrze krk k trámu jsou vskutku mistrovským dílem. V jedné scéně na voru si Savini připomněl svoji práci na Pátku 13. - při probodnutí krku použil stejné trikové postupy, jako když je krk Kevina Bacona, ležícího na posteli, probodnut šípem. Obstojná kamera, dobrá hudba (místy připomene Carpentera), oblíbená sprchová scéna, přiměřená nahota a rozkošné rudé šplíchance. Dnešní vyškolený horrorový divák musí ovšem přetrpět (po slibném úvodu) pomalý rozjezd a následně si povzdychne, že masakr mohl mít daleko větší grády... (02.05.2014)

Leto. Tábor. Les. Jazero. Sprchy. Chatky. Kanoe. Krátke šortky. Vysoké podkolienky. Sex. Deformovaný psycháč. Osemdesiatkový slasher ako vyšitý. Je pravdou, že film vo veľkej miere spolieha na klišé slasherov, ale poúvodná scéna v štýle giallo naznačuje, že si pôjde vlastnou cestou. Tvorcovia dokonale využili atmosféru hlbokých lesov a mladíckej bezstarostnosti letného tábora a legendy, ktorá predznamenáva hrôzostrašný koniec, plný krvi. Burning je platí pre mňa ako jeden z nečakaných hororových skvostov. (29.07.2015)

Nad "The Burning" by Carol Clover hodně zaplakala. Vlivná filmová teoretička přišla s dnes široce používaným konceptem final girl a etablovala slasher jako subžánr pozitivně se nabízející feministickému pohledu. Na ni navazující studie, jako třeba práce Richarda Nowella dokládají, že i producenti slasherů v reakci na dobový trh vyloženě počítali s ženským publikem a žánr tak záměrně zabydlovali aktivními hrdinkami i dílčími motivy rezonující s ženskou částí publika. Oproti tomuto dobovému kontextu představuje "The Burning" fetišisticky násilnický a sveřepě misogynní protipól. Film se při tom vzpírá kauzalitě a vnitřní logice, ale právě že drží pohromadě svým opovrhováním ženami a jejich objektivizací. Dívky na smíšeném letním táboře jsou nahlíženy šmíráckou optikou a z jednotlivých situací vycházejí především jako coury, které dělají cavyky, ale při tom všechny myslí jen na sex. Samotného ústředního vrahouna pak má pohánět touha po pomstě za to, že mu parta namistrovaných kluků způsobila děsivé popáleniny, což tedy řeší tím, že místo aby likvidoval šikanující macho borce v táboře, tak radši primárně zabíjí dívky. Že by to vše nějak souviselo s tím, že tenhle biják produkoval i napsal Harvey Weinstein? (04.04.2021)