3:15 zemřeš

"HOUSES DON'T KILL PEOPLE. PEOPLE KILL PEOPLE." -------------- O sérii Amityville neviem ani ň, konkrétne tento diel som si pustil iba kvôli spomienkam a chytľavému názvu. Z pamäte sa mi vybavuje len to, ako v tom čase školopovinné deti nerozprávali o ničom inom, len o Nezvratnom osude, Kruhu, väzňovi z Azkabanu a 3:15. A ja som si fakt celých 15 rokov myslel, že je to film o tom, ako v dome o 3:15 pravidelne zvoní telefón a niekto čochvíľa zomrie. No nič, späť k veci. Atmosféra dobrá, dom nádherný, RR v poho, ľakačky otravné, situácie hlúpe. Nerozumel som tomu ošiaľu vtedy, nerozumiem mu ani dnes. (05.12.2019)

Koukám, že jsem neměl ohodnoceno. Snímek 3:15 ZEMŘEŠ jsem viděl již před mnoha lety, ale dodnes si vzpomínám, že jsem z něj neměl dobrý pocit po těle. A tak by asi měl hororově-mysteriózní film fungovat. Tento žánr sice není mým šálkem čaje, ale hodnotím mírným nadprůměrem a někdy bych dal klidně reprízu. (13.01.2024)

Horor až hrůza! Krásný dům u jezera, šťastná rodinka stěhující se do něj a netušící míru strašlivé minulosti jejich nového bydla. "V čem je háček, že je vila tak levná?" Odpověď na tuto otázku by pravděpodobně zajímala každého kupujícího. "Před rokem se tu stala vražda." Tahle odpověď by pravděpodobně na chvíli znejistila každého zájemce. Snad nikoho by ovšem neodradila od splnění si svého snu. Jenže krásný sen v růžových barvách se mění v noční můru a krásná rezidence s košatou minulostí se mění v past s obrazy obětí, které byly v jejich prostorách zvražděny. Mnohé scény mají mrazivou atmosféru, ovšem jediné, co doopravdy dělá tento horor hororem jsou "lekačky", což mě docela svádí k odebrání jedné hvězdičky. Nebýt totiž těchto scén, kdy sebou trhnete se srdcem až v krku, tak je 3:15 zemřeš alias Horor v Amityville velmi slabým čajíčkem. Docela člověka zamrzí, že převážná část dnešních hororů je založena pouze na: 1) tzv. "lekačkách" a 2) nechutnosti + krvavosti. Dle mého názoru starší horory byly více založené na atmosféře strachu, prostředí, psychologii postav atd. Docela by mě zajímalo, jak to tenkrát v Amityville doopravdy bylo (je-li skutečně tento snímek založen na skutečné události). Nedostatky: 1) Když otec George připravuje pokrm na pánvičce, podaří se mu vajíčky zašpinit její okraj. Chvíli na to (jakmile ji zvedne), tak je "špína" pryč, okraj pánve je čistý. 2) Chyba-nechyba? Děj se odehrává v 70. letech, přesněji 1974-75, přesto jsou všichni oblečeni do oděvů dnešní módy...je to špatně? 3) Při naháněčce si otec na schodišti nabije brokovnici - natáhne ji. O chvíli později udělá ovšem totéž, aniž by předtím střílel. 4) Jak jsem napsal u bodu 2, film se odehrává v roce 1975, takže je přinejmenším podivné, že v knihovně, kdy je matka u počítače, tak sedí u pc, jenž se nijak neliší od těch dnešních. V 70. letech vypadaly počítače poněkud jinak, stačí vzpomenout seriál Profesionálové, film Alien, Superman 3 a další... (26.08.2009)

„Domy ľuďom neubližujú. Ľudia ubližujú ľuďom.“ Zapáčilo sa mi to, už keď som to videl prvý raz v atmosférickej tme kina na jeseň 2005. Okrem zručnej réžie a očakávane pôsobivej výpravy obrovského starého domu na samote pri jazere, v ktorom sa kedysi dávno odohrala desivá, obludná tragédia, sa snímka môže pýšiť niekoľkými vydarenými scénami (šatník, strecha, exorcista Philip Baker Hall), ľakačkami, ktorých sa prekvapivo zľaknete hoci ich do jednej čakáte a príjemne ma prekvapili „dospelé“ herecké výkony sympatického Ryana Reynoldsa a jeho austrálskej partnerky, Melissy Georgej. (21.11.2005)

Když zapomenu na fakt, že jde o příběh podle skutečné události, tak jde o slušný horor. U sekvencí zobrazující rodinnou pohodu jsem spokojeně relaxoval, u temných sekvencí zase spokojeně vrněl. Film nepostrádá napětí, čemuž dopomáhá správně zvolená hudba. Film není úplně dokonalý - obsahuje trochu nudné scény, hlavně ty, kde se nic neděje, jenom kecá. A konec se pomalu táhne, proč prostě nerozbili okno a neutekli skrz něj? A proč běželi po střeše stále výš místo toho aby jen skočili z nižších okrajů? Ale stejně, fantastická atmosféra dává zapomenout na tyto menší nelogičnosti a i já se párkrát načapal, jak na mě úspěšně působí lekací scény (možná to bylo tím, že za mnou seděly dvě stále ječící dívky, mohlo jim být tak 13). (11.09.2005)