Zmeškaný hovor

Instantní polévka , která na obalu hlásá : "Chutná,dobrá a rovnající tradiční polévce". Ouha polévka za pár kč sice naskýtá mírné nasycení , ale chut je umělá a pocit z ní vyšumí rychleji než ji připravíte . Do odpadu to neposílam díky Ray Wise (Satan z Reapera). Už by Amerika měla přestat remakovat asijské horory! (15.04.2008)

Od hororů toho nikdy příliš nečekám, ale horory mají u mě tu výhodu, že já se na ně příliš často nedívám, protože jsem člověk, který to hodně prožívá a který se u hororu velmi často dokáže vylekat. Takže horory si dávkuji jen ve velmi malých dávkách a vyhledávám spíše žánry odpočinkovější. Z těchto důvodů asi nepřekvapí, že v tomto případě jsem toho ani příliš neočekával, spíš jsem byl zvědavý, jestli se tam dokážu aspoň něčeho leknout. Musím říci, že postavy se sešitými obličeji vypadaly opravdu docela děsivě a scéna v šachtě vyhořelé nemocnice byla hodně děsivá a strašidelná, tam jsem se i docela vylekal. Ale konec hodně překvapil, když už jsem si myslel, že je po všem, tak je všechno vzhůru nohama a vynořují se nové skutečnosti, což jsem naprosto nepředpokládal, a byl to docela šok. A přiznám se, že při závěrečné bitvě duchů jsem měl po celém těle husí kůži, takže horor by se asi dal hodnotit jako povedený, protože po celou dobu dokázal udržet mou pozornost, byl hodně napínavý s překvapivým koncem a nějaké emoce ve mně také vyvolal. Zkrátka solidní duchařina, která byla hodně zajímavá. Takže hlavní kámen úrazu spatřuji v hlavní hrdince, k níž jsem si za celou dobu filmu nevytvořil žádný vztah a žádné sympatie, oproti tomu Edward Burns je velký sympaťák a mám ho docela rád, i když zatím jsem ho vídal spíše v odpočinkovějších žánrech, ale rozhodně potěšil. Celkově tedy film vnímám jako mírný nadprůměr a uděluji lepší tři hvězdy. (14.06.2010)

V roku 2008, v čase najväčšieho komerčného boomu ázijských duchárskych horrorov, natočil režisér Eric Valette americkú verziu rovnomenné japonského snímku, ktorý v roku 2003 zrežíroval Takaši Miike. Do kín po celom svete sa dostal "Zmeškaný hovor" (One Missed Call). Mňa nijak zvlášť neoslovil ani pôvodný film (着信アリ), takže trvalo hodne dlho pokiaľ som sa odhodlal si pustiť americký remake. Nakoniec to nebolo až také špatné, možno i o trochu pôsobivejšie ako originál. Predsa len mi je americká kinematografia bližšia ako orientálna šikmooká japonská bizarnosť. *** (03.04.2017)

A další remake. Tento film bol pre mňa povinná jazda. Nezaujímal som sa on a mohol len prekvapiť(ale to som teda nečakal). Samotný nápad a dej filmu nie je dva krát originálny. Jasné, je to remake ale myslým aj námet originálu. Niekto ti zavolá a ty za nejaký čas umreš(The Ring). Ludí zabíja "niečo" a postupne padá za obet jedna postava za druhou(Final Destination). Akože nech sa na mňa nik nehnevá ale remakovať takúto neoriginálu ducharčinu? Film je plný sto krát omielaného trápneho klišé, ktoré už nudí. Jednotlivé scény sa dali predvídat a koniec je celkom lol, čiže trápny je aj ten. A to ešte neviem nakolko remake kopíroval originál, ale tuším, že to dopadlo ako väčšina podobných sračkoidných remakov. Takto má film štastie, že som nevidel originál inak by som išiel asi nižšie. 30% (11.04.2008)

Měli jsme tu už leccos. Vraždící videokazety, vyšinuté dětičky. Horory ze země vycházejícího slunce u nás zdaleka nejsou neznámé, navíc s nimi tentokráte přichází i věhlasný kult Takashi Miike, respektive americký remake jeho duchařiny z roku 2003. No, a ano, jde o další prašivý příklad komerční vypočítavosti. Ostatně za poslední tři, čtyři roky tvůrci populárního žánru jakoby nevnímali naléhání publika a neustále si jedou na stejné notě. Originalita je ta tam, máme tu jen stále ty stejné kvílivé pazvuky, stále ty stejné rádoby „děsivé“ postavičky, které musejí mít enormní radost z toho, jak stále ty stejné postavy nelogicky jednají. Tentokrát padla volba na vskutku sympatickou Shannyn Sossamon, která se ocitá mezi bandou dementních přátel (aaah, dokonce vysokoškoláků) a tu a tam se od někoho z nich ozve zlověstné vyzvánění, které předznamenává, že ten, kdo hovor přijme, si to pěkně odskáče. A tak docela frekventovaně vybafne nějaký ten bubák, brzy to celé omrzí, přičemž tvůrci netuší, jak má to i tamto na diváka zafungovat. Prakticky neznámý režisér Eric Valette jakoby si talent i smysl pro napětí nechal doma ve Francii. Hřebíčkem do rakve jsou pak primitivní dialogy a dosti unylé tempo, takže i těch pětaosmdesát minut jsou místy utrpením!! OK, uznávám, že tak hrozné to zase nebylo, ale já si vždycky myslel, že film má především bavit.. (17.04.2008)