Zmeškaný hovor

Nelek sem se, nebál sem se a nudil sem se. První verzi tohohle hororu, sice neznám, ale ani nějak netoužim jí poznat, protože tohle se neprezentuje jen slabým zpracováním, ale i slabým příběhem, kterej je taková směska Nezvratnýho osudu, Kuhu a možná ještě dalších podobných hororů. Jenže tomu bohužel naprosto chybí atmosféra, ale i nápaditost a početnost zabíjení, takže z toho vyleze akorát tak nuda, snad jen na konci se dá mluvit o nějakým jakž takž napnutí, ale to je tak všechno a tak mi zbylo to jediný na co se dalo koukat, což byla Shannyn Sossamon, což ale nebylo zas tak špatný (12.04.2008)

Tohle je zářný příklad toho, jak udělat špatný remake na dobrý film. Zatímco původní japonská verze drží napětí od začátku do konce, má atmosféru a nápad, tato verze se nemůže chlubit takřka ničím z toho. Dokonce i když odhlédnu od skutečnosti, že se jedná o remake a budu ignorovat existenci originálu, tak pořád nevidím nic co by mě donutilo zvednout filmu hodnocení. Dost jsem se u toho nudila. (07.05.2011)

Měli jsme tu už leccos. Vraždící videokazety, vyšinuté dětičky. Horory ze země vycházejícího slunce u nás zdaleka nejsou neznámé, navíc s nimi tentokráte přichází i věhlasný kult Takashi Miike, respektive americký remake jeho duchařiny z roku 2003. No, a ano, jde o další prašivý příklad komerční vypočítavosti. Ostatně za poslední tři, čtyři roky tvůrci populárního žánru jakoby nevnímali naléhání publika a neustále si jedou na stejné notě. Originalita je ta tam, máme tu jen stále ty stejné kvílivé pazvuky, stále ty stejné rádoby „děsivé“ postavičky, které musejí mít enormní radost z toho, jak stále ty stejné postavy nelogicky jednají. Tentokrát padla volba na vskutku sympatickou Shannyn Sossamon, která se ocitá mezi bandou dementních přátel (aaah, dokonce vysokoškoláků) a tu a tam se od někoho z nich ozve zlověstné vyzvánění, které předznamenává, že ten, kdo hovor přijme, si to pěkně odskáče. A tak docela frekventovaně vybafne nějaký ten bubák, brzy to celé omrzí, přičemž tvůrci netuší, jak má to i tamto na diváka zafungovat. Prakticky neznámý režisér Eric Valette jakoby si talent i smysl pro napětí nechal doma ve Francii. Hřebíčkem do rakve jsou pak primitivní dialogy a dosti unylé tempo, takže i těch pětaosmdesát minut jsou místy utrpením!! OK, uznávám, že tak hrozné to zase nebylo, ale já si vždycky myslel, že film má především bavit.. (17.04.2008)

Tak jsem si večer udělal čas, abych zhlédl tento horror, ačkoli hodnocení není nikterak oslnivé. Delší čas jsem vlastně také neviděl čistokrevný horror, čili jsem nevypnul televizi, ale sledoval tento film. Některé scény mi připadaly povědomé. Jak film pokračoval, zjišťoval jsem, že už vím, jak bude pokračovat a v poslední třetině už mi bylo jasné, že jsem jej viděl. Přesto ve mě nezanechal vůbec žádnou vzpomínku. To je vlastně celkové hodnocení. Průměrný film s několika světlými okamžiky, ale prostě zapomenutelný. (02.06.2015)

Další z nekonečné řady US remaků japonských hororů a zároveň musím jednou větou dodat, že jeden z nejslabších! Od tohoto možná hororu, možná thrilleru neočekávejte vaše strachem podpořené útěky za gauč ani žádné jiné vedlejší efekty, na které jste od žánrově podobných filmu zvyklí. To spíš počítejte s tím, že si ukroutíte hlavu, jak se budete divit, divit a divit. Americké produkce měli po celkem povedeném Kruhu skončit v nejlepším a nesnažit se nadále těžit z práce někoho jiného, žlutějšího. (16.04.2010)