Pokání

Jeden z 500 největších filmů všech dob časopisu Empire. Výtečně vygradované a perfektně vykreslené vztahy v anglické bohaté rodině, dobrá kamera a tragický příběh dívčí nerozvážnosti budoucí spisovatelky Briony (představované dle věku postupně třemi herečkami). Briony nepravdivým obviněním osudově ovlivní osudy jí blízkých. Krásná Keira Knightley v roli její sestry je pak třešničkou na dortu, její milostná scéna v knihovně zůstane díky nádherně vyjádřené vášni dlouho v paměti. Výtečná je i scéna čekání Britů na záchranné lodě na vojáky přeplněném pobřeží u Dunkirku. Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=FWPZDi723Eo (14.03.2013)

Už před 2500 lety vědělo klasické trojhvězdí řecké tragédie – Aischylos, Sofokles a Euripides –, že drama nedělají postavy, ale interakce a vztahy mezi nimi. Vztah Cecilie, Briony a Robbieho připomíná trojúhelník s příliš vzdálenými stranami – sesterská láska a zášť se dala vygradovat mnohem více, stejně jako náklonnost mezi Cecilií a Robbiem. Což může být alibisticky přičteno emocionální vyhraněnosti doby, o které vyprávěla Jane Austenová (sňatek z lásky byl jen bláznivou pohádkou, hlavní hybnou silu představovaly peníze a pro mladou anglickou dámu byl životním cílem sňatek s bohatým mužem). Může to být ale přičteno i directorovi Wrightovi. Pro mě je Pokání každopádně spíš formalistickým filmem než emocionálním. Třeba tím, jak podtrhává roztěkanost a chování hrdinů jejich okolím (gramofon, voda, cigareta). (27.12.2007)

Dlouhé nestříhané záběry jsou poslední dobou v módě. Napsané, natočené a zahrané perfektně, vše spěje ke zřejmému konci, který však není proto méně působivý, zvláště v porovnání s Brioninou knihou. Přesto na poli romantických dramat z poslední doby nejvýše držím Barevný závoj, a to pro čistě subjektivně mě bližší postavy. Britská filmařina se každopádně opět vyznamenala. Změna hodnocení: Tenhle film si maximum prostě zaslouží. (01.02.2008)

Myšlenka, která se mi při vzpomínce na zhlédnutí Pokání vybavuje jako první, zní: "Vanessa Redgrave je Paní Herečka." Není to myšlenka právě férová, neboť ona věhlasná dáma, jakkoliv je všeho toho obdivu hodna, de facto jen sklízí plody práce, kterou předcházející dvě hodiny reálného času odváděli jiní. Těmi jinými jsou samozřejmě ostatní herci v čele s Jamesem McAvoyem, jehož mladické nadšení, bouřící emoce i pozdější zatvrzelost nejsou míň než úžasně přesvědčivě zahrané. Poklona patří i Keiře Knightley, které to kromě všestranného hereckého projevu (až na ty slzy, ty jí pořád moc nevěřím:)) ještě neskutečně sluší - s tou výhradou, že pět až deset kilo navrch by jí opravdu prospělo. Jestliže slečně Cecilii přináležela poklona, pak před Briony - jak tou ztvárněnou Saoirse Ronan, tak i tou, kterou zahrála Romola Garai - se patří pokleknout a udeřit čelem o zem, protože to jak za mimochodem neskutečně pod kůži se zarývajícího a do hudebního doprovodu výtečně zakomponovaného zvuku psacího stroje s doširoka otevřenýma očima vstřebává svět kolem i uvnitř sebe (a taky ho fatálně ovlivňuje), je něco jen těžko popsatelného. Absolutně nepopsatelné je potom to, co režisér spolu s kameramanem a skladatelem stvořili na pláži v Dunkerque - tam nejen že mi běhal mráz po zádech, ale skutečně mi spadla čelist. Joe Wright se tentokrát opravdu utrhl ze řetězu a formální stránce svého díla dal místy takové grády, že by se za ně nestyděli ani Queeni. O hudbě už zmínka padla, ale teď se hodí říct, že i ona činí Pokání přitažlivějším, a to tak že značně, a že Dario Marianelli v mých očích (respektive uších) nad očekávání zabodoval, protože z jeho předchozích prací jsem si nezapamatoval ničehož nic, a on si najednou vyrukuje s tak mazáckou kompozicí a s tak silným hlavním tématem. Víc už nemám co bych dodal. Snad jen, že o případné stovce se rozhodnu, až Atonement uvidím znovu - (možná) zatím dávám 90%. PS: Tak po druhém pokusu to přece jen plná stovka nebude, i když poslední desetiminutovka se mnou zase zamávala. A vlastně nejenom ta... (29.07.2008)

Drama, potažmo válečný drama nemam obecně zrovna v lásce, moc je nevyhledávám a ještě s romantickodramatickou linií už vůbec ne. A možná i proto mě tenhle film zrovna moc extra nezaujal hned od začátku, sice je to všechno perfektně natočený, muzika skvělá, hlavně teda ten motiv jako s psaním na stroji je geniální a herci výborný, hodně mile mě překvapila Keira Knightley, která je tady fakt perfektní a dost pravděpodobně sem jí líp hrát ještě neviděl, snad jen ty dobový účesy ji zrovna moc neseděly. Ale stejně mě to moc nebralo, ani nevtáhlo do děje a musim teda říct, že dost podstatnou část filmu sem strádal. Nicméně Joe Wright pak rozehraje opavdu neskutečnou emocionální hru, která mě úplně chladným nenechala a závěrečná zpověď a vysvětlení mě úplně rozsekalo a v podstatě donutilo dát nevyšší hodnocení, jinak bych šel rozhodně níž, protože zas tak skvělý to neni. (29.12.2007)