Drive

„EVERY GREAT MOVIE HAS FIVE THINGS: VIOLENCE, ROMANCE, A GREAT CAST, AMERICAN MYTHOLOGY, AND A 90 MINUTE RUNNING TIME.“ – Nicolas Winding Refn. ___ Non-hollywoodsky, osemdesiatkový, intertextuálny, mýtický/mytologický, romantický, nezávislý, žánrovo (ne)zaraditeľný, simplicitný, zmyselný, tarantinovský, ikonický, originálny, diskutabilný, emblematický (škorpión), metonymický, extatický, štýlový, pulpový, lyrický („A Real Hero“) a pulzujúco electro-popový („Nightcall“), kontrastný, nepredvídateľný, video-herne štylizovaný, „coolový“, šokujúci, detailný, umný, extravagantný, neo-noirový, inteligentný, svojbytne príťažlivý, ponurý, melancholický, „artový“, zvodný, rozprávkový, precítený, precízny, mannovský, klamlivý, strohý, povznášajúci, emocionálny, extrémny, atmosférický, naratívny, poetický, nekonvenčný, magický, svojský, minimalistický, katarzný, uhrančivý, explicitne násilný a brutálny, ambientný, kultový, symbolický, nezabudnuteľný, soundtrackovo dokonalý, divácke očakávania búrajúci, pomaly sa vlečúci, až hypnotický – to je DRIVE(R). 95% [8×] (28.09.2011)

Hypnotická atmosféra která vám protéká přes obrazovku a hladí vás po celém těle - na konci vám vleze pod kůži. Film, který se bude ve vašich myšlenkách pomalu rozkládat a bude pro vás stále dokonalejší. _______ Pomalé tempo, záběr po záběru, art, temná hudba v pozadí, ticho, linka vášnivého dotyku, zpomalené záběry, myšlenky. _______ Perfektní práce s kamerou, hudbou (Nightcall, Under Your Spell, A Real Hero), střihem, nádherné režií Nicolase Refna, geniální práci s herci a divákem dělá s DRIVE už nyní referenční ukázku filmového postupu. DRIVE vyplouvá do sbírky kultovních filmů, a pokud půjdete stejným směrem, připravte si zatraceně vysoké hodnocení. (07.04.2012)

Sám sebe považuji za jednoho z nejlepších borců v neolympijské disciplíně "čumění do blba" a tak jsem celkem rád, že jsem v tomto snímku objevil zdatného konkurenta. Je to tedy velký zabiják, který se maskuje za talentovaného řidiče a přestože jsem ho na žádném turnaji doposud nepotkal, tak čumí skutečně parádně. Horší je to s pocitem nudy, který ke svému životu nepotřebuji a který ke mně přijel pokaždé, když Řidič opustil auto nebo zrovna nikomu nešlapal do úsměvu. (21.05.2012)

Nicolasovi Windingu Refnovi jsou očividně žánrové mantinely až příliš těsné a zrazují ho od výraznějšího přesahu. Ve výsledku, tak Drive působí spíše jako odtažitá instalace násilí, kdy se jen pasivně posunujeme po ose explicitní krutosti. Pokud uhrančivá atmosféra zmaru velkoměsta, tak Taxikář, a pokud fatalistický kruh násilí, tak Coeni. Refn by měl zůstat v Evropě. (18.09.2011)

Nejstylovější film od Američana. Škoda, že úplný závěr trochu vyšumí do ztracena, stejně tak zbytečné gore si mohli tvůrci odpustit... Ale jinak paráda. Určitě zajdu ještě jednou. 90% P.S. Jo a chci soundtrack. Hned! (05.09.2011)

Nevím, jestli to bylo mou neposednou náladou nebo prostě tím filmem, že mi přišel až zbytečně pomalý. Někdy jsem si dokonce říkala, jestli se nezasekl obraz. Svoje kouzlo a atmosféru to ale má. Možná je to i svým způsobem umění, ale chybí tomu vzrušení. Ryan Gosling se podle mně předvedl už i lépe. Samozřejmě to není jeho chyba. Scénář mu bohužel neumožňuje ukázat se v plné kráse. Bohužel to vidím jen jako průměr...3* (22.03.2012)

Lehce Tarantinovská zápletka obsahující jak charismatického hrdinu, špetku romance, tak i trošku té brutálnější akce se slovem "pomsta" vytetovaným na zádech. Režisérsky dokonale vybroušený styl obrazu, zvuku, dokonale zvolené hudby a pozvolného, resp. pomalejšího a přemýšlivějšího vyprávění dává diváku prostor dostat se pořádně pod kůži hlavnímu hrdinovi a jeho pocitům. Ač relativně prostý děj, po celou dobu z něj číší něco zvláštního, něco víc. Jsme nuceni hledat pod povrchem, kde nacházíme převážně melancholické, nahlas nikdy nevyřčené, pocity. Jízda jako motiv celého filmu také funguje perfektně a zúročuje emocionální katarzi v závěru. 10/10 (17.10.2011)

Drive si svou pověst zaslouží. Nepohltil mě sice příběhem, zpracování je ale o to silnější. Zcela mimo měřítka. Bohužel se mi to ale nedostalo pod kůži. Zatím ne. (27.09.2011)

Výtečná atmosféra, výtečný Gosling a všudypřítomný ambient dělají z Drive skutečně jeden z nejlepších a především nejzajímavějších filmů roku. Refn opět volí pozvolné vyprávění, aniž by se ale přitom jakkoliv podbízel divákovi a šel mu na ruku. Ten buďto stíhá jeho ostré úhybné manévry, nebo má smůlu. K dokonalosti tomu ale chybí elegantněji dotažené finále a zdaleka největším problémem je paradoxně nekompromisní, až přehnaně naturalistická brutalita, bez které by se film rozhodně obešel. Jinak ale palec silně nahoru. P.S.: Řidič je jednoznačně gay, což dělá zpětně jeho motivace a chování mnohem zajímavější a postavu komplikovanější, rafinovanější a vůbec tak nějak "hustší" :) (25.08.2011)

V tomhle městě se stane dva tisíce vloupání za rok. A on se musí přimotat do toho špatnýho...... Neskutočne atmosférická, intenzívna gangsterská romanca a melancholický thriller v jednom. Premyslený film bez klišoidných scén, správne drsný a štýlový. Parádna kamera, hudba...všetko. Film, ktorý sa stal hneď na druhý deň po premiére KULTovým. Jeden z najlepších filmov, čo som za posledné roky videl. (28.09.2011)

Po úvodu ve stylu Kurýra jsem čekal velkou akční jízdu, ale ve skutečnosti se film odvíjí hodně pomalu a akčních scén je pomálu, což ale ve výsledku je nakonec snad i lepší než kdyby tam byla jedna honička za druhou a to i přesto, že snímání jízdy Goslinga je tu natočený tak, že si člověk připadá, jak kdyby seděl vedle něho. A samotnej Gosling je taky perfektní, za prvé jeho postava je správně tajemná a za druhý on jí hraje naprosto dokonale. Jediný, co se mi až zas tak nezamlouvalo je, že závěr nemá moc velkej spád, ale jinak super. (29.09.2011)

Drive je sice na papíře poměrně tuctová kriminální story, která vyloženě svádí ke konverzi ve stylu zaměnitelných Rychle a zběsile (a trailer taková očekávání vyloženě neodmítá), ale nakonec se v rukou dánského filmaře mění v pravý opak – pomalý, hypnotický a atmosférický skvost s archetypální postavou bezejmenného Řidiče v hlavní roli. Goslingův štír v Chevroletu (kterého navíc pro potřeby natáčení sám přestavěl!) je tady klíčem k celému filmu. Přes den filmový kaskadér a automechanik, v noci nájemný řidič pomáhající zlodějům při vloupačkách – ten člověk snad nikdy nespí. A vlastně ani není užitečné o něm jako o skutečném člověku vůbec přemýšlet; film jeho stoickou postavu záměrně stylizuje do až příliš dokonalé modelové figurky kluka z plakátu, rytíře na bílém koni. Celý ten melancholický retro háv, kterým se Drive ohání minimálně od úvodních titulků, totiž není ani tak bohapustým vzpomínáním na staré dobré časy osmdesátkových thrillerů, ale subjektivním pohledem hlavního hrdiny na svůj život. Tohle je příběh o kaskadérovi, který by hrozně rád byl jednou sám akčním hrdinou, a proto si tak sám sebe alespoň představuje. Jeho akce dávají největší smysl, pokud se na ně budeme dívat optikou někoho, kdo tak jedná, protože „tak se to ve filmech dělá“. Řidičovo opojení sebou samým se zároveň přenáší na samotný film, který se vyžívá ve fetišistických zpomalovačkách a v soundtracku zpívá o „skutečných lidech a skutečných hrdinech“. Drive však říká, že hrdinové filmoví jsou odsouzeni k trvalé samotě, k permanentnímu bytí na okraji společnosti, v říši snů. My k nim sice můžeme vzhlížet, ale buďme rádi za to plátno (obrazovku), která nás od nich odděluje. Je to tak pro všechny lepší. (06.09.2011)

Tak to budu rozdýchávat ještě hodně dlouho. Mlčenlivý řidič diváka ihned vytrhne z reality a noční jízdy městem za doprovodu podmanivého soundtracku jsou přímo hypnotizující. Komplikovanost hlavní postavy mi připomněla geniálního Taxikáře a dovolím si tvrdit, že Drive je ještě o chlup působivější. Gosling nepotřebuje mluvit, vystačí si s pohledy a gesty, a přesto se člověk dozví všechno podstatné. Už teď je to pro mě jeden z nejzásadnějších filmů mého života. (30.09.2011)

Terapie, díl tři. Hype hraničící s absurditou. Absolutně prázdná nuda, jednou přerušená slušnou honičkou a dvakrát nebo třikrát přehnaně krvavou scénou. Mezi tím chodí Ryan Gosling a vrhá pohled "po tomhle záběru se fakt už pudu vysrat", který tu a tam vystřídá výrazem "paní máte loštomilouškého chlapešta". Možná to není úplně jeho vina, protože mu to předepisuje scénář, ale našlo by se snad pár herců, jejichž charisma by utáhlo málomluvnýho drsňáka, kterej taje pod, ehm, teplými pohledy sousedky a jejího synáčka. O děj tu moc nejde, ten se jen občas prodere zpod deky, pod kterou ho drží - no, to - jo, umění. Pod uměním si zde třeba představit dlouhý zoufale prázdný záběry na dlouhej, zoufale bezvýraznej obličej hlavního postaváka a sem tam obdobně prázdnou větu nebo dialog. Jednání tu nemá logiku - např. nevíme, proč vlastně hlavní hrdina je na šikmý ploše, zjevně ho to nijak netěší, přitom k tomu zároveň neni nijak existenčně nucenej ani mu to nepřináší nějakej echtovní zisk. Stejně tak jeho pozdější protivníci postupujou často v rozporu se zdravým rozumem a korunu tomu nasazuje výtah, jehož cesta mezi čtvrtým patrem a garáží trvá asi třetinu filmu. Jo vono je to vlastně vo melancholii. Tak to prosím zábavu, přátele, v horším případě chlast a a antidepresiva, ne hluboký mlčení. A teď si jdu hrát s angličáky, brm brm. (15.09.2011)

(1001) Už když jsem slyšela písničku k úvodním titulkům, tak jsem si říkala, že to bude průser. A taky že jo. U slow-mow záběrů už jsem si chtěla vyrvat oči z hlavy a tento pocit už mě neopouštěl. (Ryan jako retard pouze ve Světě podle Lelanda.) Opět jsem jednou šokována obecným vkusem. Opět se mi chce psát pamflety o tom, že takhle podané násilí ve filmu je problematické. I kvůli tomu, že film je plytký a absolutně bez nadhledu. (01.09.2012)

Více zde: http://25fps.cz/2011/stylovy-pohadkovy-bijak/ (13.09.2011)

Drive se chce stavit do pozice filmu stojícího mimo hlavní proud svého žánru. Nechce být jen lacinou nebo třeba i drahou popkornovkou, která staví na efektech, rozpočtu a hvězdách. Je to pozér, kterému záleží na image, rád se nechává vídat ve společnosti těch, co se považují za vytříbené estéty, za znalce pravého umění a nikoliv pouhé konzumenty zábavy. Celkem se mu to i daří, především díky hypnotické hudbě a pomalé kameře, které spoluvytváří napětí a sugestivní atmosféru. Pokud si ale dáte práci a vysvléknete drive ze slušivého kabátku, najdete tuctový příběh, překvapivě neoriginální a snad až triviální, s postavami, které se snaží být cool na úkor své uvěřitelnosti a vnitřní logiky. Pochopitelně coolovitost Drive nemá nic společného s tím, jak coolovitost chápe například série Kurýr určená pro popkornovější publikum. Eticky dost pochybná je zřejmá estetizace brutálního násilí a především - tvůrci vnímají svého hrdinu jako pozitivní protiváhu mocných padouchů a jejich poskoků, jako ochránce a svého druhu romantickou postavu z podsvětí. Z mého pohledu vypadá a jedná Řidič spíš jako ukázkový psychopat - jeho neschopnost prožívat a sdílet lidské emoce, odbourání etických zábran, sklon k asociálnímu chování a výbuchy násilí ho jasně demaskují. Na místě Irene bych se svého ctitele spíš bál. Chování hlavních protihráčů je plně v zajetí rituálů, bohužel ale konstruovaných scénáristou, než vyplývajících z reality amerického podsvětí a povahy střetu filmových postav. Celkový dojem: 60 % za vizáž snímku, nikoliv jeho obsah. (31.05.2014)

Takhle to dopadá, když útlý, ničím výjimečný scénář prosťounké krimi storky svěříte evropskému artovému rejžovi - vytuní ji do vláčné hustoatmosférické záležitosti unášené na křídlech fantastického soundtracku.  Pokud toužíte po originálu/nášupu - http://www.csfd.cz/film/4334-ridic/ (13.09.2011)

Nechci úplně shodit příběh, ale podle mě tady hodně práce zařídila hudba, která dost vyčnívá. Celkové uspokojení ale přináší i hlavní hrdina, který nemá úplně vyprofilovaný charakter ve smyslu kladný x záporný, ale s párátkem vypadá fakt dobře. Pár brutálních scén k tomu a je to z toho super biják na páteční večer. (06.10.2011)

Drive je slušným výplodkem mezi Davidem Lynchem a Samem Raimim. Hudba Angela Badalamentiho k tomu Lynchovi prostě vybízí. Nevím, proč je tady napsán nějaký Martinez. Nicméně, film Drive evokuje táhlou poetickou náladou a pak krátce a stroze zabředne do syrovosti a odhalenosti násilí. V hudbě by se tomu říkalo jazz/grindcore. Tento film byl tedy žánrově smíšený a tak i mé pocity byly smíšené. Nakonec to nebyl ani akční odvaz ani poetická romantika. Nakonec to nebylo pět hvězd ani odpad. (15.11.2011)