Halloween

Úvod je efektní ale v kontextu zbytku příliš moderní, závěr bych raději psychologicky komornější a temnější. Přesto to ale dopadlo možná nejlépe, jak mohlo. Protože to absolutně ctí originál a podařilo se tomu to nejdůležitější - stejnými kamerovými jízdami a hudbou mne vrátit do těch samých ulic, backyardů, chodeb a pokojů, na stejné místo s tou unikátní atmosférou, která kdysi dávno zadefinovala moji slabost pro tento úžasný filmový žánr. A to sakra potěší! (14.10.2018)

Nový Halloween možná není tak děsivý jako ten z roku 1978 a stejně zábavný jako H20, ale stále je dost podnětný a sebeuvědomělý, aby nešlo o zbytečný sequel. Lze jej sledovat třeba jako morbidně vtipnou polemiku s filmy a (dokumentárními) seriály, které se zlo snaží pochopit (např. s pomocí psychologie). Laurie Strode ví, že občas je lepší moc se neptat - jak činí ostatní postavy, snažící se Myerse (kterým jsou fascinovány podobně nezdravě jako někteří hororoví fanoušci) přimět, aby se vyjádřil (což většinou učiní, ale ne tak, jak by si představovaly) -, ale prostě vzít do ruky kuchyňský nůž nebo brokovnici. Nejen na příkladu Laurie pak Greenův trojgenerační horor ukazuje, jak se ženy během uplynulých čtyřiceti let naučily účinněji bránit nebezpečí a vzpírat přiděleným rolím (krom kostýmového gender swappingu na halloweenském večírku dojde i na převrácenou variaci jedné slavné scény z prvního Halloweenu). Přesto musí nadále čelit nedůvěře a podezření, že jsou psychicky vyšinutými hysterkami, v čemž jde film hodně s dobou. Režii není co vytknout a z hudby otce a syna Carpenterových tuhne krev v žilách. Když navracet k životu kultovní filmy, tak alespoň takhle. 85% (16.10.2018)

Pokračování, které si původní Halloween zaslouží. Pokud přijmeme ideu, že je dobrý nápad po čtyřech dekádách pokračování točit, tak netuším, jak lépe by to šlo udělat. Na druhou stranu rovněž netuším, co by se muselo stát, aby mě v roce 2018 opravdu nadchnul čistokrevný slasher. V době, kdy jsou vrcholné horory nejenom strašidelné a řemeslně na výši, ale snaží se i o nějaký přesah, stojí prostá vyvražďovačka nutně o stupínek níže. Důkazem, že je Halloween a vlastně celý subžánr reliktem dob minulých, budiž moment, kdy se tvůrci v jednom překvapivém zvratu snaží trochu vybočit a tematizovat nezdravou posedlost publika hororovými ikonami, který působí ve slasheru dost navíc. Byť konceptuálně to dává smysl a zapadá to do logiky děje, v kině jsem se v tu chvíli úplně ošil, že se na plátně děje něco, co do vyvražďovačky nepatří. Jinak je to ale vlastně super. Maskovaný stroj na zabíjení, imunní vůči psychologickému rozboru, americké předměstí, vyděšení teenageři. Chvíle, kdy mladá Alysson narazí na kamaráda napíchnutého na plotě a hystericky běží ulicí, se nejvíce blíží čiré hrůze původního filmu. (20.10.2018)

Uchylného krveříznivého Míšu Majera ještě stále neskolila stařecká demence, a tak za zvuků pukající kukuřice již asi po sté uprchl z nejpřísněji střežené, tentokrát už gerontopsychiatrické léčebny pro přestárlé sériové vrahy (Už by si je američtí soudruzi měli konečně pořádně zabezpečit!), aby v předvečer všech pederastů bez skrupulí opět sveřepě opíchal nekulturní maloměsto masivním kuchyňským nožem, a zejména svou nejmilejší oběť, navrátivší se Džejmilí, byť se její kdysi luxusní čtyřky dávno vydaly na smutně povislou penzijní cestu směrem ke kolenům. Oba patrně pravidelně žerou Geriavit, a tak je z toho milá, dynamická, hezky natočená, příjemně krvavá a slušně odsejpající standardní kauflandovská roztržka o inkontinenční pleny v akci a více než důstojná pocta originálu, zaštítěná hudebně i produkčně samotným neutínajícím se mistrem Tesařem. Ale! V pravěku originální a novátorský koncept vyšinutého skupinového bodala je v 21. století již kapku vyčpělý, sto minut intenzivního píchání tisíckrát vykradlo kdejaké porno, tudíž sebelíp natočená omletá kostra „Nemluvný Míša chodí a penetruje, holky zdrhají a ječí“ už dneska spíš tak trochu prudí. Čili, ať si místní diskutabilně heterosexuální „experti“ melou co chtějí, jedinou inovaci do celého, v podstatě kolovrátkového čtyřicetiletého seriálu vnesl v roce 2007 skvělý Nemrtvý Robert, když jej prodchnul svou narušenou nekompromisní surovostí a romantickými příhodami z Míšova harmonického dětství. (24.10.2018)

V těch pokračováních Halloweenů aby se prase vyznalo, nakonec jsem po konzultaci s uživatelem kacator123 a vlastním uvážením přeskočil z druhého dílu původní série k tomuto a až do finále jsem si myslel, že to byla mistrovská volba, když pominu trapně čitelný na ameriku typický feministický podtext, tak debilita si v tom závěrečným slepičinci vysloveně podává dveře (stání u dveří, výstřel do podlahy, atd ) . Rok 2018 a 1978 není v USA to samé, bohužel. (05.04.2020)