Insidious

Veľmi dobré budovanie atmosféry, musím to pochváliť. Takmer celý film si udržiava slušne strašidelnú atmosféru a neraz mi prebehol mráz po chrbte. Neviem, či to bolo pre mňa dobré, ale pointu som vytušil hneď na začiatku( chýbajúce fotografie), no zážitok mi to nepokazilo. Jediné mínus dávam paradoxne za to, čo malo byť vrcholom filmu. Hľadanie syna v tmavom a nekonečnom časopriestore . Na môj vkus trošku pridlhé a trestuhodne najmenej strašidelné. Úplný záver to však napravil. Po skončení sa pýtam svojej manželky- hororovej maniačky- "Čo keď i vo mne je diabol...pozri sa mi do očí!..." Nedokázala to a bavili sme sa na tom. Aj na tom, kto dnes bude spať pri dverách...Aj preto mám rád horory. 80%. (31.05.2013)

Existuje pomerne veľká skupina divákov, ktorí sú nadšení tvorbou kozmopolitného režiséra Jamesa Wana. Ja medzi nich nepatrím. Na mňa nedokázal nikdy nejako zvlášť zapôsobiť. Jeho filmy, ktoré som mal možnosť doposiaľ vidieť, vo mne nezanechali žiadny silný, či výnimočný dojem. Boli finančne dobre zaistené, technicky dobre spracované a herecky dobre obsadené. No to všetko však u mňa stačilo tak akurát na tri hviezdičky. Takže mi trvalo dosť dlho pokiaľ som sa odhodlal si pozrieť jeho ďalší snímok. Tentokrát to bol duchársky horror "Insidious" z roku 2010. James Wan mi zase dal to, čo vždy. Nie špatný trojhviezdičkový film, ku ktorému sa však už viac nevrátim. No na jedno pozretie to bolo fajn. *** (13.01.2024)

Josh žije so svojou ženou Renai a tromi deťmi v nádhernom dome. Niečo však nie je v poriadku a zo dňa na deň sa opakujú situácie z ktorých ostáva rozum stáť. Čudesné hlasy, rôzne zvuky, ktorými sú svedkami nie len deti. Na všetko jedného dňa dopláca syn Dalton, ktorý podľa doktorov po páde z rebríka upadá do kómy. Josh sa rozhodne spraviť rázny krok a s celou rodinou sa presťahujú do nového príbytku, dúfajúc, že okolnosti naberú starý spád a všetko bude tak ako predtým. Postupom času si však s manželkou Renai uvedomujú, že ich syn má iný problém. Na pomoc privolajú známu Joshovej matky, Elisu Rainierovú, ktorá sa venuje okultnej vede. Vidí veci, ktoré iní nevidia. Jasne im dá najavo, že z predošlého domu bolo úplne zbytočné odísť. Posadnutý je totiž ich syn, Dalton. Priviesť ho späť do sveta živých bude náročnejšie ako si všetci myslia. Za prvé by som chcel povedať, že žáner horor rozdeľujem do niekoľkých druhov, ktoré hodnotím z viacerých uhľov pohľadu. Duchariny sú mojim najobľúbenejším z pomedzi všetkých. Asi preto som na tento druh taký kritický. Film ma bavil. Miestami celkom slušná atmosféra, ktorú však ťahala najmä hudba a to je fakt, ktorý ma núti ísť s hodnotením dolu. Nie že by snímok neobsahoval lakačky, alebo by divák nemal pocit strachu. No mňa tento film nezasiahol tak ako by mal. Všetko mi to prišlo akési detské. Dej sa rozbiehal veľmi pomaly. Muž s ohňom v tvári mi pripomínal vizážistky z jarmokov, ktoré maľujú motýle na tváre detí. Všetkého bolo akosi poskromne. Duchovia nestrašili, ba dokonca sa ani poriadne nehýbali. Len stáli ako figuríny vo výkladoch Sportisima. Na mňa tento "pasivizmus" nezaberal. Wan je hororovým režisérom budúcnosti - to bez pochýb! Myslím, že nás ešte nejeden krát poteší svojou originalitou a obrovským potenciálom. Pre tento krát, o trošku lepší priemer - 65%. (13.10.2013)

Málem jsem se posral hrůzou. Že to nikdy neskončí! Ale popořadě. První polovina - Abnormal Passivity. Rodinka stěhuje nábytek, uklízí dům a do toho jim nasraný poltergeist tu a tam houkne do komína, zaskřípe špatně namazanými dveřmi, a co je nejstrašnější, občas jim zpřeháže abecedně seřazené tituly v knihovně. Pro tohle mám ještě docela pochopení. Mně někdo vrazit Koontze před Kinga, mám z toho dva měsíce tiky a panicky se pětkrát denně vracím do bytu, abych se přesvědčil, jestli jsem opravdu vypnul sporák. A to nemáme plyn! A pak to konsternovaná ektoplasma rozjede naprudko! Synáček začne byt duchem nepřítomen, po domě běhá hihňající se trpajzlík, na stropě visí pán s červeným xichtem a mě mrazí. Při té hrůze jsem totiž úplně zapomněl zavřít v obýváku okno. Naštěstí přichází paní v plynové masce a její dva retardovaní synové a hrajou si na Akroyda s Murrayem. Komediální vložka výborná! Paní má ve filtru asi nějaký nějaký pětilebkový matroš, nadýchá se THC, prohlásí, že tatínek je astrální kosmonaut a měl by okamžitě odstartovat, protože jinak má synáček v Houstonu děsnej problém. Pomalu mi tuhne úsměv na rtech. Pan Wan v této fázi patrně nevěděl kundy kam, a tak se začal drápat na Tichý kopec v celé jeho sračkovitosti. Chudáka tatínka totiž pošlou za mlhu hustou tak, že by se dala krájet a dost možná ještě dál. No co vám budu povídat! Tma jako v prdeli, do toho třikrát BUBU, dvakrát BAF, nějaké to kopýtko, trochu kouře, jeden nehezký obličej a teprve potom se vynořil Rákosníček a pravda a láska opět zvítězila nad lží a nenávisti. Naposledy jsem se takhle vyděsil, když mi přišel červený pruh z magistrátu. Řidičák mi naštěstí neprocvakli, chtěli jen pět litrů výpalné a prý, když si budu zbytek svých bodů hýčkat, nějak už to dojezdím. Ale byl to horror! (28.04.2011)

Už mě začíná srát, ta bába s loutkoksichtem, co se mi pořád prochází za okny (!!!) Kdysi dávno, po shlédnutí Dead Silence jsem říkal, že James Wan prostě ví, ví co říct, kdy a jak to říct, aby strach gradoval a v pravou chvíli i kulminoval. I když pořád považuju Insidious za zbytečně překombinovaný, místy až okázale obrazný, stále je to nebývale funkční oldschoolovka, která si tu zpětnou vazbu umí nenuceně vynutit. Ve tmě nejlíp funguje NĚCO a ze všeho nejdál se v ní dostává lidská fantazie. Jako kdyby jednadvacátý století chytlo Poltergeista za koule a skrz působivý vizuál jen tak potichu špitlo: "Zatancuj mi!" Není to tak okatý, prvoplánový bizár, jak by ho nejspíš podal Rob Zombie a ani Lin Shaye není tak senzační médium jako byla Zelda Rubinstein alias Tangina, přesto tenhle digitál má potenciál k tomu, stát se s odstupem mnoha let letmo kultovní. Navíc, ta muzika Josepha Bishary, která mimo film podle mýho zas tak moc nefunguje, s vizuálem skvěle ladí. Tady dvojnásob. Pseudoasijským duchařinám nejspíš odzvonilo a já se v tomhle neoklasickým, transcendentálním bloudění našel na slušných [final rate: 70%] (05.06.2014)