Annabelle

Analbel je opravdu film zábavný a užitečný asi jako řitní zvonek, ať už tento odporný termit znamená cokoliv. Nudná až otravná, obvyklá klišovitá dveřní vrzačka, která bezskrupulózně vykrádá to nejhorší z Čokyho a mistrně to kombinuje s tím nejlepším z Abnormálních pasivit, kde nic dobrého nebylo. A tak údajně vzácný a sběratelský kus panenky, který vypadá jako dlouholetá hračka všech šestnácti budoucích společenských parazitů famílie Čonkových, a místo strašidelně působí spíše odpudivě, je zase posedlý nějakým mimořádně vypatlaným vrahem. Vrahem, který by na olympiádě unylého démonického kokotizmu zajisté získal některou z medailí, a jenž tenorizuje rodinku tak odporně nesympatickou, že byste její brutální vyvraždění nadšeně uvítali už po pěti minutách. Tím ďábelským tenorem mám na müsli to, že devadesát pět minut skvěle vrže všemi nenamazanými panty a sem tam do toho naprosto hrůzně přemísťuje tu cigánskou barbínu z křesla na polici a zpět. No, prostě bubu jak sviňa! Je až s podivem, jak si zde místní hororoví gururové kvůli takové sračce do krve vzájemně pokousali šulínky. Bestlamo, to, že Ti ten přechytřelý, zfetovaný, agresivní teplouš při posledním aktu předčasně vyvrcholil, neznamená, že to tu pak budeš zhrzeně pětkovat! Jsi fešák a určitě máš potenciál najít si jiného milého hocha na společné hororové hrátky, tak prosím zachovávej dekurvum. „Cililink!!!“. Áááá, teď mě budete muset omluvit, konečně nastal čas na opravdovou chlapskou zábavu. (31.10.2014)

V roce 2013 byl natočen výborný horor "V zajetí démonů" na jehož úspěchu se nyní chtějí svézt tvůrci tohoto nevýrazného hororu, který přináší přesně to co jsem původně očekávat právě od "V zajetí démonů". Tvůrci si z jmenovaného snímku vypůjčili ošklivou panenku, která není pouhou hračkou a rozehrávají typickou srágorovnu s lacinými lekačkami, tunami scénaristických nesmyslů a příšernými herci. (18.01.2015)

Od tohto hororu som čakala naozaj viac. Mnoho hororov (dobre tak každý) idem pozerať vždy so strachom. Potom si však uvedomím, že to vôbec nie je tak bububu ako som očakávala a začne ma film nudiť. Tu však celkový dojem pokazil najmä ten diabol, čert, satan alebo čo to bolo zač. Skôr než desivý bol tento bubák akousi paródiou na niečo čo je desivé. A ja neviem či sú tí ľudia naozaj tak slepí, že o takto nechutnej bábe povedia, že je krásna a ešte si ju chcú vystaviť doma niekde na poličku. No ani náhodou v momente by som ju spálila. Ale zas sa mi celkom páčilo to prepojenie s besnením Mansonovej rodiny. (31.08.2015)

Zlatý Chucky... Annabelle je jednoducho podpriemerný generický horor od netalentovaných tvorcov. Nemá žiaden výnimočný moment (i keď úvod s kultom bol uchádzajúci). Na rozdiel od Insidious série nie je výhradne postavený na ľakačkách, no budovanie "napätia" tu ani zďaleka nefunguje, lebo tie jednotlivé "pomalé" scény sú iba spleťou nudných konverzačiek a keď dôjde na akciu, často je na hranici komédie (popcorn!). Vyslovene ma to neirituje, no zo všetkého najviac mi to pripomínalo direct-to-dvd, či TV horory z deväťdesiatych rokov ako Omen IV alebo iksté diely Amityville Horror. Obohraná vata medzi televízne reklamy. (05.11.2018)

Neprávem opomíjený horor. // Annabelle se dalece vzdálila úzkoprsému výčtu žánrových konvencí a vydala se směrem k maloměstskému hororu o nástrahách mateřství. Do vyprávění se opakovaně navrací motiv hrůzy, kterou zažívá žena v domácnosti. Mateřství je vyčerpávající sérii konfrontací s všudypřítomným nebezpečím, v níž se stereotypní trávení volného času se stává hrozbou (šicí stroj, telenovely v televizi). Ne nadarmo film pomrkává po Rosemary má děťátko Romana Polanského – hlavní hrdinka Annabelle se jmenuje Mia, hrozivou rekvizitou se stává stejný kočárek a podobnosti nalezneme i v kostýmech či prostředí městského bytu. // Ve světě Annabelle, na rozdíl od Conjuring, neexistuje bůh, s jehož pomocí démony překonáme. Pokud ve filmu hledáme všudypřítomnou entitu, která do vyprávění otevřeně proniká, je to Satan. Jeho krutý svět nezná odpuštění ani milost, smrt musí být vykoupena smrtí. Nikdo jiný neexistuje. I tímto tematickým rámcem odkazuje k Rosemary, kde jedna z postav spirituální nerovnováhu fikčního světa přímo popíše: „God is dead! Satan lives!“ // John R. Leonetti konečně vytěžil delší záběry a práci s hloubkou prostoru. Rád inscenuje ve dvou plánech, přičemž v pozadí se odehrává něco zneklidňujícího, co hlavní hrdinka nevidí. Tenzí mezi pozadím a popředím vytváří nádherně napínavé momenty. Nejvýraznějším příkladem je scéna prvního napadení členy kultu, kdy v jednom delším záběru stupňuje napětí za pomoci několika rychlých přerámování a naprosto precizní inscenací. Díky delším záběrům může diváky trápit nekonečným čekáním na lekačku, která nemusí vůbec přijít (fenomenální scéna ve výtahu ze sklepa). (13.07.2018)