Třicet případů majora Zemana

Jeden z nejprofánnějších komunistických seriálů nejtemnější normalizace v sobě se značnou přesvědčivostí zrcadlí jeho protikladnost. Ryze zprostituovaných dílů je v třiceti dílech překvapivě málo. Mnohem více je těch, které ruší zadané stalinistické dogma a přímo či nepřímo se vztahují k tradicím prvorepublikové kriminální policie, této tradiční elity našich policejních sborů. V tomto ohledu se jen se zdánlivou nečekaností major Zeman propojuje s prvorepublikovým PANOPTIKEM a HŘÍŠNÝMI LIDMI, ale i s mnohem pozdějšími ČETNICKÝMI HUMORESKAMI. Je těžké se dohadovat, nakolik se tak dálo úmyslně a nakolik tu působila váha přirozeně daných souvislostí. Jisté je jedno: proklamativní fráze a plakátovost už pro svou povrchnost a mělkou zakotvenost ve skutečnosti podléhají obecným souvislostem, tomu, co se často ne zcela přesně nazývá vlastním životem díla (postavy). Sequensova protiřečivost přetrvává, ale v tomto nazírání se jeví v značně odlišné podobě. A tak i tady řemeslo, které nemá daleko ke skutečnému umění, přemáhá svěrací kazajku dogmatu, a ačkoliv je daleko vrcholu, je stejně vzdáleno propasti kýče a podbízivosti. Jeho svědectví o komunistické době pro poučeného diváka vyznívá mnohem složitěji, než by se byl původně nadál. Což ovšem není a nemá to být chvála této také neblahé dějinné epochy. (27.08.2007)

V tomto případě místy až umělecky pojatý a zakotvený seriál sklouzává do dobrodružného schématu, který překrývá ideologické schéma a fabulační šablonu této formy komunistické tvorby předpokládající podivně pojatý automatismus dějin komponovaný z dostatečného odstupu s vyloučením omylů typu 17. listopadu 1989. Stále to však stačí na polistopadový dramatický standard. (11.05.2024)

Česká akčnost v ničem nezaostává za tou americkou a pokud se vydaří, stojí za to. Posazena do československého kontextu - ani ty modré uniformy nechybějí - stupňuje napínavost děje. V tomto případě všechny komponenty fungují mimořádně přesně a propojeně. Kvalita herců včetně tehdy opravdu mladičké Andrlové povznáší a hřeje u srdce. Jedna z nejzdařilejších epizod seriálu. (22.05.2024)

Jeden z nejzdařilejších dílů seriálu je šťastný v tom, že se jeho tvůrcům podařilo posunout ztvárnění osmašedesátnického tématu do nadčasové polohy. Soudní scény měly úroveň nejlepších děl Pražského jara (Ošklivá slečna) a přesně vystižená byla i atmosféra osmašedesátnické vesnice: právě na konci šedesátých let začal československý venkov ožívat a potravinová bezpečnost růst. Vynikající herecké výkony Brabcův, Obermaierové, výborně postižená mravní obojetnost tak typická pro určitý druh komunistů - zdaleka ne pro všechny - dává celku mimořádnou působivost. K těmto jménům je nutné přidat i nejmladšího Štěpánka, Nedbala, neselhávajícího ráže, kvalitního Sklenčku a řadu dalších. K pochopení takto pojaté látky jsou ovšem dnes nejen pro mladší generace dostatečné historické vědomosti. A právě v tom může být kámen úrazu. (23.05.2024)

Je nutné se smířit s faktem, že tu po čtyřicet - ne padesát let - vládli komunisté. Proto i policejní a speciální služby nemohly nebýt komunistické. A filmy nemohly nerespektovat a nevyzařovat tento fakt. Že tehdejší zpravodajské služby, sloučené do zvláštních správ StB, zasahovaly i případě dovolených užších československých zájmů, by mělo být dnes už zřejmé. A nasálo-li to něco dobrodružné tematiky a je-li to i dnes divácky zajímavé, není důvod to všelijak zaklínat. Je to také naše historická minulost. Aspoň to by mělo být jasné. Těm některým. (24.05.2024)