Pokání

7/10... Skvelý McAvoy a bravúrne filmové remeslo (kamera, strih, hudba a zvuk). A potentovaný scenár, ktorý sa po sľubnom rozbehu (úvodné dejstvo až po štvorročný skok je vynikajúce nielen formou, ale aj obsahom, napätie a emócie z plátna doslova tryskajú) zvyšných cca 70 minút už len bezradne potáca, potkýna, blúdi a snaží sa to zamaskovať nejakou "nehollywoodskou nedoslovnosťou". Emócie sa postupne vytrácajú, prichádza chlad a nuda. Príbeh o "nikdy nepovedaných a nedoriešených veciach" nemožno komponovať tak, že príbeh nedopovieme a nedoriešime. Rozprávanie tety v televíznom štúdiu je len maličkou, z prsta vycucanou náplasťou, ktorá je pôsobivá len preto, že je nám ľúto tých sympatických postáv, ale skutočná katarzia to rozhodne nie je. A tak celý scenár zostáva len nemastnou-neslanou (len občas pikantnou) omáčkou okolo dvoch jednoduchých myšlienok: 1, klamať sa nemá; 2, keď chcete pretiahnuť Keiru Knightley, nepíšte jej slabošské ospravedlňujúce dopisy, ale chlapsky úprimne vyjadrite túžbu po jej sladkej vlhkej kundičke. Na "oscarový film" (dúfam, že ho nakoniec nedostane) trochu málo. Dobre, Wright je rozhodne dobrý režisér, ale napríklad blúdenie plážou plnou vojakov na jeden záber je čistý onanizmus, samoúčelný a z hľadiska príbehu načisto zbytočný. Dal by som mu natočiť nejaký čistý hollywoodsky popcorn, trebárs Transformers 2 alebo Harry Potter 7, tam by sa jeho zručnosť komponovať krásny audiovizuál bez obsahu dokonale uplatnila. (02.02.2008)

Len zriedka sa mi stane, že musím svoj názor na niektoré filmy maximálne prehodnotiť. Zrejme som v čase prvého vzhliadnutia tejto snímky nebola dosť ,,zrelá" na všelijaké bizarné podoby lásky alebo mi jednoducho ani teraz nesedí madam Cecilie čoby hollywoodska star Keira Knightley s trošilinku afektovanou odozvou na diváka. Pokánie sa úplne odovzdáva do rúk milovníkov srdcervúcich príbehov, ktorí si budú želať, aby city Cecilie a Robbieho nikdy neboli podriadené machináciám ľudskej nevyspytateľnosti. Nevtieravé retrospektívy do bodky zachytávajúce myšlienkové pochody hlavných hrdinov či ich dokonalá vnútorná charakteristika, dramatické scény lemované melancholickými tónmi maestra Marrianeliho, zranený pár kráčajúci v ústrety krutej vojne, aby zasiahla ešte bolestnejšie, unáhlené detské rozhodnutia podtrhnuté naivnými bezútešnými citmi, výčitky svedomia presahujúce rámec ľudského šťastia a potom tie drobné scénky - rozbitá váza, pohľad na mnou zbožňovaný anglický životný štýl z 20. storočia či len konečné nečakané vyústenie so štipkou tragického intervalu, ktorý pochoval všetky nádeje na šťastný happyend odohrávajúci sa iba v knihách plných ilúzií. Na druhýkrát omnoho silnejší zážitok, ktorý z hlavy len tak nevypustím. (26.03.2010)

Je to teprv moje první setkání s panem Wrightem, proto nemůžu porovnávat. Jeho Pokání bych rozdělil do 3 částí...začátek se mi líbil a začal jsem se těšit, jak se to bude dál vyvíjet...bohužel prostředek byl pro mě bez feelingu a docela sem se u něj nudil... pak přišel konec, který mě svým přechodem do současnosti trochu praštil do nosu, ale v každém případě ve mně vyvolal silný pocit, který nedokážu přesně definovat (snad dojetí)...Herecké výkony mi nepřišly zase tak suprové (ikdyž Saoirse Ronanová mě zaujala), spíš se mi líbila kamera, kostýmy a hlavně špičková hudba (to klapání psacího stroje slyším ještě teď). Takže abych to shrnul; hodnotím slabšími 4*. (02.11.2008)

Strhující upřimnost (Titanic) v harmonii s dokonale sofistikovanou procítěností (Anglický pacient) se potkaly v nejlepším filmu roku 2007. Ze začátku usedlou a šikovně nastříhanou rozprávku vystřídá po půl hodině STRHUJÍCÍ a neuvěřitelně osobní příběh, jehož originalita a promakanost nemá v posledních deseti letech obdoby. Závěr doslova bere dech. Ve všech aspektech brilantní, dokonale vybroušené a v moderním filmu nevídané dílo. Nečekal jsem, že se ještě někdy podaří natočit něco takovéhleho. (06.08.2008)

O Pokání mi řekli, že je to film, který jako mlaďas asi pobrat moc chtít nebudu, ale já jsem se na něj chystal jako na film roku a taky jsem ho tak bral. Nakonec jsem ale sledoval drama, které se odehrávalo mezi dvěma válkama a absolutně jsem pochopil to, co mi o něm řikali. Nedokázalo mě to tak urvat, ale abych se přiznal, taky jsem se na něj dlouho připravoval. Hezké na tom všem jsou ty obrázky války, to pozadí příběhu, to mě teda dokázalo dostat, ale samotný příběh pro mě přišel příliš vážný, až možná přehnaný, ale o tom to také právě všecko je. Vážné a přehnané a abych pravdu řekl, nic pro mě. Každopádně chápu proč je Pokání tak velkolepým filmem. Dokáže chytnou, dokáže zaujmout a nakonec dokáže rozbrečet, a když film dokáže rozbrečet, tak je to zaručený fakt, že tenhle film je prostě pecka. Jen na pět hvězd u mě rozhodně nevyhrál. (07.08.2008)