Vražda

Temná, pomalá a vyčerpávající kriminálka o dvacetidenním maratonu vyšetřování vraždy Nanny Birk Larsen, během něhož si sáhla na dno sil jak komisařka Sarah Lund, tak i já. Čtyři dny jsem skoro nespal, ale nakonec jsme spolu zjistili, co že je to shnilého v království Dánském. Seriál má všechno co se dá čekat od skandinávské produkce. Skvěle napsané a zahrané postavy, opravdové emoce, pořádně hutnou atmosféru a paranoidní scénář. Fakt že se jeden případ táhne celou sérii je sice trochu limitující, ale ani tak jsem se neubránil tomu, abych postupně neobvinil prakticky všechny, snad kromě samotné Lund. Předvídat děj, nebo dokonce být napřed před vyšetřováním, dost dobře nejde. Příběh je hodně zamotaný a nakonec nic není takové, jaké se to zdálo na počátku. Přes všechny zvraty dává zápletka smysl a to i zpětně. Jen občas se objeví nějaká ta deus ex machina v podobě příhodné smrti, nebo nových informací od už vyslechnutého svědka. Forbrydelsen má svůj vlastní styl, do kterého se špatně dostává, ale který se těžko opouští. Už teď mi ta věčně deštivá noční Kodaň chybí. A tebe Sofie Gråbøl, tebe budu pozorně sledovat. (26.11.2012)

Parádní seriál točící se kolem jedné vraždy mladé studentky. Vyšetřování komlikuje to, že v podstatě nikdo z lidí kteří se kolem ní pohybují neříkají pravdu a policije se točí v kruhu a vypadají dosti neschopně. Seriál neleží pouze na lince vyštřování, ale je tam zahrnuta i politická linka a linka rodinných problémů rodiny objeti. Seriál je vytvořen a zahrán s typickou severskou precizností. Jsem zvědav na další dvě série. (03.07.2015)

Lepšie ako americká dvojička z roku 2011 (technicky, herecky), ale trocha naťahované, niekedy skoro hodinová časť posunie dej len máličko. Keďže ide o presnú kopírku, dá sa povedať to isté, že prvé dve série stoja za to a potom to začína upadať. Kým sa zaoberajú jedným prípadom, má to svoje čaro, potom sa už varí len na základe predchádzajúceho úspechu. (23.09.2022)

V Dánsku se vraždy řeší výhradně za deště, mraků, pološera nebo tmy. A jenom to domalovává ponurou, vlezlou atmosféru Forbrydelsen, za kterou jsem strašně vděčný. Zavražděná Nanna je vlastně takovou Laurou Palmer, čímž taky podobnost s Twin Peaks končí a opravdu to nemá s douglasovými jedlemi nic společného - ta úvodní linka mi když už připomíná spíš Eastwoodovu Mystic River. Nicméně mě to vcuclo jako Sára jednu z těch svých nekonečných pastilek proti kašli. A nic na tom nemění ani ta přehnaná zamotanost, kdy kodaňská policie postupně obviní a zase osvobodí půlku města. Lars Mikkelsen hraje jako o život a nekonvenční parťáctví Lundové s Mayerem mě baví stejně jako psychologický ponor do většiny charakterů, a že jich není málo. Jejich tragické příběhy vtáhnou po pár dílech natolik, že budete chtít dokoukat. (05.01.2015)

Problémem první řady je za 1. nezvládnutost konceptu 2. neusazenost formy. Bod jedna znamená zhruba to, že dvacet dílů znamená tolik zvratů a falešných stop, že v části 17 se zdá, že se začnou zatýkat i členové filmařského štábu. Detektivové se chovají jako afektovaní šílenci, pro něž vina plyne z jediného (byť nepřímého) důkazu. Problém nakonec je, že některé "sidetracky" už prostě budí dojem účelových retardací děje a navíc se člověk v tom množství klamného balastu začne trochu izolovat od detailů případu. Bod dva znamená, že první asi 3 díly vypadají jako řadová televizní detektivka s nevábným vizuálem. Teprve nástup zkušeného Henrika Rubena Genze z toho udělá zajímavou a temnou podívanou s nápaditým využitím "psychologických" detailů. Jinak jsem ale spokojený - nápad se třemi paralelními rovinami je celkem dotažený, byť rodinná linie občas sklouzává k rozpačitému přešlapování. Obrovským kladem je obsazení v čele s neuvěřitelně charismatickým Larsem Mikkelsenem (ach ty rodinné geny) a spoustou postav, které ve své nevýraznosti získávají typicky severské kontury zaťatých a posedlých podivínů (platí to hlavně o ústředním duu). Zločinu si prostě cením jako odvážného pokusu ukázat vyšetřování jako drama plné omylů a osobních tragédií. Konec je bezchybný, ani tak ne proto, že by byl překvapivý, ale spíš pro to, jak dokonale respektuje anti-happyendovost. (26.01.2013)