Tomb Raider

Pokiaľ bude chcieť byť filmové spracovanie verné jeho hernej predlohe, nikdy nebude tombraider-ovský príbeh niečím, čo by sa zarylo hrubými písmenami do análov akčného žánru. Veľmi pozerateľný film, príbehovo sa snaží o trošku hlbšiu myšlienku, najmä úvod nám ponúka trošku inú Laru ako sme boli zvyknutí v predchádzajúcej sérii. Dnes už klasická stávka na teenagerovské obsadenie mi trošku vadilo, ale nakoniec to nebolo až také infantilné ako sa spočiatku zdalo, že bude. Príbeh ale stroskotal na snahe o Indyho v ženskom pubertálnom rozhraní, kde logiku stráca nielen dej ale miestami aj akcia. Tá sa snaží byť za každú cenu cool, ale miestami je to tak veľmi preexponované, že by ste tomu neverili ani v hernej sérii. Za mňa teda fajn oddychovka na jedno zhliadnutie, ale na obranu musím povedať, že o chlp lepšia ako tá v silikónovej verzii spred sedemnástich rokov. 60%. (05.03.2019)

Sympaticky civilní dobrodružství s pragmatickým záporákem "nechci ovládnout svět, chci domů a udělám proto vše" a na tupý blockbuster vůbec ne špatně uchopeným "ne až tak nadpřirozeným artefaktem". Do toho Vikanderka, která do fyzičtější (o co více neobdařené, o to více hekající a vzdychající) Lary vyloženě sedne. Sráží to však otřesně vybrané songy, násilně naroubovaná zbytečná linie na míru čínskému lidu/trhu a především střední pasáž v džungli, která je sice nejblíže videohernímu předobrazu, ale ve filmu, který jinak sází na kaskadéry a nepřepálenou akci najednou na dvacet minut vyrukovat se sérií CGI eskapád, to je na pěst. Naštěstí finální CTRL+C/CTRL+V indianajonesovská třetina od nich do značné míry opět ustoupí. (01.06.2018)

Než srovnání s nepovedenými (a s desetiletým odstupem už i řádně směšnými) Angelininými hrátkami si nové pojetí zaslouží podtitul Dobyvatelé ztracené Lary. Těch skoků, hádanek, situací na samé hraně i roztodivných udělátek je tolik, že i pozvolný úvod nebo zkratkovitý rozjezd událostí na ostrově fungují v rámci archeologického dobrodružství na silně podtrženou jedničku. Je až překvapivé, jak velká tíha pak leží na samotné slečně z rodu Croftů, protože Alicia Vikander má ve svém hereckém výrazu takovou sílu, že z emocionálních scén ždímá totální maximum a ty smutnější mě díky ní k mému šoku tlačily skoro k slzám. Nebýt trochu mimo působícího Gogginse, který ze slibného a uvěřitelného slizouna Vogela nedělá nic navíc a na několika místech herecky moc nestačí, byl bych snad doskočil až na nejvyšší hodnocení. Vychytaný scénář se totiž konečně odvažuje nevymýšlet zbytečné veletoče a zkrátka jen adaptovat hru, bez zbytečného holedbání se o vymýšlení vlastní cesty, které vždy vede buď k prohře u fanoušků, u kritiky nebo u pokladen, často pak u všech tří možností. Uthaugova vize má tak nakročeno když ne k nové módě, tak alespoň k sevřené žánrové trilogii. (15.03.2018)

Alicia super a vůbec celej Londýn mě fakt bavil. Po příjezdu na ostrov mě ale iritovaly dojemný scény s fotříkem a nějak jsem se začal nudit. Do hrobky se dostali fakt jednoduše, ale tam jsem čekal alespoň pořádnou tajemnou potvoru, ducha, nebo něco. Jenže tvůrci vsadili na reálnou notu a já si přišel ošizenej. Prostě hra je o dost epičtější, než film. Ale jako mám chuť si teď koupit novýho Tomb Raidera, to jo. (25.03.2018)

Tomb Raidera mám hodně rád, dva staré filmy jsou pro mě velké guilty pleasure a ve dvou nových hrách od Square Enix jsem strávil docela dost času. Jednu z těch starých jsem hrál jen hodně málo, což je ale úplně jedno, jelikož jak už víme z trailerů dlouho dopředu, nová Lara Croft se silně inspiruje rebootovanou sérií. A inspiruje se jí opravdu pečlivě, ba dokonce cituje některé konkrétní scény a prvky. Ale pouze v první polovině, v té druhé se příběh silně odkloní a představuje nám zase něco jiného, co neznáme z videoher. Alicia Vikander je na míle daleko mojí nejoblíbenější herečkou, takže vím, že jsem trošku zaujatý a s jejím výkonem jsem nemohl být nespokojen. Alicia po herní sérii zdědila onu zranitelnost, první zabití a celkově pocit nezkušenosti v boji, což byly silná témata zejména prvního dílu a sténání po dabérce Camille Luddington, kterou si mnozí vysnili i do její filmové verze (což je vždycky naivní představa). Roar Uthaug svůj úkol zvládnul zdárně, akce mi sice přišla zbrklá a místy nepřehledná, ale to byl nejspíš záměr a takhle točit je zřejmě jednodušší, hlavně, že se nejedná o nic, co by kazilo zážitek. Pevně doufám, že film dopadne v pokladnách lépe než několik let starý Assassin´s Creed a i filmová série TR bude pokračovat po vzoru té herní. (14.03.2018)