Reklama

Reklama

Taková nenormální rodinka

(seriál)
  • USA No Ordinary Family (více)
všechny plakáty
TV spot
USA, (2010–2011), 14 h 20 min (Minutáž: 43 min)

Hudba:

Blake Neely

Hrají:

Michael Chiklis, Julie Benz, Kay Panabaker, Jimmy Bennett, Autumn Reeser, Romany Malco, Stephen Collins, Ingrid Sanai Buron, Christina Chang, Tate Donovan (více)
(další profese)

Epizody(20)

Na první pohled vypadají Powellovi jako klasická americká rodinka. Ale to do doby než přežijí leteckou nehodu a získají každý nějakou superschopnost. Otec Jim získá fyzickou sílu, máma Stephanie superrychlost, 16ti letá dcera Daphne schopnost telepatie a 14ti letý syn JJ-a, který měl doposud problémy s učením se stal supergéniem. (Hollywood Classic Entertainment (H.C.E.))

(více)

Videa (1)

TV spot

Recenze (56)

Šakalík 

všechny recenze uživatele

Hodnocení po čtyřech dílech: Na tenhle seriál jsem byl hodně zvědavý, protože mě zajímalo spojení Michael Chiklis – Julie Benz, které jsem měl doposud zaškatulkované v charakterně úplně odlišných rolích (Vic Mackey z Shieldu – Rita Morgan z Dextera). Výsledek je takový řekněme rozpačitý. Pilotní díl mi přišel maličko uspěchaný, to objevování nových schopností se klidně dalo rozvést na delší dobu. Samotné superdovednosti jsou docela ohrané (hlavně ta rychlost Julie, ale i ta síla/nezničitelnost Chiklise – tady je zřetelný odkaz na Fantastic Four). Nejzajímavější schopnost má z mého pohledu J.J., ale uvidíme, jak se s ní scénáristi vyrovnají, protože zatím s tím dost mrhají. V dalších dílech se superschopnosti postupně úplně vytratili a zůstal nám jen rodinný seriál, kde se více méně jen žvaní a akce je poskromnu. Obecně by to mohlo být temnější (strašně tomu chybí nějaký pořádný záporák, třeba jako byl Sylar v Heroes). Prostě by to chtělo přitvrdit. A pořádně! Edit po šesti dílech: A DOST! Tímto s No Ordinary Family končím, pač každý další díl je horší a horší, žvásty pitomější a superschopnosti se využívají k rychlému umývání nádobí, potažmo k opravení auta. Z toho jasně plyne, že scénář je strašně povrchní, plytký a kýčovitý. Seriálové zklamání roku 2010. ()

nikushaa 

všechny recenze uživatele

Trošku drámy, trošku komédie, trošku superschopností, trošku rodinných problémov a aj trošku akcie ... asi tak by som zhodnotila NOF, seriál, ktorý nám ponúka "no ordinary" pohľad na ľudí so superschopnosťami a mne sa to páči :) Po všetkých hrdinoch, čo sa snažia zachrániť svet, je pre zmenu dobré sledovať ako sa s tým vyrovnáva obyčajná rodina. Veľmi príjemná oddychovka - 4* Po pozretí celej série hodnotenie nemením, ale ak niekto čaká poriadnu akciu, tak bude sklamaný. A ak nemáte radi seriály, ktoré majú len jednu sériu a končia cliffhangerom, tak vám NOF sledovať neodporúčam :) ()

Reklama

novoten 

všechny recenze uživatele

Někdy to zkrátka i přes ideální předpoklady nevyjde. Příjemné téma, rodinné hodnoty ani skvělý casting mi nemohou zachránit seriál, který se nemůže rozhodnout, jestli bude poučovat o tom, že podvádět a lhát rodičům je MOC špatné, nebo bude rozehrávat příběh o záludných lidech ze společnosti, kterou zajímají zvláštní schopnosti. Navíc místo toho, aby s dlouhodobějšími linkami přišla i nějaká trvalejší tvář, objeví se naopak víc logických chyb a z Julie Benz se stane nejotravnější postava seriálu, což je umění. Těžké selhání tak zachraňuje Autumn Reeser jako geekovské zlatíčko Katie, která sní o Wolverinovi, na všechno má komiksovou metaforu a bez problémů si krade každou scénu pro sebe. Druhým překvapivým triumfem je Josh Stewart jako nečitelný "pozorovatel". Jeho kamenné mimické svaly a chraplavě nesrozumitelná dikce oscilují přesně mezi parodií a úmyslem a časem se pro mě právě on stal hlavním hrdinou seriálu. Nechci rodince křivdit a svádět její kvality jen na pár herců, ale pravdou zůstává, že po první a jediné sérii zůstává její celkový obraz značně rozbředlý. 50% ()

Acrobat 

všechny recenze uživatele

Vedeli, že si potrpím na vyberané jedlo, preto prišiel lístok, že stretnime sa tam, kde som sa mohol dosýta, ale hlavne kvalitne najesť. „Prečo posielajú vždy jezuitov?“ spýtal som sa len zo zvedavosti bez postranných úmyslov. „Sme najlepší tajní a najtajnejší verejní.“ Z tej odpovede človek nebol múdri, no keď bolo treba zadať zákazku, vyhľadať akúkoľvek informáciu, či jednoducho postarať sa o nejakého človeka, boli na tieto práce geniálni. Malo ísť o geniálnu a schopnosťami obdarenú rodinu. Aj tentoraz mi ukazovali fotky nejakého plešatého silného pána, dve malé deti chlapec a dievča a ...a ženu. Jezuitov, ktorí následne vyvalili spŕšku informácii prečo tam mám ísť, čo urobiť, aké nebezpečenstvá hrozia, som nepočúval, pretože som civel na Blondínu s prosebným pohľadom. V mysli mi napadali desivé myšlienky prevtelenia, ale než som dohrýzal posledný kúsok morčaciny „coq au win“ vyletelo: „ Beriem, idem, odchádzam už dnes večer, ďakujem vám, ste zlatí“ a takmer som im dal bozk na čelo. Mojej ochote sa čudovali, no ja som už hodil 50 € na stôl, hoci som bol v dlhoch, a bez rozlúčky som sa ponoril do nočných ulíc Krakowa. V lietadle, ktoré neznášam, som hútal len nad obmedzenými možnosťami ako sa predstaviť. Svoju posmrtnosť nemôžem spojiť s ich schopnosťami a radšej zostanem, apropo ako vždy, v utajení. Ale jedno som vedel isto, k nim sa musím dostať cez tú ženu, vedkyňu, to nádherné omráčenie so silou vytlačiť realitu a ohnúť časopriestor, pretože pozor vážení, prosím, dovolíte, ja prechádzam. K tomu typu ženy som mal len málo spôsobov. Ad 1. Zachránim ju z nafingovaného únosu. Risk bol v tom, že bude rozrušená a len sa poďakuje a žiadne pozvanie na rodinnú večeru nebude. Alebo aj nie a z vďačnosti tu večeru mám istú. Ad 2. Vtrielim do ich domu, šarmantne sa predstavím, že som ten a ten a som im k službám, pričom žmurknem na mamu rodiny. Risk. Ten silný chlapík by použil kuchynskú linku, aby ma vypudil ako škodnú, no keďže sa mi nič nemôže stať, zistili by, že nie sú sami. Ad 3. Ísť na to cez deti, citové vydierania..... Ďalšie možnosti, ktoré sami rojili v hlave boli mrzuté, otravovali ma a boli len variáciou na chudobné 3 body vyššie. Zaspal som. Kapitán ohlásil ešte tri hodiny letu. V sne prišiel ku mne anjel, že ho postrelili pri večnom boji dobra a zla. Kolísal sa zo strany na stranu a prvú pomoc som mu poskytoval len tak, že jeho zranenie prechádzalo na mňa. Keď sa bolesť zväčšovala, strhol som sa na sedadle, že pár ľudí okolo na mňa pozrelo. No mal som nie utrnulý, ale slastný pocit. Mám to! Postrelím sa, s krvou sa doplazím pred dvere domu alebo jej práce a poprosím o pomoc krásnu pani. Až ma bolelo brucho od stresu, či tento nápad vyjde. Vyšiel. Keď sa nado mňa skláňala, aby mi pritlačila obväz na (neexistujúcu, o čom ona nemohla vedieť) ranu, bol som ako Ježiš na Piete. Nepotreboval som vtedy nič, iba jej starostlivé, pokorné ruky, neistú a Goyovskú tvár, ktorá rozosieva rozplývajúci sa stav. S mojej mimiky sa dalo čítať, preto sa až nesmelo usmievala v rozpakoch, s otázkou „kto je pre všetko na nebi tento chlapec ?“. Nasledujúci rok som s nimi zažil kopec zábavy, ale aj hutnej akcie, kde stále som pomáhal odvracať útoky nie príliš vydarených zlých chlapcov. O tom, že som sa do Stephanie zamiloval som nikomu nehovoril, ale bolo to nesmierne ťažké. Rozvrátiť rodinu som nemohol a jezuiti by mi to nikdy neodpustili. Všetky stavy lásky sa teda museli odohrávať len v mystickom režime. Mesiac po príchode do Európy som sa potuloval, pretože jej tvár mi neschádzala s mysle. Robil som bordel, párkrát si posedel vo väzení, organizoval som menšie vzbury... Chcel som zabudnúť, no nešlo to. A tak som to musel len prijať a vyrovnať sa s tým. Hlásenie som podával už umiernený, a znova čistý s jemným puncom elegantnosti. V dánskej Nome pri dvanásťchodovom menu som jezuitom vysvetlil, že je to na jej počesť. Celú genézu som začal rozoberať. Od slabých zloduchov, kopec zaoceánskeho klišé, málo efektných bojov, absencie napätia, dokonca som mal aj výhrady voči výzoru otca rodiny....pričom pri negatívach som sa zastavil, až keď som mal ústa plné prepeličích vajíčok. „No celé, vravím im, je to obohnané takým nádherným puncom civilnosti a každodenných problémov, že si ma podvedome získaval každou našou ďalšou životnou epizódkou. Je to podarená a iniciatívna rodina a vyhlasujem, že ich treba chrániť a podporovať.“ Jezuiti boli bledí a iba cez úzku štrbinku pier precedili: „Ale veď vy ste ich mali zabiť!!! Zlyhal už po niekoľkí raz. Vy ste babrák Merisi!! No nič, v USA máme kopec ľudí...“. Kedysi dávno ma Indiáni naučili pri istých príležitostiach držať kamennú tvár. Teraz sa to zišlo. „Kto vedel o mojej misii?“ „Poverenie dávajú naše tajné inštancie, ale o tomto konkrétnom len my dvaja.“ Ešte v ten večer niekto zočil dve mŕtvoly plávajúce vo vode Oresundského prielivu. Áno. Cítil som sa previnilo. Ale keď som si premietol jej beh a „pristátie“ pri ktorom prebúrala stôl a spadla na mňa, pričom sa ospravedlňovala, nemohol som inak. História to raz pochopí a bude vedieť, že aj týmto vzdialeným spôsobom, som ju chránil. Z chladného Dánska som sa podľa nevej depeše mal rýchlo dostaviť k Giorgiovi Fillipimu. Hm. Takže Bazilika sv. Pavla za hradbami. Konečne do tepla. Zapadajúce slnko nad severskou krajinou utužilo postreh, že budem tu, až sa vráti v ďalších epizódach. (videné JOJ, august 2014) () (méně) (více)

TomikZlesa 

všechny recenze uživatele

No nevim, zatím to jde, ale jestli se bude serial vyvíjet soucasnym trendem tak to asi pujde do kytek. Sice je to ted lepsi nez posledni srackové serie Heroes, ale mrví se to klasickým způsobem. Místo schopností se řeší rodiné záležitosti a hodnoty, kdo komu co slíbil, kdo s kym nemluví, ublížil, jak je špatné ty dovednosti používat atd...no a na konci klasicky zvrat o kterým není v příštím díle ani vidno. Přiznejme si že kdokoliv ! by k takovým dovednostem příšel, začal by je zneužívat, v lepším případě využívat......Přesně tohle je scénář který zahubil 90% seriálů co skončily predcasne.... ()

Galerie (115)

Zajímavosti (2)

  • Michael Chiklis už má so zvláštnymi schopnosťami skúsenosti. Hral totiž "kamenného muža" Thinga vo všetkých dieloch Fantastickej štvorky. (BoncheR)

Reklama

Reklama