Thor: Temný svět

Daleko vetsi narez nez prvni dil. Pribeh sice neni buhvijak objemnej, ale to jsem ani necekal. Tohle je od zacatku do konce skoro non stop akce, spousta epickejch zaberu, spousty souboju, bezchybny triky a skvela hudba. Navic dej na Zemi se minimalizoval na minimum, coz je jedine dobre. Sem tam tu je nejakej fajn forek, vrcholem je asi Kapitan Amerika, ale misty, sice minimalne, ale obcas prece jen jo, to pusobi lehce smesne tam, kde to asi zamer tvurcu nebyl. Co se tyce hercu, tak nikdo vylozene nevycniva, ale vsichni hrajou solidne. Takze za me maximalni spokojenost, s chuti si to jeste nekolikrat pustim. (05.05.2014)

Kladivo a čarodějnice, Shakespeare a Star Wars, Londýn a Loki, Marvel a plevel. Jsou filmy, které si pro sebe ukradne vedlejší postava. Joker v Temném rytíři zastínil Batmana. Darth Vader si ukradl Temnou stranu Síly a celé publikum ve Star Wars. Christoph Waltz převálcoval ostatní Hanebné pancharty. A Benedict Cumberbatch ovládl všechny vesmíry Star Treku. A teď se k nim připojuje Loki, zlobivý bratr norského (polo)boha Thora, v okouzlujícím podání Toma Hiddlestona. Thor má velké kladivo, Loki charisma vyžilého rockera, který čerpá svou psychopatickou a zranitelnou hanebnost od hitchcockovských záporáků i Alana Rickmana. Ale je s ním větší legrace. V pokračování Thora je ústředním komickým a zároveň ironickým elementem: stal se z něho hláškostroj, který obratně shazuje jak marvelovskou mytologii, tak ostatní hrdiny z Avengers. Nechybí ostatně ani odzbrojující cameo, po němž kino bouřilo smíchy. Jenže Lokiho je ve filmu málo a kromě něj funguje bezchybně už jen druhý britský import, londýnské lokace. Jinak totiž zbývá jen na vodě postavená mytologie, blouznivá astrofyzika a pokus o meziplanetární romanci na ose Londýn-Asgard, který ovšem monumentálně ztroskotává na nulové chemii mezi Natalií Portman a australským lamželezem Hemsworthem. Snímek je pozoruhodně nevyrovnaný: zatímco první půlka je pomalá, ospalá jízda skrze stáda zlotřilých elfů a naivních osmdesátkových zápletek, jakmile Loki dostane víc prostoru pošťuchovat se s bratrem, Thor se rozjede a nabere takové komediální obrátky, že se nestačíte divit temnému názvu. Takže pro příště, milí Marveláci, nechte Thora hospodařit někde na kukuřičném poli v Nebrasce a přihrajte nám šťavnatý spin-off s Lokim. Vždyť Bohové musejí být šílení. (09.11.2013)

Na začátku jsem si myslel, že si promítač spletl kotoučky a pouští nám Pána prstenů, ono vůbec první půlka jackpot teda netrefila, rozvláčný, ukecaný a nezábavný. S příchodem Lokiho na scénu naštěstí film nabírá na obrátkách i na humoru, právě především díky němu, jehož postava triumfovala nad vším ostatním, Natálka taková nějaká, Stellan tam pobíhá sémo támo, aby bylo drámo, Chris lítá, háže kukučem i kladivem a jako nejvydařenjší tedy mohu hodnotit Lokiho Kapitána Ameriku, to byla kvalitní smíchovská záležitost. Celkově mně z toho vychází jasnej průměr. (07.11.2013)

Po vizuální stránce ohromující! Dvojka mě bavila mnohem více než její předchůdkyně. Více fórků, více akce, více škrábanců na Chrisově tváři. Nicméně k dokonalosti mi k tomu chybí ještě speciální ingredience v podobě vymakanějšího scénáře. Taková, která by mě nenechala vydechnout a která by způsobila mé nadšení z filmu ještě chvíli po tom, co už dávno skončil. (17.09.2016)

Musím připustit, že druhá procházka přes Homofröst do Assgardu už nevede tolik růžovou zahradou jako ta první a docela by se mi to i bývalo líbilo, kdyby! Kdyby se z té mykologie nesnažil nějaký čurák udělat Hvězdné války, ona totiž ta plasmová děla a intergaylaktické stíhačky nejdou se severským panteonem dvakrát dohromady a buďme rádi, že Mjölnir nebylo třeba vracející se světelné, bateriové kango, ale jen jakýsi nástroj na zatloukání tventyháčků do růžových stěn, protože nikdo z těch zaoceánských sionistů nikdy neviděl, jak má vypadat skutečné hetero bojové kladivo. Kdyby jeden z temných elfů nebyl negr, pardon, chtěl jsem říct Afroniflheiman, kteří se na severu objevili snad až jako důsledek přehnaně benevolentní, azylové politiky vůči Somálsku a Luther se schválně díval jinam a ten Bifröst nehlídal. Kdyby Natálka opět nepředvedla, že umí hystericky přehrávat i v kdejaké pomatené, homixové sračce. Kdyby, kurva, někdo za celou dobu ucedil aspoň kapku krve a desetiletí smradi si museli zakrývat oči. Kdyby na konci nedělali všichni v Londýně bordel jako pištivé třináctky při premiéře Heryho Potrata. Kdyby scénář nepsal nějaký bezmozek, kterému v zející dutině lebeční visí na háčku mícha, a likvidace Malekitha by tím pádem nebyla taková do očí bijící kokotina. A to je dohromady příliš mnoho kdyby. Takže zase dvě a Spánemthorem. (07.12.2013)