Captain America: Návrat prvního Avengera

Prostě Marvel! Captain America je zpět ve skvělé formě. Politický thriller sedí bratrům Russoovým zjevně velmi dobře a po Whedonovi je toto asi nejlepší marvelácká režisérská volba. Návrat Prvního Avengera (jak to Falcon nádherně nazval) je vlastně taková klasická/neklasická marvelovka a to hned v několika směrech. Za prvé má 130 min čistýho času (což bylo u Thora 2 prý nemyslitelné a zřejmě se dost stříhalo), za druhé pořádně boří cokoliv, co bylo v Marvelverse za posledních 6 let představeno a pracně vybudováno, no a zatřetí rozšiřuje univerzum takovým způsobem, jakým to dokázali snad pouze Avengers. Po Mandarinovi-neMandarinovi a obyčejném-tuctovém Malekithovi přichází na scénu Winter Soldier, což je opravdu asi ten největší badass v původním slova smyslu, co nám Marvel představil. Ačkoli byl Malekith v Thorovi 2 celkem borec a líbilo se mi, jak byl zpracovaný, tak potom WS je přesně takový, jakého si ho pamatuje v trailerech, tedy skvěle zpracovaný, nebezpečný a v neposlední řadě skvěle zahraný záporák. Opravdu se mi líbilo, jak citlivě byla využitá fantastická předloha, kdy samozřejmě není všechno 1:1, ale ta hlavní myšlenka a několik dějových zvratů, i když s jinými postavami, tam zkrátka je. Dále mě překvapilo důstojné využití opravdu hodně postav, které se podařilo zachytit i z jiného úhlu, než jsem je doposud znali a z Capa se nyní stala velice zajímavá postava. Nevím, co víc si přát, jde jen o to, kolikrát na to ještě půjdu...A Avengers 2 bude naprostej luxus, Cap 2 perfektně připravil cestičku; potitulková scéna je vůbec nejlepší, jaká kdy mohla být. Viděno v kině 3x...95% (02.04.2014)

Marvel je sekta, navenek přístupná všem a otevřená nekonvenčním duším, pro které se budování jejich vesmíru může stát vrcholnou štací, ale vevnitř je svázána tvrdou doktrínou o neomylnosti Kevina Feigeho a neochotě popustit uzdu alespoň u jediné značky. Cap do toho našlápne docela nekompromisně a dlouho se drží, kontaktní souboje jsou po dlouhé době zase cool, děj není pitomou omalovánkou tradičních klišé a hlavní záporák nastoupí s opravdu nevídanou razancí (skvěle podpořenou Jackmanovým hudebním motivem). Blbý je, že se musí ctít velkolepá destrukční pravidla a v závěru se tak vše sesype do tradičního bordelu 0 1 a thrillerová hra na starosvětskou notu zhořkne během pár okamžiků (navíc přestane být přehledná). Věřím, že Russovci měli hodně volnou tvůrčí ruku na place, ale tahle betonová dramaturgie na léta dopředu musí vést zákonitě do pekel. [Docela by mě zajímalo, jak Shane Black v IM3 prokličkoval, tady se to skoro 100 minut daří víceméně taky.] (17.11.2014)

Hon na Kapitána Ameriku, aneb krtek musí z S.H.I.E.L.D.u ven.. Přesně dávkované hlášky pro odlehčení, dvě živočišné pouliční přestřelky, nejen díky Redfordovi politicko-špionážní nádech všech tří prezidentových kondorů a decentní rýpnutí do amerických praktik eliminace nepřátel státu. Jakmile se však začne zdravit hydrant, promlouvat do firemního rozhlasu a zapalovat nebe nad Potomacem, nemoc marvelovského stereotypu se zase vynoří z thrillerové mlhy. Musím však Kápovi Emérika nechat, že od posledně odhodil ten skautský šátek a kdyby snad k němu asgardský vyvrhel Loki adresoval hlášku: „Právě si přeříz dědečka!“, neměl bych už pocit, že je to obvinění z krvesmilstva.. (11.08.2014)

Steve Rogers nám potemněl a pojal záměr vztyčovat ukazovák za hranice stříbrného plátna k otázce směřování našeho reálného světa. A docela mu to prospělo, i když hlavním tahákem se pro mě po svých prvních sekundách před kamerou stal Robert Redford. Víc jak dvouhodinová stopáž mi tentokrát přišla poněkud dlouhá, ale hajlující Hydry a jejich převratný boj o životní prostor (a to, že se díky němu Agents Of SHIELD stali v poslední třetině první série velmi atraktivní záležitostí) prostě potřebují adekvátní čas - a objektivně vzato si ho zaslouží... i když jak říkám, o čtvrt hodiny míň by to klidně sneslo. Opakované střetávání nejameričtějšího Kapitána s jeho novou srdcervoucí Nemesis je jedna z těch věcí, které jsou ve filmu navíc a jen přidávají další zápletku tam, kde jí není vůbec třeba (nebo máte pocit, že by do třetího Kapitána nebylo co dát?). Nutno ale přiznat, že hlavně díky práci Trenta Opalocha (který si odskočil od svého souputníka Blomkampa na kariérně velmi promyšlený melouch) jsou hlavně superhrdinské soubojové scény opravdu výživné, a vůbec celkově je vidět, že se z Marveláckého filmového univerza už stihl stát neotřesitelný moloch, který si může dovolit hodně investovat, protože ještě víc vydělá. Otázka je, kam až si tvůrci myslí, že můžou v měřítku hmoty a její destrukce zajít, a jestli se dokáží zastavit včas, než se to stane trapným jako třeba v Sins Of A Solar Empire, které rozšířením Resistance přepadly přes hranu akceptovatelnosti (a to je řeč o vesmírné budovatelsko-dobyvačné space-porn strategii s tisícovkami křižníků, orbitálními megakanóny a superstanicemi;)). A pokud jde o nedostatek informací, kterým hlavní hrdina trpí nejméně do poloviny filmu... je to dobrý pokus, ale to by nesměl být Kapitán Amerika 2 už devadesátýosmý kus miliardové skládačky comicsových adaptací jistého velmi vychytralého vydavatelství (prostě odhadnete jak se asi věci mají). V konečném účtování asi takhle... řekl bych, že si tentokrát tvůrci na jedné straně ukousli trochu moc velký krajíc a na druhé straně se všechno čím dál víc podřizuje rozvíjení kšeftu jménem Marvel Comics Film Universe. Faktem je, že je to rozhodně komplexnější a zajímavější než první díl, ale tou osmdesátkou, kterou dám, si jistý nejsem. (15.11.2014)

Když se ve filmech s Jamesem Bondem vynoří padouchův podmořský palác, vesmírná stanice či chapadla tajné organizace, tetelím se blahem nad žánrovou stylizovaností. Když si ve špionážním filmu s výbornou akcí ze všeho nejvíc přeju, aby si hrdinové víc popovídali u kafe, asi nade mnou někde sklapla past žánrových očekávání. (13.04.2019)