Pozůstalí

Když začínali Ztraceni, tak se taky každý ptal, jak mohli přežít tu havárii, a šest let se čekalo na vysvětlení, ovšem Ztraceni jsou výjimeční. Tohle zatím takové kvality vůbec nedosahuje. Určitě je vhodné se podívat na Making The Leftovers, kde vám scenárista Damon Lindelof vysvětlí, že není potřeba vědět nejdůležitější odpověď, a pouze postavy jsou důležité -- opakuje se tedy kostra ze Ztracených. Jenom místo havárie, je tu zmizení 2% obyvatel planety. Což ale, pokud nebude přibývat otázek (jako ve Ztracených), bude znamenat, že Pozůstalí jsou nudným seriálem. ❌ EDIT: Druhá série je kvalitnější. (01.07.2014)

Tohle mě dostalo jako dlouho žádný seriál ne. Velice umně napsaný scénář, vrstevnatý, inteligentně vypointovaný. Skvěle napsané charaktery postav, se kterými budete prožívat jejich každodenní život, jako kdybyste byli na obrazovce s nimi. Konec velice uspokojující až s slzám člověka dohánějící. Tohle je přesně ten důvod proč miluju filmovou/seriálovou tvorbu - člověk dokáže natolik intenzivně prožít pocity někoho jiného/druhých a přesto sedí pohodlně v gauči a žije si život svůj. Chvilkami až dechberoucí seriálová perla, která v žánru (mysteriozní) drama nesnese většího srovnání.. 93%. PS: Jdu si aktualizovat profil a umístit seriál do první lajny. (23.09.2017)

Jeden z nejlepších seriálů posledních let. Studie deprese a smutku. Finále poslední řady je jedna z emocionálně nejsilnějších věcí, co jsem v televizi za poslední dobu viděla. Justin Theroux a Carrie Noon si zaslouží Emmy jako málokdo. Jsou bechybní a emocionalně zničující stejně jako každý aspekt této seriálové události. 1. řada - 100%. 2. řada - 100%. (10.09.2014)

Nevím, jak to ten Lindelof dělá. V tom seriálu se vůbec nic neděje, nic a nikdo se nikam neposunuje, ale přesto je každá epizoda emocionálně naprosto strhující. Část populace zkrátka zmizí a zbytek je v troskách. A o ty trosky zde jde především. Díky tomuhle dílku jsem navíc objevil hudebního génia Maxe Richtera a jsem osobně přesvědčen, že je to bůh. Schválně okoštujte jeho předělávku Vivaldiho Čtvera ročních dob nebo třeba tuhle dokonalou ždímačku emocí. Pokud nám to nezařízli, sejdem se u Pozůstalých opět za rok. /// 2. sezóna /// Kochám se kochám, ale stále mi to nedovolí jít až na těch pět. Možná proto, že jsem od závěru druhé série čekal mnohem tvrdší ránu na solar, než jaká nám byla naservírována a možná taky proto, že Justin Theroux je furt tak trochu herecké poleno. Ale pár věcí mi v hlavě už zůstane. Lynchovská epizoda v hotelovém očistci, Matt Jamison a jeho neskonalá víra v lepší zítřek nebo nádherná klavírní předělávka Where is My Mind jsou perly, které tenhle seriál povyšují na událost roku. Pokud hledáte všeobjímající příběh o síle lidské víry, tak už nehledejte. Tohle je on. /// 3. sezóna /// The Magnificent Mindfuck Deluxe. A taky zdaleka nejsilnější audiovizuální počin rozebírající víru člověka ze všech možných (i nemožných) úhlů pohledu. Bravo! (25.11.2014)

1. SEZÓNA: Bacha na očekávání, a lepšího varování se vám v souvislosti se seriálem asi nedostane. Protože jakápak Lindelofova hra s divákem, jaképak mysteriózno, a jaké nezodpovězené záhady? O nic z výše vypsaného tu totiž vážně nejde. The Leftovers jsou psychologickým dramatem nového tisíciletí a uvěřitelným sci-fi v neuvěřitelných kulisách, které by nešlapalo bez parádních herců, jimž byl x hodin do podrobna vysvětlován scénář téhle lehce depresivní jízdy. Nehořekujme ještě za všechny, kteří zatím základní smysl seriálu nepobrali, a těšme se v opojném osvícení na druhou řadu. HBO má koule. 2. SEZÓNA: Takhle okázale sem teda asi ještě nikdy s ničím blbě nemachroval, ale vem to čert. Jsem na sebe totiž zatraceně hrdej. Na to, že se mohu ohlédnout zpátky a říct si: chápu to! Pochopil jsem ve vší skromnosti, o co tvůrcům šlo, docvakla mi brutálně sarkastická pointa 2. řady, modlím se v další pokračování. Jenže pozor. Nehádám se, že jsou Pozůstalí vesměs tak komplikovaným (a po myšlenkové stránce neobsáhnutelným) příběhem, až si v nich vlastně každý najde to specifické vysvětlení, jaké vyhovuje jemu: jasně, určitě. Za mě holt ale Lindelof všechno sakra dobře uzavřel; u mě osobně mu tahle hazardní sázka na to, že budu v pobavení jen pořád kroutit hlavou a na konci v úžasu prozřu, vyšla. Od finiše jsem čekal akci, napětí a hlavně osudovou tragédii biblických rozměrů. A je super si uvědomit, že přesně tohle také Daviesovi oba scénáristé (Perotta) naservírovali. Možná v trochu jiné dramaturgické formě než ve kterou jsem doufal, ale nevadí. (01.07.2014)