Zákon a pořádek: Útvar pro zvláštní oběti

Dobrý seriál s mírně kolísající úrovní jednotlivých dílů. Ještě dnes se občas podívám, ovšem jednu výhradu mám od počátku: ten tlak na emotivní pilu je tady až příliš vysoký. Speciálně v případě Marisky Hargitay to platí takřka beze zbytku. Nedokážu si představit, že by tak intenzivně na každém případu osobně zainteresovaná vyšetřovatelka dokázala něco opravdu vyšetřit, navíc mám pocit, že by se po prvních třech případech musela neodvratně zbláznit. (13.04.2010)

Prvních deset sérií jsem viděla už před delší dobou, nicméně nikdy jsem vlastně neměla v oblibě detektiva Stablera (u hlavní postavy je to trochu problém), takže ani nemám moc potřebu se k nim vracet. Od dalších sérií už jsem byla spokojenější. Jistě, postupem času se zápletky opakují, ale ono té inovace v ději moc přinést nelze, pokud se má stále jednat o případy "běžných" zločinů, které mají být stále víceméně uvěřitelné. Nicméně se jedná o kvalitně natočený seriál, s uvěřitelnými postavami, sympatickými detektivy (Fin a Munch mě fakt baví, v pozdějších sériích táhne duo Rollins/Carisi) a občas velmi dobrými státními návladními (z tohoto pohledu nejlépe hodnotím série 14-19, ADA Barba byl jednoznačně nejlepším návladním, nejen díky provedení Raúla Esparzy, a později od 21. série). Musím uznat, že v posledních sériích mi přijde, že seriál chytil druhý dech. Sice se spektrum případů trochu posunulo, daleko více se zabředává do politiky, ale baví mě, že seriál odráží současné dění. A pravdou je, že některé náměty jsou docela odvážné. (27.12.2020)

Sídliště, parkoviště u Billy. 6:00. Embéčko nacouvalo před svědky do modrého Hjundé. V klidu odjíždí. Koukám na to z okna. Rozhodl jsem se napsat komentář o lidské lhostejnosti. Byt, sídliště. 7:00. Usnul jsem na stole s kusem bagety v ústech. Sousto se úplně rozmočilo a nebylo již k pozření. Dolní město, Hlavní ulice. 8:00. Spěchám do práce a zahlédnu inkriminované Embéčko. Zapamatuju si značku. Vzpomenu na Zákon a pořádek: Útvar pro zvláštní oběti. Vcházím do budovy soudu. Budova soudu, U křižovatky. 10:00. Svačil jsem kafe a cigára. Na chodbě jsem uviděl stát řidiče Embéčka. O hodinu později řeším dilema, zda ho udám nebo vezmu zákon a pořádek do vlastních rukou. Znovu si vzpomněl na Zákon a pořádek: Útvar pro zvláštní oběti. U Hnátků. 13:00. Sleduji řidiče. Teď sedím v restauraci asi dvě hodiny a čekám, kam se vydá dál. U Hnátků. 22:00. „Jáá si myšlím, žeee… žeee… tendle pží... pží… pží… případ! Že tendle případ můžeme uza… tento, no… uzavžít,“ povídám řidiči Embéčka, nyní mému kamarádovi. Byt, sídliště. 00:00. Koukám na Zákon a pořádek: Útvar pro zvláštní oběti a říkám si, jak skvěle je to natočené, že je to jak ze života. Došlo mi, že i já jsem taková zvláštní oběť. Druhý den nato musí mé modré Hjundé odtáhnout. (07.02.2013)

Nejlepší seirál určitě ne, ale je dost kvalitní. Objevuje se v něm ta stará a klasická vyšetřovací technika a zavádí nás to zpět do normálu v dnešním světě CSI. STaví to hlavně na zajímavých a mnohdy hrůzu nahanějících případech a jejich pozdějších vyšetření a odsouzení. JO, má to co dát, ale nejlepší určitě ne. (10.01.2008)

Dej plynie z bodu A do bodu B po vopred očakávanej trase s malou odbočkou do bodu C. Predvídateľnosť je slabou stránkou, čím to značne zaostáva za nepredvídateľným hypnotizérom alebo aj staršími kúskami od Agathy Christie. Pozerateľné, ale neoplatí sa. (15.01.2013)