Zákon a pořádek: Útvar pro zvláštní oběti

Důkaz, tak trochu samozřejmý, že i Američané dovedou natočit seriál, kde by se to nehemžilo "týpky" hýřícími výroky "to si piš" "kam jdeš kámo" apod., to všechno donekonečna stále stejněji a bezbarvěji. ÚTVAR svou šablonu vypilovává k dokonalosti, která rozmnožuje rozmanitost detektivního žánru tak, jak je u nás poměrně lehce dostupná: školu českou, německou, francouzskou, italskou, anglickoskotskou doplňuje americká a kanadská, případně australská. Netopíme se tu v gejzírech kečupové krve, nehyneme nudou v stále stupidnějších scénách nekonečných honiček a setřelovaček či přestřelek. Záznam policejního vyšetřování se v mnoha ohledech přes nutná zjednodušení blíží skutečnosti a kupodivu v jeho telegrafickém rytmu zbývá místo i pro lidské charakteristiky nejen členů týmu, ale i pro průhledy do světa amerického nálezového práva a často i duševních dramat obětí a jejich blízkých. Není to evropský rytmus; o tom není pochyb; Spojené státy však také o sobě nikdy netvrdily, že jsou součástí Evropy. Seriál tak nabízí svědectví a pohledy, které jsou namnoze za hranicemi žánrů a nabízených obsahů. Už teď se pohybuje na hranici příležitostnosti a nadčasovosti. Bude zajímavé sledovat z tohoto hlediska další vývoj jeho návštěvnosti a na ní založené křivky popularity. (29.06.2008)

Nejlepší seirál určitě ne, ale je dost kvalitní. Objevuje se v něm ta stará a klasická vyšetřovací technika a zavádí nás to zpět do normálu v dnešním světě CSI. STaví to hlavně na zajímavých a mnohdy hrůzu nahanějících případech a jejich pozdějších vyšetření a odsouzení. JO, má to co dát, ale nejlepší určitě ne. (10.01.2008)

Nebudu teď hodnotit kvality zpracování (režii, herce a podobně), ale obsah. Viděl jsem několik dílů seriálu a bylo to prašť jako uhoď. Scénář: nějaké ubrečené/patetické zneužívané dítko (oběť) se dostane do rukou kriminalistům, kteří o ničem nepochybují a s absolutní jistotou vědí, co je v dané situaci nejlepší (jsou to přece tý..profesijonálové/nacisti, ne?) a tito následně dopadnou bezcitného a zlovolného prznitele (ZLO). Happyned. Nic proti tomu, takových blbostí na nás Nova chrlí denně mraky, ale tento seriál má ještě několik "skrytých kvalit": staví se k perzekuování nevinných občanů jako k běžné věci (i kdyby to mělo zachránit jen jeden život!), bez jakýchkoli skrupulí v něm padají fráze jako "cenzura internetu je nutná", "nabouráme se do jeho počítače a stáhneme si data" a podobné absurdní pokusy o porušování osobní svobody. Zcela jasně si pamatuju na díl, ve kterém pan ústřední slizký představitel zákona během mrknutí oka rozhodl, že vniknou do pachatelova notebooku po internetu a získají potřebné informace (samozřejmě technicky úplně nesmyslně, ale o to teď nejde). Nad všemi těmito událostmi se nikdo sebeméně nepozastavuje, bere se to jako hotová věc a když se i ozve chabá námitka pochybovačova, je smetena ze stolu standartním "v zájmu bezpečnosti těchto dětí! (zdvižený prst). Závěr? Prostě mi to příliš připadá jako (jedna z..) hlásná trouba establishmentu, kterou se lidské/ovčí mozky postupně upravují na přijmutí věcí, které jsou nepřijatelné a které je teprve čekají. (09.09.2009)

Na tenhle seriál se dá dívat celé věky a nikdy se neomrzí. Nikdy jsem nebyla seriálový fanoušek, zoufale jsem se nudila už po několika dílech. Až do chvíle, než jsem asi před patnácti lety objevila Útvar pro zvláštní oběti a hlavně Marisku Hargitay. Role Liv Bensonové mě absolutně vzala za srdce tím, jak je v ní vyvážená láska, ochranitelství, pokroucená minulost i smysl pro spravedlnost, to vše zabalené do drsné slupky. Počet dílů, který by u každého jiného seriálu byl nervydrásající asi stejně jako Ordinace v růžové zahradě, je u Útvaru pro zvláštní oběti vyrovnaný tím, jak je každý díl originální a jak v každé sérii jsou dva nebo tři "ještě originálnější" díly, které se člověku vryjí pod kůži (namátkou 911, V utajení, Zebra, díl s Lesákem a samozřejmě únosy Bensonové Williamem Louisem) a vyrovnaností policejní a soudní složky, která kriminálce dodává oproti jiným šmrnc. Zapomenout nesmím ani na vztahovou rovinu, která je decentní a nepřehnaná, ale zároveň geniálně propojuje celé universum a veškeré díly. Oceňuju taky to, že detektivní metody nejsou přitažené za vlasy - žádné hologramy, kouzelné roztoky, které seberou DNA třeba i ze vzduchu, a zvětšení a zaostření fotky z kamerového systému s původní velikostí 2x3 pixely na 8K, odkud se pachateli dají spočítat i chlupy na bradě. Tyhle polosci-fi kriminálky vážně nesnáším a jen podporují důvody, proč mám tolik ráda Zákon a pořádek. Jsem zvědavá, jestli mě za dalších patnáct let přestane bavit, ale obávám se, že spíš asi ne. (15.05.2021)

Pro mě kvalitně o něco slabší než Zločinné úmysly, asi na 70%. Opět jeden z těch lepších krimiseriálů ze Států, kterých je u nás plno. Případy jsou nejen originální, ale také velmi pravdě odpovídající. Znovu musím vyzdvihnout hudbu i velmi kvalitní herecké výkony v čele s Christopherem Melonim. SVU nesleduji dlouho, pár dílů mě dokonce i nudilo, ale celkově jde o vynikající kriminálku, jejíž kvalita se za jedenáct let příliš nezměnila. Mám rád tvorbu Dicka Wolfa a asi zkusím i původní seriál, LA i Porotu. Celkem 70%. (02.08.2012)