Vražda

Jako žánrová detektivka tří příběhů je to nesporně špičkové dílo, ke kterému není co dodat. V porovnání s jinými skandinávskými knihami či filmy ale ne zcela doléhá soukromí hlavní hrdinky, podrobnost líčení průběhu vyšetřování působí někdy až přespříliš účelově a úroveň zachycení politické sféry zaostává např. za VLÁDOU. To se ovšem bavíme o přesazích žánru s výhradou, že i tato relativně slabší místa mají v měřítku komerčně zaměřené tvorby stále nadprůměrnou úroveň.  Sofie Gråbølová připomíná svým hereckým pojetím Petru Špalkovou svým ztělesněním racionální, věcné, ale nikoliv ledově chladné kriminalistky. Kriminalistka Ludinová je v jejím ztvárnění také jen člověk; na moje gusto však žije svou profesí až přespříliš. Je překvapivé, kolik mají Skandinávci kvalitních herců často mezinárodní úrovně. (19.06.2024)

Ačkoli mě to nijak neuchvátilo, tak mě to ani nepustilo a koukala jsem po 20 dní v kuse. To je asi ta severská magie, kterou fakt můžu. Politická linka mě zajímala mnohem víc než kriminální a objevila jsem Larse Mikkelsena. Je fascinující. Vraha jsem uhodla, ale přišlo mi to příliš banální, tak jsem ho zase zavrhla. Taky mi to přišlo jako hodně neuvěřitelný, fakt jsem to neskousla. Tohle by psychicky zvládl jenom opravdu hodně hodně nadprůměrný či naopak hodně zrůdný člověk:))) Zatímco Larsenova jsem byla ihned, tak k Majerovi jsem si nacházela cestu postupně (bavilo mě pozorovat se, jak postupně měknu:))) a tak mě ten konec...no víteco. Jinak to bylo moc dlouhý, Sofie byla hodně fajn a hodně jsem ji chápala... všelijaký lapsy a nelogičnosti už neberu tak drasticky - z jiných severských filmů už vím, že Dánové jsou prostě o dost jiní než my a taky se jinak chovaj, jinak reagujou a jinak komunikujou. Možná to bylo všechno dáno tím a není to jen nějakou neobratností scénáře. Druhou řadu už nejspíš sledovat nebudu, není tam ani Hartman ani Majer a myslím, že 20 hodin vyšetřování vražd mi na dlouho bude stačit:)) (01.12.2013)

Úvod seriálu ma hneď veľmi zaujal, pretože konečne priniesol niečo nové a zaujímavé. Sledovanie prípadu vraždy nielen z pohľadu kriminalistov, ale aj rodiny a politický kontext v jednom sa až tak často nevída. Postupne však nadšenie opadlo, pretože dvadsať častí bolo skutočne premrštených na vyriešenie jedného prípadu. Vôbec sa Američanom nečudujem, že seriál veľmi rýchlo okopírovali. Nevidela som ich verziu a ani sa na ňu v blízkej budúcnosti nechystám, pretože napriek tomu, že verím, že ich spracovanie je kvalitné a odstránili so seriálu, to čo tu považujem za malé chybičky "krásy" viem, že to čo do svojej tvorby dokážu vložiť severania svojím duchom je neopakovateľné a preto zostanem zaryto verná originálu. (17.12.2014)

Sarah Lund a její nevyčerpatelná zásoba hnusných huňatých severských svetrů jako spojovací články dvacetidílné série o dvacetidenním vyšetřování vraždy kodaňské středoškolačky. Případ, kde nic není jak se zdá; a ne sovy v tom tentokrát žádnou roli nehrají, byť právě Twin Peaks bývá ve spojitosti s tímto seriálem často (neopodstatněně) zmiňováno. První řada (ano, je i samostatně stojící druhá desetidílná) sází na „jinakost“ a skoro až zastydlost v postupech, které se na seriálovém poli nosily před desítkami let. Tohle je spíše než standardní kriminálka politické a lidské drama hodně pracující s pocity (postav i diváka). Jedna z mnoha zvláštností pramení z toho, že děj je takřka výhradně sledován z pohledů čtveřice postav. Komisařky Sarah Lund (vyšetřování a obětování osobního života; nečekejte drsňačku s bouchačkou, tohle je taková „Wallanderová“), hvězdného politika na vzestupu Troelse Hartmanna (politické čachry a intriky před nadcházející volbou primátora; zpočátku nápadně podobné Palmerově linii z první řady 24 a později State of Play) a rodičů zavražděné manželů Birk Larsenových (dopad na rodinu, vyrovnávání se s tragédií, reakce okolí, touha po pomstě). Což má za následek, že devět z deseti pro děj zásadních událostí se odehraje mimo obraz. Nejmarkantnější to je v krimi lince, kde samotné vyšetřování nemá skoro žádný prostor; Sářin parťák vše oddře, nalezne, vyslechne, dopadne, ale my z toho nic nemáme, jelikož se to vše dozvídáme až z jeho telefonátů Sarah. Ona vůbec ta kriminální část bude paradoxně pro mnohé největším úskalím série. S vědomím, že to má dvacet epizod souvislého děje je od prvního momentu jasné, že podzápletky na dva či tři díly ve stylu „další podezřelý co to už určitě nade vší pochybnost udělal“ nikam nevedou. Tvůrci příliš otálejí s vyjevením toho, co je divákovi stejně dávno jasné; je-li od počátku polovina stopáže každého dílu o politice, radnici a volbách, tak těžko někoho překvapí, že se tam vyšetřování nakonec neodvratně stočí. Stejně tak není problém záhy odhalit kdo je vrah či zůstávající pachuť, že i po finálním odhalení přetrvá dost aspektů, kde logika při zpětném pohledu úpí... Přes veškeré tyto výtky se to však nerozpakuji označit za jedno z nejzajímavějších novodobých seriálových kriminálních dramat ze staré školy. (07.02.2012)

Spíše podprůměrný seriál. Neviděl jsem ho tedy ani zdaleka celý, ani ho neuvidím. Jednoduše jsem se u něj nudil. Nechápu práci kameramana a osvětlovačů, záběry a nasvícení jsou místy tak podivné, že divák ani pořádně nevidí, co se na scéně vlastně děje. Zápletky v rodině, policejním prostředí i v politice jsou zde klišovité, v jiných dílech je člověk uvidí také, a lépe zpracované. Rozhodně to nestojí za čas, který člověk sledováním stráví a přidanou hodnotu může mít snad jen pro ty, kteří se v podobných věcech vyžívají, nebo se chtějí procvičit v norštině. (30.04.2011)