V zajetí démonů 2

Wan jede po tisící stejnou notu, ale struny umí napnout pořád famózně, i když k tomu používá stále stejný skřipec a vlastně je vám trochu stydno, že mu to pořád žerete („My home!“). Což platí o první polovině. Ta druhá je trochu zmatený scénáristický bordel, kde nadvládu nadpozemského dětského castingu ukončí hrátky s triky a vypravěčská nerozvážnost. První díl je dramaturgicky sevřenější, byť vypraví vlastně o tom samém. (09.06.2016)

Tak co tu máme? Dvě solidní lekačky, ale jinak je to kompilace těch nejprovařenějších hororových propriet a postupů, které jsme mohli vidět v desítkách jiných žánrově spřízněných filmů. Navíc horory ze 70.let, na které Wan odkazuje, to uměly lépe. K tomu se tady operuje se scénářem, který je prostě…..hloupý, až to práská dveřmi hlasitěji, než to uměl ten duch. V první půli to Wan ještě kočíruje s přehledem, druhá půle už je jen festival hlouposti a trapnosti. Při některých scénách, třeba toho výslechu ducha ergo dívky s plnou pusou vody, jsem se za tvůrce až styděl. Ale Wana přesto nezatracuju, pořád umí z „prdu udělat kuličku“, třeba v povedeném prequelu, který byl v mnoha ohledech prostě lepší. (31.10.2016)

|95%| Shlédnuto v kině. Konečně! James Wan je zpátky. A tím myslím, zpátky s jeho nejlepší parketou, a sice: Duchařské horory s mými oblíbenými lekačky. Takže tyhle obdobné duchařiny, co by současné horory, které ne každého nadchnou, mě opravdu žerou. Především od Wana. První dva Insidiousy a první V zajetí démonů – to jsou pecky. Třetí Insidious, coby prequel k předchozími dvěma díly se totálně nepovedl (hmm, to je jasné, Wan za kamerou nestál). V současné době mě zaujme dost novodobých hororů, ikdyž za poslední dva roky se jejich kvalita tak nějak snižuje. No a zde máme po třech letet návrat skvělého Wana k tomuto žánru. Rozhodně jsem očekával hodně, ale přesto jsem měl obavy ze dvou věcí. 1) Přeci jenom jsou tahle témata už poměrně dost ohraná, tak aby snímek nepostrádal určité aspekty. Aby se Wan stále udržel ve svém tempu. No, naštěstí to bylo naopak – vše skvěle šlapalo. 2) Poměrně dlouhá stopáž 134 minut. Dlouhé filmy mi nevadí, když tam není nuda (nezáživné dialogy atd …) Tahle obava také krásně odpadla. Film nenudil ani na minutu. Abych dále pokračoval. Co se týče lekaček, tak těch bylo opravdu požehnaně. Rozložené po celou dobu snímku. Atmosféra byla místy opravdu tíživá. Nápady tu také byly. R-ko bylo přiměřeně využito. Krev tu skoro vůbec není, jen v úvodu. Spíš to bylo asi trochu děsivé, malá holka občas tvrdě přelítla přes místnost proti zdi, takže asi tak. Kamera byla výborná, s tou si opravdu Wan rozumí. Bishara zvládl hudbu opět skvěle – hodila se do každé scény. Příběh tu je poměrně jednoduchý, zaujme od slušného úvodu až po konečné rozuzlení, které mě tak nepřekvapilo, mohlo to být k závěru šokantnější a nápaditější, ale to je detail. Finále nebylo ale špatné, o napínavost tu nebyla nouze. Herci uhráli své postavy výborně. Nejvíc mě samozřejmě bavila dvojice Vera Farmiga a Patrick Wilson. Postava malé dcerky, co zažívala peklo, se také vyvedla – sehrála to uvěřitelně. Takže asi není co dodávat. Nějaké věcičky bych vylepšil, ale to jsou opravdu už jen pouhopouhá minima. Wan nezklamal, doufám, že ještě někdy podobný horor natočí. Loňský trhák Rychle a zběsile 7 se mu pochopitelně povedl, na jeho budoucí počin Aquaman se také těším, ale přesto tohoto rejžu budu vždy znát pod přezdívky typu: Mistr novodobých duchařských hororů. ;-) (13.06.2016)

James Wan pokračováním "Based on real cases of Ed & Lorraine Warren" dokazuje, že si stále drží svou pozici hororového mastera současnosti. Conjuring 2 přináší osvědčenou hereckou dvojici z prvního dílu. Vera Farmiga a Patrick Wilson do postav Eda a Lorraine Warrenových sedí skvěle. Precizně budovaná atmosféra začíná s přibývajícími paranormálními jevy houstnout a děsivé události postupně gradují na síle. Úvodní díl měl Bathshebu. Tady je totálně "creepy" The Nun. A příběh "Old Ghost Billa" není tak jednoznačný, jak by se mohlo zdát. Následuje nečekaná pointa, která má jistou podobnost s Nezvratným osudem, stejně jako luxusní a děsivá scéna souboje Lorraine s (ti, co viděli, Vy-víte-s-kým:) v závěru filmu. Hudební stránku má na svědomí dvorní Wanův skladatel Joseph Bishara a opět prokazuje svůj talent. Hudba zde možná není tak výrazná a originální jako v Insidious, spíše zaujme nenápadnými, jakoby minimalistickými tóny. "The Nun Theme" scary as f*ck:) A taky jste někdo měli dojem, když jste uviděli Sterling Jerins coby dcerku Warrenových, Judy, že je neskutečně podobná mladinké Jennifer Connelly?:) (05.03.2017)

Sto třiceti minutové rutinní žánrové přešlapování na místě, navíc na místě již důkladně udusaném tisícem a jedním filmem o tomtéž (a to doslova; Enfield není zpracován poprvé) i v témže stylu a lépe (a také hůře, to zase ne že ne). Wan má sice řemeslo v paži, ale přesto se nevyvaruje přílišného avizování lekaček (což je jeho již letitý a opakující se problém) čili namísto malé dušičky máte zdvižené obočí "jak si sakra myslí, že mu na to ještě někdo skočí". Navíc olbřímí stopáž uměle vycpává dalším svým zlozvykem; a to sice nevhodnou přeplácaností "jedno přes druhé", kdy chybělo snad již jen, aby na scénu krom démona, strašáka z dětské říkanky, posedlého děcka a poltergeista dorazili i klaun, Ash s motorovkou či Lovci duchů. Na druhou stranu to krom výtečné řemeslné stránky má solidní tempo a několik skvostných pasáží, které to přeci jen drží nad vodou čili ve výsledku Wanův standard, jenom tentokrát o poznání delší a upřímně, kdy naposledy bylo v kinech pokračování horroru, které přes veškerá svá ale je kvalitním filmem? (09.06.2016)