Spartakus

33/33 (3x) Starz! se inspirovalo úspěchy HBO, FX a Showtime a natočilo nového Spartaka jako seriál plný akce, krve a nevázaného sexu. To celé v počátku zabalilo do úhledného digitálního balíčku a příběhů z gladiátorské školy, kde má každý své sny a cíle. To by samo o sobě možná bylo dostatečně zajímavé, pro mě ovšem již méně, ale musím se pozastavit nad vynikajícími herci v klíčových rolích. Protože ti jsou tím hlavním pikantním lákadlem. Dokonalý pár Batiata a Lucretie hrají John Hannah a Lucy Lawless, kteří společnými silami posilují to nejlepší ze svých kariér. John už dávno není jen tím poskokem z Mumií a Lucy Xenou. Ačkoli Xena byla postavou s tolika tvářemi, o které se jen každé herečce může zdát. Je skoro neuvěřitelné, jak přirozeně vyznívají veškeré scény, jejichž nedílnou součástí jsou zápasy na smrt a nikdy nekončící soulože mnoha způsobů... Nahota není pobuřující, akce je nezbytností. Lucy poodhaluje vše, aby dávala tušit ještě víc, jak jen je tohle možné? A samozřejmě velice na místě jsou intriky v podání Ilithye Vivy Biancy. Andy Whitfield v titulní roli z počátku vypadal, že bude tím nejslabším článkem, ale vyvíjí se spolu se svou postavou a postupně se také stává elitním oblíbencem celé show. Což by samozřejmě bylo na pováženou, kdyby se k tomu nedopracoval ani v polovině, i když samozřejmě jisté vývojové stupně jeho charakteru jsou méně uvěřitelné. Z režisérů stojí na absolutním vrcholu Michael Hurst, jehož interpretace přinašeče deště byla dech beroucí a souboj s obrem nejmýtičtější. Samozřejmě svůj vysoký standard potvrdil Joe LoDuca na postu hudebním. Díky dokonalému prequelu Gods of Arena jsem přečkala velice uspokojeně čekaní na novou sérii Spartacus: Vengeance a vyrovnala jsem se s úvodními díly Blood and Sand, které zdaleka ještě nedosahovaly rozkoše a ukojení z druhé poloviny série. Spartacus je cestou televizního dramatu nové doby. Příběh revoluce třetí neúspěšné vzpoury otroků v antickém Římě nepromlouvá k dnešku tolik jako vzdor nobility, intriky, ambice a chtíč. (07.09.2010)

Úvodní epizoda ve mně budila mírné rozpaky (vizuální stránka, krev, nahota, explicitní sex), k aklimatizaci však došlo až nečekaně rychle a po zbytek seriálu jsem se královsky bavila. 1. série (Krev a písek): 90%. Poutavý příběh o pomstě plný intrik, sexu, brutality a hektolitrů digitální krve, který vyústí v grandiózní finále skrývající se pod názvem "Kill Them All". Děj odehrávající se celý de facto na jednom místě vůbec nenudí, třístovkový vizuál funguje snad ještě lépe než ve "Třístovce", a když pominu lehce rozporuplný první díl a (na mě) možná až příliš heterosexuální erotiky (XD), tak tu mám dalšího adepta do své seriálové "Top 10".;-) Oblíbené postavy: Ilithyia, Lucretia, Crixus, Spartacus, Ashur, Varro, Batiatus. 2. série (Pomsta): 80%. S nadšením pokračuji ve sledování, neboť ani v následující sérii nedochází k žádnému výraznějšímu poklesu kvality. Ubývá sexu, přibývá intrik, souboje se ještě více zpomalují (až jsou pomalé až příliš), u některých stěžejních postav (Crixus, Naevia) dochází k překopání původních charakterů a Andyho Whitfielda (R.I.P., Spartacus...) nahrazuje Liam McIntyre, který sice nedosahuje Andyho charismatu, ale těžkou pozici "náhradníka" zvládá asi nejlépe, jak může. A ještě jedné věci jsem si všimla; zatímco v první sérii jsem zbožňovala především dokonale napsané "zmetky", ve druhé se pomalu, ale jistě, přesouvám na stranu "hrdinů", kde už nejspíš zůstanu až do hořkého konce. Oblíbené postavy: Agron, Nasir, Glaber, Spartacus, Mira. 3. série (Válka zatracených): 90%. Od první řady (odehrávající se de facto na jednom místě) ušel seriál opravdu úctyhodný kus cesty. "Válka zatracených" je nejen epickým a vizuálně vypiplaným zakončením Spartacovy výpravy za pomstou, na jejímž počátku byla jen krev a písek, je zároveň až překvapivě věrnou historickou rekonstrukcí dochovaných análů. Posledním z dlouhé řady superlativů budiž závěr - dramatický a přesto decentní. Oblíbené postavy: Caesar, Nagron (Agron & Nasir), Crassus, Tiberius. Nejlepší epizoda seriálu: No samozřejmě Kill Them All (1x13). Co říci závěrem? Snad jen to, že se jednalo o úžasný seriál, který mi bude neskutečně chybět. Ale což, odcházet se má v nejlepším a "Spartacus" to - jako jeden z mála - skutečně dokázal. Za spin-off s fantastickým Caesarem bych se ale (tak jako většina fanoušků) určitě nezlobila.;-) P.S.: Ti, kteří by snad ještě neviděli stejně zdařilý šestidílný prequel "Bohové arény", nechť tak co nejdříve učiní.;-) (10.05.2012)

Úžasná podívaná pro ženy a gaye! Svalnatá mužská těla lesklá potem, jednoduchý, předvídatelný děj, podivná vizuální stylizace, co má s realitou jen minimum styčných bodů. A hlavně ta krev... pokud se hlavní hrdina řízne při holení, buďte si jistí, že obrazovka bude ohozena monstrózním chlístancem červené barvy! Připravte si k TV obrazovkám kýbl, ne - radši lavor, pořád málo - vanu... sledujte TV obrazovku ve vypuštěném bazénu, tolik té krve bude! Méně je někdy více, páni ŘEŽizéři, zázrak ten váš výtvor není, ale jako mozkový relax dobrý a nelézt mi ústřední postava tak trochu na nervy, šla bych i na čtyři hvězdičky. 69% (23.12.2010)

Ikdyž to zpočátku vypadá jako béčková kopie 300, v druhé polovině seriálu je opak pravdou. Intriky, které se postupně objevují, jsou rafinované a velmi dobře promyšlené. Z druholigového seriálu se stává skvost, který se nezadá s takovými díly jako Řím nebo Já, Claudius. Na své si přijde milovník hrdých braků, protože Spartakus: Krev a písek se prezentuje především brutálním násilím, nahotou a digitální krví. Vizuál je sice otřesný (prakticky pořád greenscreen), ale dá se to odpustit, jde o televizní projekt. Velké plus si zaslouží zobrazování nahoty. Souloží se tu prakticky pořád, navíc kamera ukazuje nahé lidi v celé kráse a nevyhýbá se ani intimním místům, která se v podobných projektech úzkostlivě tají. Závěrečný díl je doslova masakr, žrádlo. Tomu říkám uspokojit svého diváka. (23.01.2011)