Třicet případů majora Zemana

Klasika, která je tak sugestivní a podbízivá svou ideologickou přímočarostí, až člověka někdy zamrazí. Honza Zeman, věren svému a otcově přesvděčení si to šine dějinami po rovné cestě. Hezky vlevo, podle jedné správné linie a bez podrazů, hrbení či bezcharakterního oportunismu. Poctivý hrdina z lidu, který nikdy nesleví ze svých ideálů a svou práci vykonává skutečně dobře. Umíněnost Martina Kabáta, charakterní ryzost Mirka Dušína a štěstí Jamese Bonda – toť John Zeeman [čti „zímen“] aka Hans Seemann [„zéman“]. (07.06.2016)

Dvoudíl z latinské Ameriky na mne zprvu působil legračně… vnímal jsem ho jako chabý pokus normalizačních tvůrců o českého Jamese Bonda. Pokud však člověk pozorně sleduje oba díly a všímá si detailů, vše do sebe hezky zapadá a dává smysl. Příběh je pro mě daleko více bližší skutečnosti a nemá za cíl poutat pozornost různými sexistickými fórky, násilím, spoře oděnými ženštinami a zcela se obejde bez tajných podzemních základen, tělesně deformovaných zlosynů či jejich nohsledů, bazénů se žraloky, raket s jadernými hlavicemi, přehnaně akčními scénami, velkolepými výbuchy apod. Děj filmu vyvolává dojem, že tak nějak to mohlo ve skutečnosti chodit… vyjednávání, sledování, sbírání informací… žádné velké složitosti a hektolitry krve. Líbí se mi, že více prostoru zde dostala postava Žitného a jde vidět, že pan Němec po herecké stránce a šarmu vůbec nezaostává za pány Lukavským nebo Adamírou. U Jirky Hradce už je to těžší… někdy působí docela rozpačitě a nechtěně komicky. Scéna, kdy se objeví v trenýrkách a tílku na palubě lodi za zvuk harmoniky je skutečně zábavná, také klišé s bombou v pomeranči či Hradcovy přestřelky působí spíše parodicky. (26.02.2021)