Pýcha a předsudek

Z těžko popsatelných důvodů mi tahle adaptace přijde značně neosobní. Jistě, jde o věrné zpracování knihy a proti hereckým výkonům nelze říct ani popel, ale celé je to studené jak psí čumák, jako by se jednalo jen o otrocké převedení předlohy bez dalšího vkladu ve prospěch televizního zpracování. Nedokázala jsem se sžít s postavami a většina castingu mě rozčilovala, asi nejvíc přestárlé sestry Bennetovy (v tomhle odpovídá filmová adaptace z roku 2005 knize daleko věrněji). Nakonec jediný, kdo to v mých očích situaci vylepšoval, byl Colin Firth coby pan Darcy, ale jinak nevidím důvod, proč se na tuhle minisérii podívat znovu. V tomto případě zůstanu věrná filmu z roku 2005, který je možná volnějším zpracováním knihy, ale má tolik kvalit navíc, že zdejší věrnou adaptaci dalece překonává. (13.02.2016)

S touto sérií budu pravděpodobně často srovnávat se stejnojmenným filmem z roku 2005 s Keirou Knightley a Matthewem MacFadyenem v hl. rolích. Nicméně v obou verzích lze nalézt odlišnou strukturu a odnést si tak různé poznatky. Tato o mnoho rozsáhlejší skladba klasické předlohy pomůže více postavy rozpoznat, poněvadž je jich nemálo. Takže díky oné filmové verzi jsem měla jakousi výhodu vyznat se v tom nepřetržitém chrlení nových a nových postav. Představitelka Elizabeth (Jennifer Ehle) má sympatičnost v krvi, neboť její úsměv Mony Lisy je nepřehlédnutelný. Colin Firth je mnohem více "darcyovský" než jeho filmový protějšek, což také shledávám o něco přínosnější, jak pro tuto sérii tak pro diváka, kterému se dosud román nedostal do rukou. Dále bych si na paškál vzala matku sester Bennetových, opravdu věrohodně nesnesitelná oproti té méně otravné filmové. Také zde barvitě vylíčili Darcyho odpor počáteční i ten přetrvávající k sestrám Bennetovým, které jsou otravné jiným, a to zhýčkaným způsobem. A samozřejmě abych nezapomněla jednoho anti-hrdinu v podobě pana Collinse, který je v této adaptaci echt slizák - je mu dáno více prostoru, vykazuje tak mnohem větší oddanou nadutost (než šviháčtější následník v podobě Toma Hollandera). V každém případě rozvětvený příběh (6 dílů je hojný počet, když povážím, že kniha není tolik listy objemná) s velice košatými a hbitě prezentovanými dialogy (především pak Lizzy contra Darcy) se nemusí stydět nebo bát sentimentálního klišé - konverzace díky velmi kvalitně napsané předloze jsou pokaždé inteligentní, vkusné a mají šmrnc i dnes, o téměř dvě století dále. Angličané opět, už po několikáté, ukazují jak se chovat k národnímu (knižnímu) dědictví. (26.05.2012)

Jennifer Ehle a Colin Firth tvoří ten nejlepší pár z Pýchy a Předskudku. Jenže z ostatních postav mě rozbolela jen hlava. Věřím, že zpracování to je věrné a kvalitní, ale 6 hodin tlachání o vdávání se mě do stavu blaženosti nepřivádí. Jane Austenová asi není pro mě a Pýcha a předsudek zůstává v mých očích jen dobrým seriálem. (03.02.2010)

Tohle jsem viděla snad milionkrát, a dneska si to jdu pustit po miliontý první, tím ovšem netvrdím, že se jedná o dokonalé dílo, místy je to dosti nudné, neboť aplikovat Austenovou na tolik dílů není zrovna nejlepším nápadem, mnoho scén tu akorát leze pro svoji délku a neatraktivitu na nervy a doslova se těšíte na ty scény, kde se objeví ono dechberoucí jiskření mezi hlavními postavami, jako na vánoce. Kdybych se na to měla dívat bez možnosti přetočení v televizi, s debilním českým dabingem k tomu, tak bych si z toho dost možná vyrvala vlasy zoufalstvím, ale díky bohu za ....no, co si tady budem nalhávat.... za možnost si to stáhnout :-) Přesto tomu dávám pět hvězd, a to zejména za ony chvíle, které mi nedovolí dýchat, za chvíle, kde jsou přítomny ony postavy, které mám v literatuře a ve filmu nejraději ze všech. (24.01.2011)

Nenapadá mě, co bych téhle adaptaci vytkl. Snad jen role Jane Bennetové byla obsazena poněkud neuváženě - její představitelka působí příliš nezdravě a zakřiknutě, spíš jako vyplašená srna než jako plnokrevná hrdinka z Austenové románu. To je však jen malý vroubek na kráse. Zbytek je skvělý - včetně obsazení: těžko si přestavit archetypálnějšího Darcyho než je ten v podání Colina Firtha a oduševnělejší Elizabeth než Jennifer Ehle. --- Čtu komentáře kolem a neodpustím si poznámku na okraj k denunciátorům Jane Austenové, k těm "chlapům", kteří ji mají za pramatku červené knihovny a vzdálenou příbuznou Danielly Steelové. Rozum do hrsti, pánové! To, že se zápletky jejích knih často točí okolo vdavek, nemusí hned znamenat sentimentalitu. Naopak: pozorný čtenář (a divák snad též) u ní najde mnohem více ironie a kritické racionality než neředěného citu. Kdepak rozněžnělá mimóza - Austenová je hlavně bystrou a neskonale vtipnou pozorovatelkou lidských charakterů, odhalovatelkou neřestí a učitelkou ctnosti. A to prosím není můj soukromý názor. Jeden z nejpřednějších morálních filosofů 20. století Alisdair MacIntyre ji jmenuje jedním dechem s Aristotelem jako výsostnou představitelku etiky ctností (viz "After Virtue") a chválu na ni pěje i C.S. Lewis (viz "Note on Jane Austen", in: Selected Literary Essays). V obou případech se přitom jedná o myslitele mužné, ba přímo robustní, ne o zjemnělé duše básnické. Jaká škoda, že je J.A. v hlavách mnohých takhle nespravedlivě onálepkována jako "ženská literatura". Moc téhle diskriminaci nerozumím. Je to snad méně absurdní, než kdybychom Dostojevského románům říkali "literatura mužská"? Takže shrnuto a podtrženo: přiznávám, že ji čtu rád, ba co víc, přál bych si ji potkat a slyšet; kochám se její angličtinou, jejím důvtipem i moudrostí; romantiku u ní nehledám a nenacházím (tu lze v mnohem koncentrovanější podobě získat třeba od Shelleyho, Novalise či Julia Zeyera) - naopak, užívám tuhle dámu jako lék na nerozum a na vlastní občasnou přepjatě romantickou roztouženost. Takže, nactiutrhači lady Jane nechť očekávají brzkou návštěvu mého sekundanta. (Sraz před úsvitem ve Stromovce. Volbu zbraní nechám na vás. Co takový hod knihou? Přineste si proti mé tenoučké J.A. třeba tlustého Clancyho nebo ještě tlustšího Stephena Kinga - klidně i Dana Browna se všemi jeho "anděly a démony".... uvidíme, co má větší váhu). (05.08.2009)