Malý pitaval z velkého města

Pro mě odpočinková zábava, která se opravdu hodí k večerní pohodě. Žádné zapeklité přemýšlení, případy až banální, kriminalisté až na výjimky jsou naivní, ale herci jsou příjemní a mnohé díly opravdu povedené. Obzvláště zajímavý je v roli padoucha Lubomír Lipský a také je velmi zajímavý pohled na Rudolfa Hrušínského s pouty na rukou a ve vězeňských teplácích. (24.12.2011)

Pokud chceme poznávat skutečný život všedního dne normalizace, máme co činit seriálem k nezaplacení. Jeho zřejmé slabiny - poměrně nezřetelný rukopis scénáristický i režijní - jsou překryty výtečnou Dietlovou orientací v terénu, výstižným zpodobeníém elity SNB - kriminální policie a až překvapivou věcností ve zpracování předkládaných případů. Ten život v idylické, avšak značně zatuchlé sklenici vody měl nepochybně i své přednosti. Stejně jako jeho mlčení ke skutečné situaci národa a země. Normalizace trvala i nadále, ale jistota o ztracených a znovuzískávaných hodnotách postupně mizela v nedohlednu. Atmosféra stagnace i nedostatku prochází jako neviditelná osa všemi díly seriálu. V tom - včetně neideologizovaných mladších dílů - je dnes patrně největší cena této pokojné seriálové krimihry. (28.08.2007)

Seriál, jemuž jsem se léta vysmíval, nevědouc a nevěříc, že by ti špatně oháklí chlápci mohli být součástí kvalitní krimi. A ono jo! Je to dobře napsaný, dobře zahraný, výborně zrežírovaný- nemám s tím problém. Naopak- velice mě to zaujalo. A srovnání s Prvnim oddělením? Určitě spojené nádoby. Dříve a nyní, přístup jinak velmi podobný. (16.07.2017)

Upřímně, srovnávat tento seriál se Zemanem je tak trochu šlápnutním do louže. Zatímco Zeman oslavuje domnělou bezchybnost režimu a přebíjí tak tu detektivní část, zde máme přesně opačnou situaci - občas v něčem poplatné době (ovšem jinak by to ani nemohlo projít cenzurou), ale spíše je to normální rutinní detektivka. Není to sice Dobrodružství kriminalistiky, ale rozhodně lepší než většina současných pokusů o seriály obecně. (23.06.2009)

Jaroslav Dietl je rozporuplná osobnost české televizní tvorby. Jedněmi je bez ironie nazýván "Dumasem českého seriálu", druhými je mu naopak přisuzována mefistofelská role stranického slouhy, který prostřednictvím svých televizních hrdinů intoxikoval národ zhoubnou, rafinovaně zpracovanou ideologií. Podstatné je to, o čem nelze příliš polemizovat – Dietl uměl napsat poutavý příběh s dobrými zápletkami, živé dialogy a postavy, které často šustily papírem míň než skuteční "hrdinové práce", zároveň ale jeho seriály nejsou dramata řešící složité existenciální otázky. Jsou řemeslně dokonale zvládnuté, posvěcené schopností fascinovat, přestože zdaleka ne všechno odpovídá realitě. Pitaval tedy nejsou jen detektivní příběhy, ale i jeden z vhodných způsobů, jak zpopularizovat tehdy neoblíbené příslušníky socialistické bezpečnosti. Seriálu nelze upřít jisté výsady, třeba, že dal šanci některým hercům, kteří byli spíše upozaďováni – např. Vlastimil Hašek opustil plejádu figurek a zahrál si bezmezně trpělivého, přemýšlivého kriminalistu v taťkovské pletené vestě, který řeší případy raději u psacího stolu, než v terénu. Drsného a vtipkujícího Libora Krejcárka si vystřihl do škatulky bavičů pomalu mířící Jiří Krampol, někdejší moderátor Kufrů a obdobných taškařic Pavel Zedníček zase ztělesnil trochu hejskovského podporučíka Hamříka... Narozdíl od jiných seriálů se osudy kriminalistů nerozvíjejí, ani neproplétají, každé je věnována jen jedna epizoda. Ale nebyl by to Dietl, aby nepolidštil práci vyšetřovatelů Veřejné bezpečnosti jejich soukromými problémy. (06.07.2015)