Green Lantern

DC Comics si pro svůj filmový kontr proti Marvelácké záplavě nemohl vybrat lépe... kdyby se k tomu celkově postavil úplně jinak:P Takhle bych za sebe skoro neváhal říct, že si nemohl vybrat hůř. Hal Jordan je zastydle pubertální floutek živící se zkušebním pilotováním, hřešící na svůj herecky nepoužitelný ksicht (tedy ksicht Ryana "gods be praised, že se s ním Scarlett rozvedla ještě než spolu zplodili ekvivalent Agáty Hanychové" Reynoldse), a svou rádobyadrenalinovou totální nezodpovědností tu a tam přinášející haluzové výsledky maskuje své do krve rozdrásané nitro vyvěrající z jedné z nejdebilněji natočených scén "osudové smrti" za dlouhá léta. Na superhrdinských filmech mě nejvíc baví, jak ten jejich svět svým způsobem dává smysl - v případě Zeleného Lampáša můžu ale leda tak trpět jako to zvíře Peter Sarsgard (který mimochodem podává velmi svérázný výkon sestávající hlavně z kvílení a ječení), protože v Green Lanternovi nedává smysl vůbec, ale vůbec nic. Od podivuhodného nabíjení zelené energie až po naprosto WTF způsobem se relativizující moc "ultimátního zla" Parallaxe... o chování lidí k Jordanovi ani nemluvě. Pozitiva tu jsou, samozřejmě, třeba překvapivý osud Tima Robbinse, nebo vizuální efekty, nebo - a to ještě daleko víc než v Gossip Girl - Blakuša Livelyová;) Ale na dvě hodiny je toho teda zatraceně málo, a důkazem té zoufalosti budiž, že jsem to dal natřikrát a s přemáháním - zvlášť když bylo od asi patnácté minuty jasné, jak to všechno dopadne, včetně toho žlutého prstene. Kvůli Marku Strongovi mě mrzí, že dvojka nikdy nevznikne, ale kdyby měla být takováhle, tak je to rozhodně lepší než kdyby se Warneři vzepřeli řeči peněz a šli do toho beze stopy strachu jako "jejich" Zelenáč. Při porovnání s konkurencí z dílny Marvelu dám s bídou šedesát procent. A i k tomu mě zlomilo vlastně jenom vystřelování tisíců paprsků k nebi a to, že tenhle odstín zelené je super;) BTW jak to, že když mají Lanterňácké prsteny nějaký vestavěný komunikátor, tak Jordan po celý film při shromážděních nikomu nerozumí?:) (21.05.2012)

Tuhle komiksovou šílenost zaručeně ocení ten, co má rád původní komiks. Film se totiž s ničím a nikým nesere a na ramenech nekompromisnosti 109 minut uvádí film, který popírá veškeré komiksové zažité vlastnosti. Je to prostě sci-fi o superhrdinech z vesmíru, kteří bojují o matičku Zemi mimo Zemi. Musím říct, že to mělo něco do sebe, ale docela dlouho se to rozjíždělo. Ryan Reynolds byl skvělý, ale mohl si tu přeměnu uspíšit a nečekat na ní do půlky filmu. Každopádně nemůžu říct, že by mě to nechytlo, bylo to zase pro změnu něco jiného, než člověk normálně čeká a to se taky počítá. (24.12.2012)

GREEN LANTERN není komiksová adaptace opojným způsobem prezentující jiný svět, jak se mohlo zdát z upoutávek, ale nakonec se nejedná ani o tak velkou katastrofu, jakou zvěstovaly divácké a kritické ohlasy ze zahraničí. Jde spíš o film, který jakoby vypadl z jiné doby - konkrétně 80. let minulého století. Zmíněná nepatřičnost nevadí, protože se reflektuje a ozvláštňuje hned na několika úrovních. Z formálního hlediska představuje vyprávění ukázkový příklad toho klasického, kdy až směšným dojmem působí potřeba neustále všechno mít motivované a používat k tomu těch nejtradičnějších a konvencionalizovaných postupů. Nevnímal bych to ale jako problém, jelikož se vědomě pracuje s osmdesátkovými syžety, jmenovitě tím topgunovským a supermanovským (míněno je pokračování). Ty jsou sice zbaveny jakýchkoliv podvratných tónů, a tak neumožňují queer čtení apod., ale ironicky se glosuje jejich naivita (scéna se škraboškou) a přiznává se, že tehdejší hrdinové byli šovinističtí idioti a arogantní republikánská macha způsobující víc škody než užitku, čili se s nimi mohli identifikovat nebo být k nim empatičtí jenom mladíci, kterým ještě nesestoupila varlata a nepobrali moc rozumu. Green Lantern svůj příklon k té nejhorší dekádě, jaké se kdy americká kinematografie dočkala, dává najevo odkazováním se na vysmívané tituly a "hrdiny" typu He-Mana, ale i přes vyprávění se film odchyluje svým stylem. Díky superhrdinským schopnostem protagonisty je mizanscéna ozvláštňována přidáváním nových prvků, přičemž je nutné si uvědomit, že jejich přítomnost je ovlivněna představivostí ústředního mentálního nedochůdčete. (Sebevědomé vyprávění si je ale toho vědomo, viz "rampa není dost působivá".) Superhrdina je modelován jako überčurák, a tak dochází k něčemu nevídanému: je možné se identifikovat a/či být empatický k antagonistovi, do jehož zbídačené mysli je nám dovoleno nahlédnout. I přes výše popsanou odchylnost od "osmdesátek" (reflektování nepatřičnosti syžetu, ironické glosování narativních postupů a konceptu, stylistické ozvláštnění v podobě proměn mizanscény a možnosti identifikace se záporákem) je možné si Campbellův počin užít jako ryzí návrat dob, které jsou naštěstí dávno pryč. Kdo někdy hrál na starých automatech arkádové hry, kdy se měla jedna barevná tečka vyhnout velké řadě jiných stejně barevných teček - meteorů, ten bude zvlášť v závěru nemálo spokojen. I s 3D, díky kterému je onen regres do jiných dob umocněn tím, že se volí záběry, kdy se spirálovitě sestupuje dolů. (13.08.2011)

Žádný z greenlanternovských komiksů jsem nikdy nečetl, ale předpokládám, že nebudou tak zlé, aby z nich 4 scenáristé nebyli schopní poslepovat víc než tuhle předraženou primitivní storku bez jediné kvalitní hlášky, dialogu nebo akční scény, kde se Zlo dlouho démonizuje, ale když se s ním Hrdina konečně střetne, trapně rychle a jednoduše ho zneškodní. Jediné, co bych tu ocenil, byl Peter Sarsgard, jehož osud mě od začátku zajímal výrazně víc než Hrdinův, ale i jeho linka mě ve výsledku zklamala. Jeden z největších komiksových failů dekády. (11.11.2011)

Digitální triky připomínající dětské omalovánky, anestetická mytologie, dialogy provádějící genocidu mozkových buněk, nepřekvapivě prkenný Reynolds v roli bukanýrské světlušky, politování hodný sloní muž Sarsgaard a vizuální ozdoba Lively. Už ten začátek připomínající Top Gun / Hot Shots! (a to nejen traumatem z úmrtí otce) mě měl odradit, jenže já hlupák jsem se tou zelenou bludičkou nechal vlákat do močálu sterility, v němž se může beze stopy klidně ztratit dvě stě míčů.. V poslední době začíná být u komiksových adaptací nadvláda kvantity nad kvalitou neúnosná.. (04.08.2015)