The Defenders

Víceméně nekoukatelná sračka. Nechápu svět, kde se Netflix vytáhne s Daredevilem a jeho obstojnou kvalitou psaní a zajímavýma soubojema, aby k němu následně přidal výrazné žánrovky Luka Cagea a Jessicy Jones, aby k tomu přidal naprosto nekoukatelného Iron Fista a celé to nechal "vygradovat" v něčem, co vypadá hůře, než libovolný díl Arrowa. (18.09.2017)

Očekávané vyvrcholení dosavadního marvel-netflixovského snažení v podobě The Defenders je tu. Úspěch? ano, ale s odřenýma ušima. Seriál funguje a boduje v místech, kde se ukazuje realita a lidské přemýšlení, než jako superhrdinský akčňák plný skvělých bitek a výhry hodných nad zlými, které se však nakonec dočkáme. Ale od začátku. První díl sem uvítal s tím, že jsme se dostali do situace, ve které se jednotlivci nachází. Prakticky nic se nestalo, ale věděli jsme odkud se začíná. První třetina si tímto přízemním tempem jela v poklidu dál až do skvělé nečekané bitvy v Midland Circle a čtvrté epizody plné odpovědí. Zbývající polovina se rozdělila na zajímavější a akční pasáže a pasáže přemýšlení a výplňkové, které hlavně v podání Jessica a Matta byly skvělé. Čímž se dostávám k tomu nejzajímavějšímu, co seriál nabídl, a to jsou právě tyto dvě postavy. Chemie mezi Jess a Mattem funguje už od začátku, doplňují se a po celý seriál jsou skvělí (i když ve výsledku Jessica nic nepředvede). Luke je také snesitelnější, než ve své sólovce a Danny je naopak tady o něco míň snesitelný než v Iron Fistovi (který se mi osobně líbil) a pořád je to naivní kluk. Akce mohlo být více, hlášek bylo dostatek, co se ale vážně nepovedlo byla The Hand. Alexandra jako tajemná vůdkyně působila absolutně neautoritativně, bez náznaku respektu ostatních k ní a místy až zoufale. Na tak starobylou, legendární a vysoce nebezpečnou organizaci jako je The Hand bylo její účinkování zde spíš kabaretním vystoupením. Ze záporné strany si tak vše pro sebe ukradla Elektra, která se ve druhé polovině série rozjela a až na závěrečné očekávané probuzení ze své temné mysli na sebe strhla pozornost. Ve zkratce, já dostal to, co jsem očekával. Viděl sem známé postavy, viděl sem jak jednají jak bych od nich čekal a viděl sem to krátce, trefně a jednoduše. Co sem však neviděl byly mistrovské akční scény jako v Daredevilovi a nebezpečí, které čtyřce bezprostředně od Ruky mělo hrozit. Snad druhé/třetí série sólovek zopakují skvělý standard nastavený Daredevilem a Jessicou ve všech ohledech, aby druhá řada Defenders dopadla ještě lépe. (29.08.2017)

Po stovkách slabomyslných filmů či seriálů z primitivního superhrdinského vesmíru, které jsou založeny na neustálé recyklaci dané látky, jsem se naivně domníval, že už mě kreativci z Marvelu nemohou ničím překvapit. Jenže Defenders bortí všechny myslitelné hranice scénáristické hlouposti a přichází se zločinem proti logice v podobě syntézy čtyř odpadových seriálů (Daredevil, Jessica Jones, Luke Cage a Iron Fist). Netuším, co si studio od tohoto kocourkovského kroku slibovalo, ale každému přece muselo být již předem jasné, že se žebříčky nejhorších seriálů všech dob otřesou v základech. U předchozích marvelovských výplachů jsem se neustále pochechtával nad všudypřítomnou prostoduchostí, díky čemuž jsem se během projekce ani příliš nenudil. Jenže u absolutně brakovitých Defenders už se divák nemůže chytit jediného stébla a musí tak podstoupit nefalšovanou sedmihodinovou torturu. (19.08.2017)

Jak jsem byl z kamery, nasvícení a střihu nadšenej v druhý třetině série, stejně tak jsem zklamanej z těhle tří disciplín v poslední epizodě. Tak strašně to společně s jednoduchým scénářem kazí celkový dojem z celé řady, až je mi z toho smutno. Jinak nesouhlasím, že se něco xy let budovalo - celé mi přijde, že se budoval jen Daredevil a Luke Cage a spol. se postavili až na základě jeho úspěchu. Logicky tak tedy The Defenders nechápu jako vyústění nějakýho xletýho budování televizního vesmíru, ale jako jakejsi bonus k Daredevilovi, na kterým Defenders beztak imho stojí. (21.08.2017)

Překvapivě pomalé, ale jistojistě se tu pomalu v jednotlivých originech budované nitky ohledně Ruky začínají propojovat, stejně jako hlavní hrdinové. S nimi nemám absolutně žádný problém, všichni jsou zajímaví a všichni mají notně odlišný charakter a názory. Královsky mě bavilo sledovat, jak je ruka scénáristova pomalu všechny vede k sobě. Jakmile se konečně dají do kupy, je to jízda. Jízda s jedním ale. Finále. To je takové nemastné, neslané a z mystické organizace idioty dělající. Škoda, že scénář místy pokulhává a nejvíce se to projeví právě ve chvílích, kdy měl seriál vrcholit. Díky tomu zůstává jakási pachuť, kterou nepřebije ani sympatické obsazení, ani supr souboje a dokonce ani parádní soundtrack s luxusní úvodní znělkou v čele. Bylo to dobré, ale mohlo to být ještě výrazně lepší. (21.01.2019)