The Monster Club
Režie:
Roy Ward BakerKamera:
Peter JessopHudba:
Douglas GamleyHrají:
Vincent Price, John Carradine, Anthony Steel, Barbara Kellerman, Simon Ward, Donald Pleasence, Richard Johnson, Britt Ekland, Stuart Whitman, Patrick Magee (více)Obsahy(1)
Malý chlapec pozná ve svém tátovi upíra. Osamělý netvor se mstí kvůli zhrzené lásce a konečně tajemná vesnice ukrytá za mlhou, kde nemůžete věřit ani policistům. To jsou příběhy, které zazní v prostředí klubu, kde se i striptýz může stát horrorovou záležitostí. (kubal18)
Recenze (25)
Jeden z poslednich zachvevu slavne ery Hammeru / Amicusu uz je bohuzel prilis ovlivnen nastupujicimi 80. lety a srazi to tak jeho kvalitu. Predevsim hudebni sceny z klubu jsou (az na striptyz) naprosto otresne a vubec nesedi k povidkam, ktere film vlastne tvori. I ty jsou bohuzel nevyvazene, prostredni silne parodicka sice pobavi, ale mezi uvodni a posledni se svym vyznenim vubec nehodi. Nejvyse bych tedy hodnotil zaverecnou povidku, ktera ma hlavne v prvni casti hodne dobrou, Lovecravtovskou atmosferu. Setkani legend jako Price, Pleasence a John Carradine pod taktovkou Roye Ward Bakera jiste potesi, ale neohromi. Lepsi prumer. ()
Tenhle povídkový projekt je napůl vážnou, napůl parodickou, v konečném efektu však nepříliš výraznou poctou horrorům společnosti Hammer. ()
Obstojná antologie se skládá ze tří příběhů - dvojice by si ráda přišla lacině k penězům, a tak mladá žena se uvolí k sňatku s majitelem panství, který ale není tak úplně člověkem - skvostné interiéry a smrtící písknutí. Ve druhém, který je asi nejkomičtější, vypráví upíří filmový producent o svém nelehkém dětství - pozor na D. Pleacence a muže s houslemi! Třetí příběh má skvělou atmosféru gotických hororů - za mlhou hustou tak, že by se dala krájet, leží tajemná vesnice. Stačí jedno slovo - ghúl - a všechno je jasné. V. Price si zde poprvé a naposledy zahrál upíra a průvodce spisovateli strašidelných knih. Povídají si v klubu, kde zní rocková hudba, a zdá se, že R. Williams tu našel inspiraci pro svůj videoklip Rock DJ. Soundtrack vyšel na vinylu v počtu 1000 kusů, a tak se dnes prodává za horentní sumy...asi tak. ()
Poviedkové filmy nemám rád a ani tento nepredstavuje nič svetoborné. Ako tak ma bavila len druhá poviedka i to najmä vďaka parádnej cimbalovke, ktorá podkresľovala upírsku tématiku. Ale scény z klubu (vrátane piesní!) sú skvelé a Vincent Price si úlohu rozprávačka náramne užíva (najmä svoj záverečný monológ). Len John Carradine vyzerá, že ho vykopali z hrobu. ()
Tenhle film mám ve sbírce asi patnact let a dokážu se na něj dívat pořád, přičemž mi furt připadá stejně povedený a neokoukaný. Snad nejzábavnější komediální horůrek, kterému se v mém top vyrovná jen 2001 maniaků a Dům v kraji hrůz... ()
Tři hororové povídky propojené barovým rozhovorem Vincenta Price s Johnem Carradinem a několika koncertními výstupy. Povídky jsou to docela průměrné, koncertní výstupy zbytečné a mizerné (jen kousek se stryptýzem je fajn, ten je k vidění tady - https://www.youtube.com/watch?v=u_cFInAvWqw), a Vincent s Johnem mají takové charisma, že by se na ně dalo v pohodě dívat i kdyby se bavili o značkách pracího prášku. Za zmínku ovšem stojí masky dalších "monster" které se kolem nich pohybují v baru - ty jsou tak tragicky amatérské, že je snad při produkci šli těsně před natáčením koupit do nejbližšího obchodu s "ptákovinami". 5/10 ()
Na film jsem se celkem těšil ale ve finále jsem z výsledku spíš zklamanej. Dostat do filmu(antologie) takový hororový legendy jako Vincenta Priceho, Johna Carradina a Donalda Pleasence a dát jim tak málo prostoru je až trestuhodný. Vincent Price a John Carradine jsou spíš jakými si průvodci a spojují děj a jednotlivý příběhy tlacháním v klubu. Donald Pleasence si zase krátce zahraje v druhé povídce. Povídky jako takové sice neurazí ale žádná sláva to taky není. Trocha té hororové atmosféry, trocha humoru. Na 3hvězdy to sice stačí ale jak už jsem psal. Spíš převažuje zklamání. Sliboval jsem si od toho rozhodně víc. ()
Dobří herci drží úroveň tohle povídkového filmu,který kazí scény,které tam nepatří a ještě jsou lehce porodické,ale v závěru nám Hammer studio nabídlo průměrný film zas dobře udělanými monstry. ()
Tak trochu zklamání, skvělí herci bohužel nevynahradí příběhy který jsou celkem nudný a ani nenaženou hrůzy jako starší filmy od Hammeru. Nejlepší byl jednoznačně příběh o rejžovy kterej šel natáčet do městečka které bylo "divné". Ale za mě průměr. ()
První povídka (3.5*), druhá povídka (**), třetí povídka (*****), propojovací linie, písně a závěr (*****). ()
V tomto filmovom projekte, sa zišlo viacero filmových osobností ako Price, Carradine či Pleasence. A pod taktovkou štúdia Hammer. Film je rozdelený do troch poviedok. Prvá ohromí strašidelným sídlom a hudobným doprovodom. Ale príbeh bol strašne debilný a aj celkové prvedenie tej poviedky bolo veľmi naivné. Druhý príbeh disponuje temným prostredím, ale nezaujímavým príbehom a totálne nepríjemnou hudbou, toto bola číro číra nuda. Tretí príbeh bol pekne prepracovaný, temný a vynikajúcimi ilustráciami,tento bol najsilnejší, najtemnejší a najlepší s celého filmu. Vždy po poviedke bola krátka pauza, ktorá sa presunula do Monsters Clubu a tie rockové sprievodky boli strašne nevhodne a pri takých hereckých veličinách, to bolo až trápne. Tie umelohmotné masky, akože monstier, boli príšerné nedokonalé. Ako celok veľmi, ale veľmi slabý poviedkový film. ()
Britský snímek „Klub příšer“ je takovým smutným a špatným ohlédnutím za tvorbou studií Hammer a Amicus, ukázka toho, kde v té době studia byla. Tedy v podstatě po smrti. Tenhle film je jen posledním hřebíčkem do rakve a i herci, kteří se zde objevili, si zasloužili něco trochu lepšího. Ale nedá se svítit. Film „Klu příšer“ je jen špatným povídkovým filmem s třemi nevýraznými povídkami. ()
Velice roztančený povídkový film, který rozhodně není „nepříliš výraznou poctou horrorům společnosti Hammer“, jak píše betelgeuse. Pokud pocta, tak pouze Amicusu, (Milton Subotsky, který stál při zrodu tohoto studia, po jeho skončení založil vlastní produkci Sword and Sorcery Productions a ta tento film společně s Chips Productions vydala). Roztančený proto, že v klubu, ve kterém probíhá děj mezi jednotlivými příběhy povídek, zní dobová pop-rocková hudba a návštěvníci, monstra různých ras, paří jak se sluší a patří. Kvalita jednotlivých povídek je značně kolísavá, v jednu chvíli mne potěší báječná atmosféra dotvářená kvalitní a dobře sednoucí hudbou (například v druhém příběhu tvoří hudební doprovod cimbálová muzika, jasně odkazující do původní země upírů), abych se o pár vteřin později rozčílil nad nepovedeným humorem nebo odfláknutým koncem příběhu. ()
Opat ten nestastny napad spajat komediu s hororom, tentokrat to napadlo rezisera Roy Ward Bakera {este nic schopne som od neho nevidel}. Upirska tematika je az samoucelna, bat sa nie je coho, obcasne komedialne vsuvky skor snimku skodia nez pomahaju a Vincent Price {Dum Voskovych Figurin 1953} nic dohromady nepredviedol. 30 % ()
Za mě těžká nuda, téměř jsem se nezasmál,ale ani nebál. V dnešní době to už opravdu působí strašně lacině a nedokonale, prostě jiná doba. Jen poslední povídka byla docela slušná. ()
Propojení naprosto nesouvisejících povídek trochu pokulhává. Účast hereckých horrorových hvězd. Nejlepší je horrorová povídka o vesnici, kam přijíždí starší a dostávají policejní ochranu. Atmosféra je nejlepší v okamžiku, kdy hlavní hrdina čte deníkové zápisky.:" jednoho jsme vyhnali a dvanáct jiných se jich vrátilo. .....Seděl tam na hromadě kostí a ohlodával....!!!" ()
Vincent Price a John Carradine vedou zajímavé řeči v baru a mezitím se promítají nějaké povídky. Humorně laděná záležitost s Donaldem Pleasancem je výtečná, povídka s filmovým režisérem ve vesnici plné divných lidí mě překvapila špičkovou hororovou atmosférou a je rozhodně ze všech nejlepší. Obě povídky mají také velmi povedený závěr. Zato úvodní povídka nic moc, celkem zklamala a vlastně nedávala ani moc smysl, ale jako celek je film velice, velice sympatický, povedený a rozhodně bez debat nadprůměrný a za podívání se rozhodně stojí. 75%. ()
Za soft rockový song „Stripper“ přihazuji jednu hvězdu navíc. Konzervativní hororová pohádka o třech dějstvích s výjimečnými osobnostmi stříbrného plátna. Kus dětství, kus nostalgie. Poslední povídka jednoznačně vede a dokáže vyděsit i dnes. Pro milovníky formátu krátkých strašidelných povídek - povinnost. ()
„ ...zatímco upír s duchem zplodí dupíra.“ Klub příšer patří do kategorie filmů, které jsou spíše milé než vyloženě dobré (dost výstižně ho ostatně hodnotí kolegové obitus a betelgeuse). Bát se asi nebudete, ale zato se dozvíte, že byste neměli být u toho, když zmok začne pískat, a že pouzdra na housle nenosí jen muzikanti a mafiáni. Zjistíte, kdo jsou to blíni. A hlavně to, že příšery jsou taky jenom - ehm - lidi. Když to shrnu, byl jsem sice už v lepších podnicích, ale na druhou stranu se tu všichni docela baví a hostitelem je dnes večer Vincent Price. ()
Horrorové povídky, které mě jako děcko dost děsily. Hlavně ta poslední o městě za mlhou. Škoda jen, že to je jen těžko k sehnání. ()