Třicet případů majora Zemana

30/30 Nejradši mám prvních deset dílů, pak už je to čím dál tím větší nechtěná sranda, vrcholící bohužel nijak zvlášť oslnivým finále. Top díly: Vyznavači ohně, Loupež sladkého i, Rubínové kříže, Hon na lišku, Loď do Hamburku a Pán ze Salcburku. Miluji ještě Inge Schellerovou, ale na Kubě bylo vždycky moc horko... Nicméně bych si přála, aby byl natočen Zločin na zámku, onen slavný 31. díl. (20.02.2009)

Asi nejkrásnější zvrácená podívaná, kterou můžeme díky našim všehoschopným televizním stanicím pozorovat zcela legálně. Občas u toho umírám, občas dostávám záchvaty agrese, vždy se však neskutečně bavím. Nejlepší ze všeho je určitě Štvanice, ve které jsou za prohnilého Pražského jara poctiví prokurátoři a kriminalisté zavrženíhodně perzekuováni, pronásledováni a doháněni k sebevraždám. Tucet mých předků, kteří v padesátých letech úpěli v kriminálech anebo byli alespoň okradeni znárodněním, by se mnou asi nesouhlasilo, ale tohle nemá chybu. (14.11.2005)

Tento seriál by mohl být v některých kruzích opravdu nebezpečný, ale nevěřím, že mohou existovat tak tupé okruhy, které by snad mohly v tomto seriálu ncházet něco víc než bondovku pro estébáky. Škoda, že drtivá většina dialogů je výplach, toho nejtvrdšího ražení. Třeba taková Studna. Tam má se vedou, tak debilní řeči, že je z toho na blití, ale těch pár okamžiků s Brůnou, ať chci, nebo ne, jsou opravdu horor. Škoda, že tak dobrých scén, ja tam tak pomálu. (21.11.2004)

Už Vladimír Iljič Lenin správně odhadl prognózu mediálního věku, když prohlásil, že film je nejdůležitější umění. Pochopily to nejen všechny diktátorské režimy, ale i mocní dnešního globálně spravovaného světa. Dejte lidem zábavu, pokud možno plebejskou, primitivní a lidovou, aby si lidé postupně sami utlumovali své mentální aktivity a odnaučili se myslet. Proto byl jak čas Protektorátu, tak i 50., 70, i 80. let minulého století, časem estrád, bezduchých filmových komedií a později stejně bezduché televizní zábavy. (Nejinak je tomu ale v komerční éře nejen filmového průmyslu dnes, málo se ptát a hodně kupovat, to nás učí komerční české (samozřejmě i světové) televize.) Když chcete ale lidem do vymytých mozků nepozorovaně voperovat implantát, který bude ovlivňovat jeho mozkové vlny směrem k politické pravdě, použijete propagandistickou sílu filmového média. Přepíšete historii. Změníte a upravíte fakta. Dobře to maskujete žánrovým balením, třeba detektivním. Povoláte do mediální zbraně hereckou a uměleckou špičku. Natočíte propagandistický seriál. Stvoříte postavu sympatického majora Zemana... (03.05.2007)

Na komentáři jednoho z uživatelů (doufám, že to nebude brát jako urážku, protože to tak opravdu nemyslím) se dá pěkně vidět rozporuplnost a hlavně nesmyslnost vysokého hodnocení tohoto braku, který šlape po cti mučených a zavražděných lidí. Jak jinak si vysvětlit to, že někdo může považovat Zemana za geniální seriál, a u jiného, taktéž normalizačního, ale komediálního a velice odlehčeného, si stěžuje na nějakou nerealističnost? Pro mě naprosto nepochopitelné a věřím, že stejně nepochopitelné to bude pro každého, kdo se umí hlouběji zamyslet. The End. (24.05.2005)