Superman se vrací

Ak má byť toto pomsta divákov Singerovi za to, že ich zradil a presedlal z X-Manov na iný komiks, tak sa môžu hanbiť. Síce je pravda, že dokončením trilógie by asi zaznamenal väčší kritický, no menší tržobný úspech. A to už je ten faktor, ktorý pri filmoch rozhoduje. Ale aj tak je tento Superman najlepší zo série aspoň pre mňa. Samozrejme je to určite sčasti skvelými efektami a dokonalou hudbou, no aj tak som nečakal to, čo som dostal. Navyše keby trošku vypustili z tej presladenej sentimentálnej drámo-romantiky, bolo by to za plné. A Routh mi prišiel omnoho sympatickejší a trefnejší vo svojej roli, než Reeve. 80%. (01.01.2007)

"They can be a great people, Kal-El, they wish to be... they only lack the light to show the way... For this reason above all, their capacity for good, I have sent them you... my only son." Superman, stejně jako Batman, se vrátil ve velkém stylu. Film krásně mixuje blockbuster s filozofickými otázkami "Jediný svého druhu..." a naprosto bravurním ztvárňuje kladné a záporné částice děje. Supermana a Lexe Luthora. Brandon Routh má charisma a mužnost Christophera Reevea, to samé platí pro Kevina Spaceyho, jehož ztvárnění mistra chaosu nahání hrůzu. Singer se o svůj vysněný projekt krásně postaral a já mohu pouze doufat, že tato cesta bude pokračovat. (21.08.2007)

Na Singera překvapivě umírněné a vcelku jednotvárné dílko, bez výraznějších odboček ve stylu jak formálním, tak i dějovém. Nedá se mu však upřít zcela jasně viditelná otevřenost a upřímnost, která na diváka zapůsobí již od první minuty. Akční pasáže jsou natočený téměř dokonale, především scéna s letadlem je strhující. Přesto je však kolosální rozpočet těžko pochopitelný. Vadí tu možná absentující prvek realističnosti. Ta tu není ani co by se jí za nehet vešlo. A to nejen co se týče charakteristiky hlavního hrdiny, ale týká se to i okolí, ve kterém se objevuje. Letadlo, které nazývají jako Boeing 777 jím vlastně vůbec není, rychlost 4g by ho okamžitě roztrhala na kusy, zatímco v tomto případě si "v pohodě" letí dále. To je jenom zlomek gigantických nesmyslů, kterých se zde dočkáme. Pokud je však tento fakt divák ochoten akceptovat a záběry objímající se dvojice na pozadí nočního velkoměsta mu nedělají problémy (ba naopak), užije si tento snímek dosytosti. (19.07.2006)

Návrat ztraceného syna. Již povědomé grafické řešení úvodních titulků napovídá, jak Singer ke komiksové legendě přistoupil. S úctou. Jeho staronový Superman představuje bludiště odkazů, v němž se diváci neznalí dřívějších filmů a komiksů budou ztrácet, ale které fanoušky ocelového muže zas a znovu potěší objevením dosud nepoznaného zákoutí. Singer navazuje na to, co řekli jiní a doplňuje to, co říct opomenuli (jak se Clark naučil létat). Cituje hlášky, situace i celé scény (zřejmě i z nesupermanovských filmů, vzpomněl jsem si na Vesmírnou odyseu, Batmana nebo Osvícení). Jde o kompilát dříve použitých motivů a zároveň o reflexi proměn, které subžánr komiksových adaptací od svého zrodu prodělal. Časový rozptyl obsažených aluzí je neobyčejně ambiciózní. Art deco design interiérů a šaty padouchů odkazují k době dávno před prvním Donnerovým filmem, k době, kdy vznikl Superman v komiksové podobě. Jako autonomní, narativně celistvé dílo funguje nový Superman pouze s velkými výhradami. Zřeknutí se tradiční expozice a představování postav a jejich cílů za pochodu nás na druhou stranu nutí k aktivnějšímu zapojení, k častějšímu kladení otázek (nachází se Luthor v Supermanově jeskyni poprvé, nebo jde o reprízu scény z režisérského sestřihu dvojky?) a vytváření hypotéz. Postupné ujasňování si, kde v supermanovském universu se nacházíme, poskytuje jisté intelektuální uspokojení, ale na celý film nevystačí. Obdivovat můžeme styl, který je i při nepůvodnosti zápletky obdivuhodně čistý. Singer upustil od campy nadsázky (i když k ní má tendence: Luthor je stále přestárlý infantil, Lois stále omdlévá ve vypjatých okamžicích). Záběry jsou sice jako malované (a jejich záměrný nerealisms podtrhují obsedantně symetrické kompozice), ale malované tmavšími barvami než dříve. Vážnější stylizace svědčí zejména Luthorovi, který v požitkářském podání Kevina Spaceyho není jen politováníhodným nýmandem, ale vážnou teroristickou hrozbou (a ukázkou toho, jak to může dopadnout, pokud si na Boha bude hrát nesprávný muž). Jak jinak taky v post-9/11 Supermanovi, který využívá (spíše než aby kriticky reflektoval) oživený zájem o pravé americké hrdiny, jejichž esenci Kal-El zosobňuje. Singerův pokus o resuscitaci superhrdinského mýtu výběrem toho nejlepšího ze Supermana chce být, temnějšímu tónu navzdory, nikoli revizionistickou, ale vysvobozující a uklidňující zábavou. Mohu-li soudit podle sebe, bavit se budete tím více, čím vřelejší je váš vztah k muži, který ani za osmdesát let své existence nepochopil, že pelerína je dobrá leda k tomu, aby ho vcucnul a semlel motor nějakého letadla. Mě jeho boží bezelstnost stále baví. 80% Zajímavé komentáře: Gemini, betelgeuse, Djkoma, Tommy987, petero, PALINO, krypton22, Indy (19.06.2013)

Po King Kongovi ďalší film, ktorý sa utopil vo svojej monumentálnosti. Navyše monumentálnosti značne monotónnej a repetetívnej (nielen smerom k sebe - neustále sa opakujúce motívy, ale aj smerom k "eposom" z nedávnej minulosti - prekvapivo až častá podobnosť v akčných sekvenciách), ktorá úplne odsunula do úzadia doteraz jednu z najsilnejších Singerových zbraní - vývoj postáv. Tam, kde v X-menoch Singer každej postave vtlačil svoju vlastnú charizmu ako aj plastickosť osobitého charakteru, v Supermanovi zlyháva. X-meni, aj napriek nadprirodzeným schopnostiam, boli "ľudskí", Superman ostáva chladnou figúrkou v odmeranom filme, kde sa emócie dajú spočítať na prstoch jednej ruky. (10.07.2006)