Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Když se Dalimilovi a Elišce narodí dceruška, která dostane jméno Růženka, je to sláva převeliká, protože rozhodně není obyčejná. Je to princezna Růžového království, v němž je Eliška královnou a Dalimil spravedlivým vládcem. Jediný, kdo nejásá, je královnina starší sestra Melánie, která se užírá závistí a vztekem ve zchátralé věži, protože je starší a podle tradice měla být královnou. Dalimil se však zamiloval do Elišky, a tak Melánie o vytouženou korunu přišla. Naplněná zlobou Růženku prokleje kletbou, podle níž se v den sedmnáctých narozenin píchne do prstu, usne navěky a s ní celé království. Král nechá princeznu střežit, snaží se odstranit všechny ostré předměty z dosahu, a když se její sedmnáctiny nebezpečně přiblíží, rozhodne se provdat ji a tak ji zbavit prokletí. Za ženicha jí vybere prince Jiřího z Půlnočního království, jenže Růženka se zamiluje do princova mladšího bratra Jaroslava. Ten sice namyšlenému, hloupému bratrovi vždy ustupuje, ale tentokrát se rozhodne, že ho vyhrát nenechá. Nečekaná nehoda mu sice prohraje sázku o princeznin polibek, chytrá Růženka však brzy odhalí, jak je to s hrdinskými kousky prince Jiřího, a ke zděšení rodičů si ho odmítne vzít. Nastává den narozenin, a když se kletba naplní, může ji zlomit jen jediný člověk. A tak se princ Jaroslav vydává přes zákaz rodičů do zakletého království, aby ji zachránil. (TV Nova)

(více)

Recenze (361)

sportovec 

všechny recenze uživatele

Klasická česká pohádka Pražského jara a zlatých let šedesátých vůbec, chtělo by se zvolat i dodat při četbě jednovětých, jednoznačně černobíle hodnotících soudů. Nástup civilních, vnějškově i niterně ve svých projevech odpatetizovaných hrdinů, reagujících na v tomto - a nejen v tomto ohledu - přepjatě sentimentální padesátá léta, se projevil i zde. Hravost dívčího Růženčina mládí, skvěle pojednaného Bohumilou Zelenkovou, úsilí chránit a zachránit nevinné mládí, které se provinilo již pouhým faktem svého bytí, to všechno jsou posuny, které tomuto klasickému dílu vtiskují nenapodobitelně neopakovatelnou tvář. Fakt, že v našich pohádkách předlistopadu až na výjimky hráli přední čeští herci a angažovali se v nich i nejlepší režiséři pomyslného "velkého" umění, byl dalším z činitelů opravňujících mluvit o světově proslulé české (československé) škole dětské a mládežnické tvorby. Zlínský festival, pozoruhodný unikát své doby - a chválabohu i naši současnosti - buď nejen mně svědkem. Ale teď už mě omluvte - ta hora keřoví vonícího nezaměnitelnou vůní už na dálku mě volá. Proč? No přece ... ()

Lima 

všechny recenze uživatele

Vorlíček se po dvouch letech tvůrčí krize vrátil k tomu, co mu jde nejlépe. Ke vtipné pohádce, ve které nejvíce potěší Mistr Menšík v roli bujarého sluhy. Souboj prince v podání Krause a medvěda-Menšíka je vážne nezapomenutelný. A přestože moc nemusím nepříliš dobrého herce Jana Hrušínského, v téhle pohádce mi přijde naprosto v pohodě. ()

Reklama

Radek99 

všechny recenze uživatele

Filmová mile humorně pojatá variace nestora československé pohádkové školy Václava Vorlíčka na klasické motivy Šípkové Růženky. Jak se budí princezny nese všechny rysy vysokého standardu režisérova tvůrčího rukopisu a jistě ne neprávem je tato pohádka ve zlatém fondu československých filmových pohádek a se železnou pravidelností se objevuje na českých vánočních obrazovkách. Nejen díky autorovi hudby Karlu Svobodovi, ale i době vzniku, je tato pohádka velmi podobná jinému pohádkovému hitu z dílny pana Vorlíčka - Třem oříškům pro Popelku... s bonusem neopakovatelného humoru Vladimíra Menšíka navrch... PS: V studiích genderových odbornic jsem se dočetl, že tahle pohádka je jednou z nejnebezpečnějších a nejtoxičtějších vůbec, jelikož princ políbí princeznu bez jejího předchozího souhlasu, čímž se dopouští čistokrevného sexuálního násilí! Děti by se na ni neměly tedy vůbec dívat! :-) ()

Segrestor 

všechny recenze uživatele

Taková ta stará poctivá pohádka, kde sice je šlechta zesměšňována, nikoliv však nezbytně učelově v rámci a duchu budovatelské (v tomto případě normalizační) nálady. V této pohádce jde o něco jiného, než o obvyklou prapagaci, jakou známe ze starších děl. Proto je mi i tato pohádka bližší košile. A to i skvěle zvoleným výběrem tehdejších herců s Vladimírem Menšíkem v čele. Jan Kraus byl též excelentní kripl. ()

flanker.27 

všechny recenze uživatele

Krásná a sympatická Růženka, sympatické scénáristické nápady, které jdou daleko za standardní pohádkové zápletky (posilování ega prince následníka), pohádková atmosféra a samozřejmě Menšík. Navíc budování vztahu princezna - mladší princ je tu vyloženě lahůdkové (většinou se to v pohádkách odbude dvěma třemi pohledy do očí, tady má láska opravdu vývoj). Možná to má Jan Hrušínský na konci až moc jednoduché, ale ten největší krok stejně udělal hned na začátku cesty za záchranou, když se rozhodl jednat podle sebe a ne podle toho, "co se čeká". Mimochodem má tahle pohádku jednu z nejkrásnějších romantických scén, když se ústřední pár na dálku doplňuje v hudbě - beze slov a přitom to je úžasné porozumění. ()

Galerie (20)

Zajímavosti (23)

  • Místnost, ve které je princ Jaroslav (Jan Hrušínský) vězněný, a ze které utíká po laně oknem, je tzv. Erbovní sál se stěnami pokrytými pozdně renesanční nástěnnou freskou sedmi stovek erbů, jejíž předlohou byla pravděpodobně Kronika Kostnického koncilu. Erbovní sál najdeme na pozdně gotickém hradě Roštejn. (MTHRFCKR)
  • Když měl Jan Hrušínský natáčet scénu, kdy jede na koni, spadne do rybníka a pak stojí po pás ve vodě, měl na noze sádru, jelikož předchozí večer utrpěl zlomeninu stehenní kosti po pádu z římsy hotelu. Natáčení však bylo značně komplikované, Jan si nejprve musel vlézt do velkého pytle, který mu zavázali gumou, přes něj si teprve mohl obléknout svůj kostým, aby nic nebylo poznat. Jenomže ve vodě mu do pytle natekla voda takovým způsobem, že byl Jan moc těžký a nemohl se sám dostat z vody. Filmaři si museli půjčit jeřáb, Jana na něj zavěsit a vytáhnout. (Lynette)

Reklama

Reklama