• F.W.Colqhoun
    ***

    Hodnotit Jak se budí princezny jako slabší pohádku svědčí dle Endrixe o tom, že srovnávám na základě obeznámenosti s nepočetným elitním referenčním vzorkem. V oběhu jsou prý sračky úplně jiného formátu. Uznávám. Faktem ale je, že v porovnání s Princem a Večernicí [taktéž Vorlíček, rok poté] upgradovaná verze Šípkové Růženky neobstojí nejlépe: Hrušínský je coby herec ještě jaksi nedomrlý a role mladšího blba mu neumožňuje rozvinout později objevený smysl pro jemnou hereckou ironii. Scénář bez Brdečkova přispění celkem rutinní a situace, kdy k zakletí dojde vlastně v poslední třetině pohádky, tempu filmu vůbec nesvědčí. Dva trumfy filmu - Kraus a manický Menšík - to nezachrání. V porovnání s valnou většinou pohádkových výplodků posledních 20-ti let nejspíš klenot, na zařazení mezi klasiku to v mém výběru nestačí.(27.1.2015)

  • forsberg
    ****

    Jaké bylo moje překvapení, když jsem v osmdesátých letech na koncertě kapely Dybbuk uviděla za baskytarou Šípkovou Růženku. Jak se budí princezny je dodnes svěží, milá, příjemná pohádka na kterou se i po těch letech občas ráda podívám. A taky jedna z mála, u které si neřeknu: "Ježkovy voči, to už ZASE dávají tohle?", jako si to říkám, díky stereotypu vánočního programu, u mnoha jiných pohádek.(16.6.2008)

  • Adam Bernau
    ***

    Velmi sympatická vtipná adaptace z "české školy", které ale něco chybí k dokonalosti. V komičnosti staršího prince a Matěje se trochu moc tlačí na pilu (nikoli vinou Krause a Menšíka, ti jsou dobří), což vyvažuje neobvyklý, mně velmi sympatický zádumčivý princ Jana Hrušínského. Co opravdu vadí, je trapné nahrazení uražené sudičky závistivou příbuznou. Ne snad pro nedotknutelnost originálu. Pohádka tím ztrácí něco podstatného, komplikovaného a padá o několik pater níž k primitivnímu "dobrý vládce, dobrý lid a jeden zlý škůdce", což je mimochodem heslo onoho roku (Anticharta). Namísto osudové kletby nastupují intriky frustrované švagrové. Když už jsem vzpomněl antichartu (falzifikát sudičky vystupuje dokonce i v závěru jako zištná uchvatitelka), nedá mi to, abych nesrovnal s dederónskou adaptací Šípkové Růženky (která v zásadě kopíruje originál, je neápaditá, sterilní a nevtipná, jen s krásnou písničkou přadlen v úvodu), v níž je naopak uražená sudička vznešenou, spravedlivou trestající vílou a král nesympatickým nafoukaným feudálem, který pak svými protiopatřeními bezohledně bídačí už tak "vykořisťovaný pracující lid". Dokonce i scéna urážky je vykonstruována tak, aby sudička z toho pro diváka vyšla co nejvíce se ctí. Takže soudruzi z NDR jdou na to z opačné strany. Tam je ale ta "výpověď" očividně záměrná, kdežto shoda české "na pohodu" verze s antichartou je nejspíš dána "jen" zoufale totožným myšlením. Klasická česká obsese v pranýřování "závisti" (a jedním dechem "ziskuchtivosti", což je roztomilé). Prostě sudička vyslovující zlou kletbu musí mít něco za lubem, jinak to český mozek nepobírá. Očividně ale i dederóni s tím měli problém.(9.7.2011)

  • Anderton
    ***

    K úcte k Vorlíčkovi a jeho geniálnej tvorbe zo sedemdesiatych rokov by som dal aj za štyri, ale nebudem to preháňať. Táto rozprávka je v jeho "pohádkovej tvorbe" u mňa tak na treťom, štvrtom mieste. Príjemná vianočná rozprávka, kde chýba trochu tá pravá rozprávková atmosféra. V porovnaní s dnešnou Troškovou (a bohužial aj Vorlíčkovou) tvorbou je to samozrejme absolútne niekde inde. No a Sovák a Menšík zahladia vždy každý nedostatok.(13.8.2012)

  • Arach.No
    ****

    Tak tohle jsem měl moc rád. Nevím sice jak by se mi to líbilo dneska, ale v době když jsem tento film na kazetě přetáčel minimálně dvakrát do měsíce byl pro mě Vladimír Menšík v roli sluhy naprosto neodolatelný a vtipný. Ať už učí prince plavat, okrádá spící o jídlo, zápasí v Janem Krausem v roli neschopného princeznina nápadníka, nebo když je nešťastný že se zase nenají, vždycky okouzlující.(21.4.2007)

  • - Krůpěj krve na prstu princezny Růženky (Marie Horáková) je ve skutečnosti kapka rudého laku na nehty. (Mackin)

  • - V 58. minutě filmu, kdy Jakub (Václav Postránecký) smeká klobouk před Matějem (Vladimír Menšík), "problesknou" mu na zápěstí hodinky. (007hanka)

  • - Režisér Vorlíček měl za to, že brněnský akcent Oldřicha Velena, který ztvárnil krále Vendelína, je velmi výrazný. Proto jej při postsynchronech nadaboval Lubor Tokoš. Stejně tomu bylo i v dalším Vorlíčkově filmu Což takhle dát si špenát (1977). (funhouse)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace