• zdenny
    ****

    Přestože je takovou tou hlavní a především kladnou postavou Jan Hrušinský, pohádku táhnou především Jan Kraus a Vladimír Menšík. Zatímco Kraus se na padouchy a jim podobné role hodí znamenitě, Hrušinský spíš působí jako takový pitomeček. Je až moc přeslazený. No ale to nebudu tak kvalitní pohádce vyčítat. Je to ještě taková ta stará škola našich pohádek. A to se komančům musí nechat, pohádky točili perfektní. Anebo je to tak, že pohádky byly prostorem, kde se naši nejlepší herci mohli fakt vyřádit a ta kvalita tam proto byla. Dnes mají ti naši nejlepší tolik práce na různých projektech, že se logicky nemůže podařit dostat je ve stejnou chvíli na jeden plac.(31.3.2015)

  • MM_Ramone
    **

    Režisér Václav Vorlíček natočil v roku 1977 takú bežnú československú rozprávku. Dvaja bratia, princovia, súperia o lásku princeznej zo susedného kráľovstva. Starší z nich ju prišiel požiadať o ruku, ale ona sa zaľúbi do toho mladšieho, skromnejšieho a milšieho. Ako hovorím obyčajná rozprávka. Výnimočná je jedine tým, že do úloh princov pán Vorlíček obsadil dvoch silne nesympatických nýmadov. Jan Hrušinský a Jan Kraus sú otrasní herci. Všetko to kazia, nedá sa na nich pozerať. **(16.4.2017)

  • Adam Bernau
    ***

    Velmi sympatická vtipná adaptace z "české školy", které ale něco chybí k dokonalosti. V komičnosti staršího prince a Matěje se trochu moc tlačí na pilu (nikoli vinou Krause a Menšíka, ti jsou dobří), což vyvažuje neobvyklý, mně velmi sympatický zádumčivý princ Jana Hrušínského. Co opravdu vadí, je trapné nahrazení uražené sudičky závistivou příbuznou. Ne snad pro nedotknutelnost originálu. Pohádka tím ztrácí něco podstatného, komplikovaného a padá o několik pater níž k primitivnímu "dobrý vládce, dobrý lid a jeden zlý škůdce", což je mimochodem heslo onoho roku (Anticharta). Namísto osudové kletby nastupují intriky frustrované švagrové. Když už jsem vzpomněl antichartu (falzifikát sudičky vystupuje dokonce i v závěru jako zištná uchvatitelka), nedá mi to, abych nesrovnal s dederónskou adaptací Šípkové Růženky (která v zásadě kopíruje originál, je neápaditá, sterilní a nevtipná, jen s krásnou písničkou přadlen v úvodu), v níž je naopak uražená sudička vznešenou, spravedlivou trestající vílou a král nesympatickým nafoukaným feudálem, který pak svými protiopatřeními bezohledně bídačí už tak "vykořisťovaný pracující lid". Dokonce i scéna urážky je vykonstruována tak, aby sudička z toho pro diváka vyšla co nejvíce se ctí. Takže soudruzi z NDR jdou na to z opačné strany. Tam je ale ta "výpověď" očividně záměrná, kdežto shoda české "na pohodu" verze s antichartou je nejspíš dána "jen" zoufale totožným myšlením. Klasická česká obsese v pranýřování "závisti" (a jedním dechem "ziskuchtivosti", což je roztomilé). Prostě sudička vyslovující zlou kletbu musí mít něco za lubem, jinak to český mozek nepobírá. Očividně ale i dederóni s tím měli problém.(9.7.2011)

  • Sarkastic
    *****

    Bývaly doby, kdy se mi tato pohádka zase tak moc nelíbila a trochu jsem se u ní nudil. Ale s přibývajícími roky ji mám čím dál raději. Kromě hezky zpracovaného příběhu o Šípkové Růžence musím zmínit také nádhernou Svobodovu hudbu, jemný humor (i krapet nechtěný v případě hry na loutnu) a komické postavy jako sluhu Matěje, který se chudák nikdy pořádně nenajedl, "udatného" prince Jiřího (skvělý Kraus!), který v mládí prožil snad všechny těžké nemoci včetně kašle a rýmy, a nesmím samozřejmě opomenout jeho bratra Jaroslava, který mi dříve připomínal zvadlou blumu, ale stále víc oceňuju, že je to lidský princ, který má strach! (boření klišé, že musí jít takřka vždy o neohroženého hrdinu) a přitom poháněný láskou překonává všechny obtíže. Slabší, avšak plný počet hvězd. „Práce? To je možná víc než odvaha!“(18.12.2007)

  • kingik
    ***

    Když se Dalimilovi a Elišce narodí dceruška Růženka, je to veliká sláva, protože jde o princeznu Růžového království, kde její rodiče vládnou. Nejásá jen královnina starší sestra Melánie, která se užírá závistí a vztekem, protože je starší a podle tradice měla být královnou. Dalimil se však zamiloval do Elišky, a tak Melanie o vytouženou korunu přišla. Plná zloby Růženku prokleje kletbou, podle níž se v den svých sedmnáctých narozenin píchne do prstu, usne navěky a s ní celé království. Ale nakonec všechno, jak to v každé správné pohádce má být, dobře dopadne. S láskou Růženky k princi Jaroslavovi však zlá Melánie nepočítala. Právě on se vydá zakleté království zachránit a taky je zachrání a mně tahle pohádka, ačkoliv je pěkná a má pěknou hudbu a opírá se o kvalitní režii Václava Vorlíčka, až tak moc nepřekvapila, a v některých momentech si nabírá i zbytečné dějové linie navíc. Prostě Šípková Růženka obohacená o pár scén navíc. 60%(17.12.2009)

  • - V tomto filmu byl použit stejný plášť jako ten, který měla Popelka (Libuše Šafránková) ve filmu Tří oříšky pro Popelku (1973). (Meily)

  • - V pohádce mělo být odstraněno všechno špičaté, ale zůstala koruna krále se špičatými hroty a špičatý plot kolem výběhu medvěda, o který si dokonce princ Jaroslav (Jan Hrušínský) záměrně roztrhne šaty. (M.B)

  • - Krůpěj krve na prstu princezny Růženky (Marie Horáková) je ve skutečnosti kapka rudého laku na nehty. (Mackin)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace