Zákon a pořádek: Útvar pro zvláštní oběti

Důkaz, tak trochu samozřejmý, že i Američané dovedou natočit seriál, kde by se to nehemžilo "týpky" hýřícími výroky "to si piš" "kam jdeš kámo" apod., to všechno donekonečna stále stejněji a bezbarvěji. ÚTVAR svou šablonu vypilovává k dokonalosti, která rozmnožuje rozmanitost detektivního žánru tak, jak je u nás poměrně lehce dostupná: školu českou, německou, francouzskou, italskou, anglickoskotskou doplňuje americká a kanadská, případně australská. Netopíme se tu v gejzírech kečupové krve, nehyneme nudou v stále stupidnějších scénách nekonečných honiček a setřelovaček či přestřelek. Záznam policejního vyšetřování se v mnoha ohledech přes nutná zjednodušení blíží skutečnosti a kupodivu v jeho telegrafickém rytmu zbývá místo i pro lidské charakteristiky nejen členů týmu, ale i pro průhledy do světa amerického nálezového práva a často i duševních dramat obětí a jejich blízkých. Není to evropský rytmus; o tom není pochyb; Spojené státy však také o sobě nikdy netvrdily, že jsou součástí Evropy. Seriál tak nabízí svědectví a pohledy, které jsou namnoze za hranicemi žánrů a nabízených obsahů. Už teď se pohybuje na hranici příležitostnosti a nadčasovosti. Bude zajímavé sledovat z tohoto hlediska další vývoj jeho návštěvnosti a na ní založené křivky popularity. (29.06.2008)

Sídliště, parkoviště u Billy. 6:00. Embéčko nacouvalo před svědky do modrého Hjundé. V klidu odjíždí. Koukám na to z okna. Rozhodl jsem se napsat komentář o lidské lhostejnosti. Byt, sídliště. 7:00. Usnul jsem na stole s kusem bagety v ústech. Sousto se úplně rozmočilo a nebylo již k pozření. Dolní město, Hlavní ulice. 8:00. Spěchám do práce a zahlédnu inkriminované Embéčko. Zapamatuju si značku. Vzpomenu na Zákon a pořádek: Útvar pro zvláštní oběti. Vcházím do budovy soudu. Budova soudu, U křižovatky. 10:00. Svačil jsem kafe a cigára. Na chodbě jsem uviděl stát řidiče Embéčka. O hodinu později řeším dilema, zda ho udám nebo vezmu zákon a pořádek do vlastních rukou. Znovu si vzpomněl na Zákon a pořádek: Útvar pro zvláštní oběti. U Hnátků. 13:00. Sleduji řidiče. Teď sedím v restauraci asi dvě hodiny a čekám, kam se vydá dál. U Hnátků. 22:00. „Jáá si myšlím, žeee… žeee… tendle pží... pží… pží… případ! Že tendle případ můžeme uza… tento, no… uzavžít,“ povídám řidiči Embéčka, nyní mému kamarádovi. Byt, sídliště. 00:00. Koukám na Zákon a pořádek: Útvar pro zvláštní oběti a říkám si, jak skvěle je to natočené, že je to jak ze života. Došlo mi, že i já jsem taková zvláštní oběť. Druhý den nato musí mé modré Hjundé odtáhnout. (07.02.2013)

Zařekla jsem se, že žádná TV a už vůbec ne žádná kriminálka. Ale tohle je vážně dobrý kafe. Kromě policajtů, který nejsou tak chytrý jako ve všech ostatních kriminálkách a neřeší vše tak super truper, že se až divíte, že dělají jen policajty, se tu setkáte s pozadím zločinů, které by vám zůstalo skryto. Takže jen tak dál, jak dlouho bude trvat, než dojde elán? (13.10.2010)

Možná si jen nepamatuju první řady, ale ty poslední čím dál víc zavánějí propagandou "těch správných" hodnot. A propos, pokaždé mě zarazí, jak se Američané na jednu stranu neustále v rodinách přesvědčují, že jeden druhého miluje (odpověď "Já tebe víc"), na druhou stranu spousta synů oslovuje své otce "pane", ačkoliv snaha o gendorovou rovnost čouhá pomalu z každé věty. (03.08.2021)

Dobrý seriál s mírně kolísající úrovní jednotlivých dílů. Ještě dnes se občas podívám, ovšem jednu výhradu mám od počátku: ten tlak na emotivní pilu je tady až příliš vysoký. Speciálně v případě Marisky Hargitay to platí takřka beze zbytku. Nedokážu si představit, že by tak intenzivně na každém případu osobně zainteresovaná vyšetřovatelka dokázala něco opravdu vyšetřit, navíc mám pocit, že by se po prvních třech případech musela neodvratně zbláznit. (13.04.2010)